Za těmi se ovšem musí až na okraj města, do Laekenu, kde se královské brány otevírají lidem na pouhé tři jarní týdny. Kromě zájezdů turistů se hrnou i tisíce Belgičanů, kteří každoroční šanci spatřit královský skleníkový areál považují symbolicky za vlasteneckou povinnost.

Balatovo křehké „město“ pavilónů

„To musíš vidět! Je to nepopsatelný zážitek, hlavně před setměním, kdy se skleníky rozsvítí a květiny dostanou úplně jiný výraz,“ nabádá mě k návštěvě kamarád. Tak jsem vyrazila — a vůbec nelituji ani dlouhé cesty, ani čekání ve frontě na lístek za na belgické poměry neuvěřitelnou cenu 2,50 eura. Přítel skutečně nepřeháněl — ty skleníky jsou zážitek na celý život.

Mohly vzniknout v polovině 19. století díky velkému pokroku stavební techniky, kdy začalo být možné použití kovu a velikých ploch skla v konstrukcích do té doby nebývalých.

Interiér skleníku

Interiér palmového pavilónu uchvátí především mohutnou kupolí.

FOTO: Kateřina Farná, Právo

Skleníkový komplex (1873) od architekta Alphonse Balata má vzhled subtilního skleněného města zasazeného do zvlněné krajiny — dechberoucí pavilóny, majestátní kupole ošperkované královskou korunou, tunely vedené jako kryté ulice, ze všech stran obrostlé květinami a naplněné podmanivou vůní. K tomu boční skleníkové zahrádky, prosklená královská kaple, fontánky, repliky antických soch a zákoutí s lavičkami.

Luxusní areál nechal postavit Leopold II., praprastrýc současného belgického krále. Říkávalo se o něm, že má nebývalou touhu po moci stejně jako silný podnikatelský instinkt. Naplno obojí ukázal, když se rozhodl ovládnout a vytěžit africké Kongo.

Noční prohlídky

Některé rostliny patřící k jeho původním sbírkám existují dosud. Vedle nich skleníky ukrývají obrovské množství vzácných a cenných rostlin stejně jako na první pohled obyčejných muškátů; v tomto případě ovšem zvláštně barevných odrůd s listy velkými jako chlapská dlaň.

Nejmajestátněji působí palmový pavilón, skoro 60 metrů široká a 25 metrů vysoká kupole. Vznikla jako první a původně nesloužila jen jako exotická zahrada, ale také jako místo pro slavnostní královské recepce. Na jedné z tamních laviček naposledy spočinul samotný král zakladatel, když 17. prosince 1909 zemřel.

Tradice zpřístupnění královských skleníků trvá už 100 let. Denní i noční prohlídky pokaždé přilákají desetitisíce návštěvníků. Místní navíc stále hlasitěji požadují, aby královská rodina část rozlehlého parku otevřela po celý rok.