Článek
Co se týče prvního vánočního stromku, Lotyši a Estonci spolu už dlouhá léta vedou spory o tom, kde tradice zdobení jehličnanů vlastně začala. Oba národy samozřejmě tvrdí, že to bylo právě v jejich hlavním městě. Když však přijde řeč na letopočty, před tallinnskou radnicí měl předchůdce dnešního stromku stát už v roce 1441, kdežto před rižskou až v roce 1510.
To však nic nemění na faktu, že na náměstí je dodnes umístěna slavnostní deska označující místo, kde byl první lotyšský vánoční stromek vztyčen. Podle zdejšího průvodce existuje pouze dokument, že jistí kupci přinesli strom na náměstí před radnicí a použili ho jako součást oslav v období Vánoc. Když přišel Nový rok, tak ho spálili. Nikdo ale netuší, jaký druh stromu to byl.
Pamětní deska označuje místo, kde stál první vánoční stromeček.
Kdo z národů drží prvenství, je ve výsledku docela nepodstatné. Podle historiků totiž s tradicí začaly kupecké cechy, které do Pobaltí přišly z německých zemí. A spor Lotyšů a Estonců je stejně spíš přátelským popichováním nežli vyhrocenou a nelítostnou hádkou. Ale zpět k Rize.
Z kostela sv. Petra je celá Riga jako na dlani.
Největší a nejlidnatější z měst pobaltských států je v zimě stejně okouzlující a pohádkové, jako je studené. Teploty mohou být nad nulou, ale kvůli blízkosti moře je zde vysoká vlhkost a skutečně silný vítr. Městu to vlastně přidává na atmosféře i autentičnosti, ale je důležité se na procházky ulicemi dostatečně obléct.
Minimalistické, ale s atmosférou
Riga je v době adventu cílem mnoha Lotyšů, ale také ruských turistů. Ačkoli těžko říct, zda se skutečně jedná o návštěvníky, nebo stálé obyvatele. Rusové totiž tvoří kolem 40 procent populace Lotyšska. Město ale není přelidněné a centrum se zaplní jen v podvečerních a večerních hodinách, kdy lidé míří na trhy.
Ty hlavní stojí u náměstíčka před Rižským dómem, známým také coby Evangelická katedrála. Vše se ovšem nese v duchu severského minimalismu, takže nic monstrózního.
Na Rize je příjemné, že není přeplněná.
Trhy v Rize mají komorní charakter.
Trhy v Rize jsou tak třetinové oproti těm na Staroměstském náměstí v Praze, ale na atmosféře jim to rozhodně neubírá. Naopak jsou decentní, milé a stánky nevypadají jak z cirkusu. Pořídit se na nich dá vesměs tradiční zboží, od perníčků až po pletené šály, rukavice, čepice či ponožky s tradičními lotyšskými vzory, které by se daly připodobnit k norským.
Nechybí ani jídlo, což jsou vesměs klobásy, brambory nebo nad otevřeným ohněm pečené vepřové maso. Čuníci jsou i součástí lotyšské štědrovečerní večeře, k ní se dokonce podává celá prasečí hlava a prý se konzumují ouška i rypáček.
Pletené ponožky, šály či rukavice zdobí tradiční lotyšské vzory.
Tržnice lze najít roztroušené i ve zbytku centra, náměstíčka ve městě jsou ovšem malá, proto je nižší i počet stánků. Ale vlastně to bohatě stačí. Už osmým rokem se navíc bude v Rize konat festival vánočních stromků, a to od 8. prosince až do půlky ledna. Po centru jich bude k vidění celá desítka v různě ztvárněných uměleckých podobách.
Zahřeje černý balzám
Komu by snad v nádherné Rize chyběla nějaká davovka, může se vydat do rekreačního střediska Lido vzdáleného od centra asi půl hodiny jízdy. Nachází se zde jakési zábavní centrum, které v létě láká na kolotoče, v zimě pak na krásnou světelnou výzdobu, která zdobí zdejší restauraci ve stylu severské chaty, ale také na obří kluziště, kde si nejen rodiny s dětmi mohou užít nefalšovanou zimní zábavu.
Pokud se vydáte do útrob restaurace, která funguje jako samoobslužný bufet, ale se skutečně dobrým jídlem, dostatečně obrňte své nervy. Je tu totiž pořádně plno, a to zejména o svátečních víkendech. Lidé se tu nekoordinovaně motají a hladově se vrhají nejen po jídle, ale především po volných stolech, kterých snad nikdy není nedostatek. Výhodou je, že se zde dá najíst relativně levně, jedna osoba to klidně zvládne do šesti až sedmi eur.
V rekreačním centru Lido se nachází i restaurace skutečně obřích rozměrů.
Trhy zdobí decentní světla.
Není však pochyb o tom, že v centru je mezi památkami a nespočtem historických domů mnohem příjemněji. V opravdu třeskutých mrazech se dá zahřát buď klasickým svařákem nebo místní specialitou, horkým alkoholickým nápojem zvaným černý balzám.
Rady na cestu do Rigy
Do Rigy se z Prahy létá především se společností airBaltic, lotyšským národním přepravcem. Linka mezi oběma městy je v provozu sedm dní v týdnu, někdy společnost operuje i dva lety denně. Cesta trvá zhruba dvě hodiny. Na místě si nezapomeňte upravit čas, v Lotyšsku mají o hodinu víc.
Z rižského letiště se dá do centra dostat autobusem, cesta trvá asi půl hodiny.
Měna a doprava
Lotyšsko je součástí Evropské unie i eurozóny, takže se v něm platí eurem. Ceny jsou obdobné jako v České republice, takže se nemusíte bát žádných závratných částek za jídlo či dopravu.
Lístky na MHD lze podobně jako v Praze pořídit v obchůdcích a trafikách. Stačí říct, kolik jízd budete potřebovat, a prodejce vám je nahraje na speciální kartu, kterou můžete po vyčerpání vyhodit. Jedna jízda stojí 1,10 eur. Existují samozřejmě i výhodnější tarify.
Jazyk
Lotyština spadá do skupiny baltských jazyků, zní jako kombinace němčiny, finštiny a ruštiny. Vzhledem k vysoké populaci Rusů v zemi se zde dá domluvit i rusky.
Samozřejmostí je také angličtina, kterou se domluvíte téměř všude.
Jedná se o bylinný likér podobný třeba becherovce, jenž má ve své originální verzi 45 procent alkoholu. Všechny přísady se totiž mísí ve vodce. Existují ovšem i odlehčenější verze, třeba s příchutí černého rybízu, které chutnají moc dobře a sladce. Černý balzám se ale pije i studený, respektive v normální pokojové teplotě. A koupit se dá i jako suvenýr ve specializovaných obchodech či supermarketech. A o vánoční dárky máte postaráno.