Jestliže je Zermatt v polovině světa považován za nejlepší zimní středisko, nemusí tomu tak nutně být v Česku. Češi jsou specifický lyžařský národ, sice velmi sportovní, ale zároveň velmi obezřetný v tom, aby jeho oblíbené místo poskytovalo skvělé lyžování, komplexní kvalitní služby a zážitky za odpovídající cenu. S Zermattem mají proto dlouhodobý problém kvůli cenám a logistice dopravy na místo a v nějakých velkých počtech se tam zatím nehrnou.

Když jste léta nejlepší na světě, necháte si za to také zaplatit. A Zermatt je, přiznejme si, nekřesťansky drahý. Permanentka stojí na den téměř 80 švýcarských franků, a to je v přepočtu přes 1700 korun. Víc než ve francouzských Třech údolích nebo v luxusním švýcarském středisku Verbier. A jak je to se skipasem, je to i se vším ostatním. S ubytováním, službami i restauracemi.

Autem až k hotelu? Zapomeňte

Čtyřčlená skupina si připlatí k týdennímu pobytu přes 8500 korun jen za benzín do Švýcarska a zpět, plus nezbytné parkování v obřím parkovišti ve vesničce Täsch a za zpáteční jízdenku na vláček do pět kilometrů vzdáleného Zermattu.

Do vysněného městečka totiž není možné dojet autem. Zermatt se doslova pyšní tím, že je car-free zónou, kde jezdí jen malá srandovní elektrická autíčka a elektrický autobus. Tato „hromadná” přeprava je další ceněnou prodejní značkou Zermattu.

Hotel Zermatterhof nabízí jedno z nejdražších ubytování.

Hotel Zermatterhof nabízí jedno z nejdražších ubytování.

FOTO: Dana Emingerová

Ale to, co někdo považuje za pozitivum, může být pro jiného dalším problémem. Z nádraží na druhý konec Zermattu stojí minitaxík 30 až 50 švýcarských franků (660 až 1100 korun). Po městečku jezdí naštěstí i menší e-busy. Ale ani ty nejsou automaticky zdarma. Cestující musí mít u sebe platný skipas. Když ale zahajuje pobyt, tak samozřejmě žádný skipas ještě nemá a zaplatí za jízdu s bagáží tři švýcarské franky (66 korun).

Trochu ušetřit se tak dá v Zermattu jen na ubytování, jídle, díky přepravě e-busem nebo pěšky. Místo hotelu zvolit cenově aspoň částečně přijatelnější apartmán, místo restaurací (večeře pro dva v lepším podniku se dá stěží pořídit za 100 švýcarských franků – 2200 korun) nákupy potravin ve dvou tamních samoobsluhách (Coop a Migros). Ceny základních potravin jsou kupodivu podobné jako v Česku, s výjimkou masa, chleba a ovoce, které stojí tak třikrát víc.

Ale dost už negativ. Když se s tímhle vším návštěvník smíří, může mu skutečně začít dovolená a na 360 kilometrech tratí všech obtížností lyžování snů. Zermatt zahrnuje čtyři propojené hlavní lyžařské zóny – Matterhorn Glacier Paradise-Schwarzsee, Cervinia-Valtournenche v sousední Itálii, Gornegrat a Rothorn – Sunnega. Pojďme rovnou na tu nejvyšší.

Klein Matterhorn je nutnost

Když vyjde počasí, je Zermatt jedním slovem úchvatný. Hlavně výjezd na nejvyšší lyžařský bod Evropy Klein Matterhorn (3883 metrů), tam výhledy na sedm ledovců a 29 čtyřtisícovek včetně Mont Blanku a následný sjezd, jsou nezapomenutelné. Hoblovat ledovec v nejvyšší oblasti Matterhorn Glacier Paradise po vesměs mírnějších sjezdovkách není možná pro zkušeného sjezdaře až takový požitek. Nezřídka tu může být i pěkná zima a vítr.

Zdejší scenérie musí zákonitě okouzlit všechny lyžaře.

Zdejší scenérie musí zákonitě okouzlit všechny lyžaře.

FOTO: Dana Emingerová

Scenérie jsou však krásné a přinejmenším červená sjezdovka Matterhorn č. 69, na kterou lyžaře vyveze sedačková lanovka Furggsattel, patří k tomu nejkrásnějšímu na světě. Lyžař sviští absolutní divočinou a po levé straně se tyčí Matterhorn. Majestátní hoře už snad nelze být blíž.

Z Klein Matterhorn by si měl pak každý pořádný lyžař sjet až do vesnice Zermatt nejdelším sjezdem v celé zóně a jedním z nejdelších v Alpách vůbec – 21 km po hlavně červených sjezdovkách přes ledovec Theodulgletscher, Schwarzsee a Furi se závratným převýšením 2280 výškových metrů.

Z oblasti Matterhorn Glacier Paradise je možné přes Plateau Rosa nebo Theodulpass projet na italskou stranu a spustit se až do Cervinie. Určitě se to vyplatí, ale je dobré na to vyčlenit aspoň jeden den. Převážně červené tratě jsou tu ještě lepší než na švýcarské straně.

Ačkoli jsou v okolí ledovce, lyžovat se zde naučí i děti.

Ačkoli jsou v okolí ledovce, lyžovat se zde naučí i děti.

FOTO: Dana Emingerová

A samozřejmě je nezbytné zajít si do nějakého italského horského baru, na báječné espresso. Všude kolem se už mluví italsky a malá káva třeba na plošině Plan Maison (2555 m) tu přijde na pouhých 40 korun. Jen pozor, vše ostatní už má klasické zermattsko-cervinské ceny. Za polévku minestrone tak lyžař zaplatí v přepočtu 270 korun.

Další zajímavou lyžařskou zónou je Gornegrat (3089 m), kam vede přímo z centra Zermattu zubačka, anebo se tam lyžař dostane kabinkami a sedačkou přes lanovkové křižovatky Furi a Riffelberg. Největšími zážitky je tu určitě jízda zubačkou, ale také závratný let velkým „jumbem” z kaňonu ledovce Findelgletscher až na Hohtälli (3286 m) a odtud pak sjezd dolů.

Nejkrásnější sjezd je z Rothornu

Na protějším hřebenu se rozkládá poslední lyžařská zóna Rothorn-Sunnegga. Podle nás patří k nejkrásnějším vůbec. Sjezd z Rothornu (3103 m) přes horskou chatu Fluhalp do hlubokého kaňonu patří k těm nejspektakulárnějším na světě.

Z horních pasáží jsou úžasné výhledy na Monte Rosu-Dufourspitze (4634 m), nejvyšší vrchol Švýcarska, nebo Liskamm (4527 m). A také na obří rozeklaný ledovec Findelgletscher. Ve spodní pasáži pak lyžař před sebou takřka neustále vidí Matterhorn.

V Zermattu se hodně jezdí na kolech.

V Zermattu se hodně jezdí na kolech.

FOTO: Dana Emingerová

V oblasti níže položené prosluněné Sunneggy je nejen velký dětský park a lyžařská škola, ale i proslavené horské restaurace, jimž skvělou kuchyní kraluje bezesporu Chez Vrony.

Nejméně jedno odpoledne a večer by si měl návštěvník vyhradit také na procházku samotným Zermattem. Z jednoho konce na druhý to trvá pěšky zhruba 30 minut. Na cestě jsou krásné staré kameno-dřevěné chalupy, ale také pětihvězdičkový Grand hotel Zermatterhof z roku 1879, noblesní módní butiky, obchody se švýcarskými hodinkami a šperky, drahé bary a restaurace.

Příliš nóbl?

Lyžaři se donekonečna přou o to, zda Zermatt je až příliš nóbl, nebo ne. Já bych řekl, že pocitově tak akorát, aby to bylo ještě únosné. Snad to dělá ten všudypřítomný Matterhorn, staré tradiční chalupy, mezi chodci kličkující elektrické taxíky, na něž je třeba dávat neustále pozor.

A také překvapivě hodně rodin s dětmi, snad stovky kolařů a e-kolařů, kteří kolem vás sníh nesníh pořád projíždějí a na každém rohu parkují. Je to divné jen zdánlivě. Kolo je tu zejména pro místní zaměstnance suverénně nejrychlejším a zároveň nejlevnějším přepravním prostředkem.

Někomu může Zermatt připadat zbytečně okázalý. Tento dojem vytvářejí nejspíš vysoké ceny.

Někomu může Zermatt připadat zbytečně okázalý. Tento dojem vytvářejí nejspíš vysoké ceny.

FOTO: Dana Emingerová

A tak přes všechnu drahotu, komplikovanou dopravu, noblesu, japonské a čínské hosty v polobotkách doporučuji každému Zermatt navštívit. Když vyjde počasí, zažije báječné lyžování s takovými výhledy jako snad nikde jinde.