Jak uvádí BBC, hranice, která městečkem prochází, skutečně občas rozděluje domy, a tudíž i jejich samotné obyvatele. Asi nikde jinde na světě nemohou lidé prohlásit, že mají kuchyni v Nizozemsku, zatímco obývací pokoj v Belgii.

Městečko se nachází na nizozemsko-belgické hranici a enklávy jsou obecně známé jako Baarle-Hertog. Celá tato zmateční situace sahá až do dob středověku, kdy byly různé části půdy rozděleny mezi zdejší aristokratické rodiny. Zmíněné Baarle-Hertog náleželo vévodovi z Brabantu a zbylé pozemky rodu Nassau.

Problém nastal v roce 1831, kdy Belgie vyhlásila nezávislost na Nizozemsku a oba národy se tak ocitly v patové situaci. Nicméně k určení přesných hranic došlo až v roce 1995, kdy byly dnešní enklávy připsány Belgii.

Rozdíly jsou v detailech

Neznalý návštěvník by na první pohled nic nepoznal, městečko se totiž architektonicky nijak výrazně neodlišuje od jakýchkoli jiných v Nizozemsku. Řadu domků ovšem lemují dělící čáry, kdy z jedné strany písmena NL a z druhé B určují, v které zemi se člověk nachází. Rozdílné vlajky už jsou pak velmi čitelným indikátorem.

Rozdíly jsou ale nakonec i v určitých detailech. Nizozemské nemovitosti jsou totiž podle BBC na rozdíl od jejich belgických protějšků více uniformní. Chodníky na území Nizozemska poté lemují lípy, zatímco belgická část si hraje s větší rozmanitostí nejen, co se týče stavebních prvků, ale i určité výzdoby.

Úředním jazykem je tu nicméně holandština. I kvůli tomu měli někteří obyvatelé v minulosti tendenci shlížet na belgické obyvatelstvo poněkud shora. „Když se chodby škol vylidnily v tu samou chvíli, mezi teenagery docházelo k rvačkám. Dva starostové města — jeden Belgičan a druhý Nizozemec — upravili konec vyučování tak, aby se překrýval a zavedli jakýsi klub, který měl za cíl propagovat pozitivní interakci mezi národy,“ tvrdí předseda zdejší turistické organizace Willem van Gool.

Díry v zákoně

Dnes jsou rozdíly mezi lidmi už sotva viditelné, jelikož má většina obyvatel dvojí občanství a rovněž belgický i nizozemský pas. Poklidné soužití dokonce přitáhlo pozornost poradců izraelského premiéra Benjamina Netanyahu, kteří uvedli, že takto má vypadat příkladná pospolitost dvou rozdílných komunit.

Z nezvyklé anomálie samozřejmě městečko těží, jelikož sem proudí zástupy zvědavých turistů. „Počet obchodů, hotelů a kaváren, které tu máme, by odpovídaly spíše populaci 40 000 než našich skutečných 9000,“ tvrdí van Gool.

I tak ale rozdělení města do dvou států občas způsobuje problémy. Především, co se týče infrastruktury a stavebních povolení. Interiéry některých domů jsou nizozemské, ale přední zdi domu už olizuje belgická hranice. Mnoho obyvatel proto samozřejmě shledává ekonomické benefity v tom mít vstupní dveře do domu na belgické straně.

Podobnými oklikami se mohli lidé například vyhnout placení daní a podobně. Jistých děr v zákonech se ale už nevyužívá jako v minulosti. „Dodnes je to však věc, o které místní s nadšením hovoří,“ uzavírá van Gool.

A dnešní omladina shledává benefity především v jednom — zatímco v Nizozemsku se smí pít až od 18, v Belgii je hranice nastavena na 16 let. Takže když jim v nizozemské hospodě odmítnout nalít, není pro ně nic jednoduššího, než urazit pár kroků do Belgie.