Pak se před námi objevilo schodiště a prosklená recepce hotelu Kandalama Heritance. Říkali nám, že hotel je zasazen do pralesa, ale tohle jsme nečekali. Srílanský architekt Geoffrey Bawa si pohrál s každým detailem stavby. Fasáda je obrostlá divokými liánami, restaurace nabízí úžasný výhled na jezero se Lví skálou v pozadí.

Z vytržení jsme nevycházeli ani na pokojích, když si nás ve vířivce prohlížely prosklenou stěnou koupelny zvědavé opice nebo když se ukázalo, že nádherně zbarvený tropický motýl není dekorace, ale živý tvor.

Buddhové v jeskyních

Srí Lanka, ostrovní republika v Indickém oceánu, může návštěvníka překvapit šokujícím luxusem, překrásnou přírodou i nečekaně bohatými dějinami podbarvenými náboženskými symboly a rituály.

Nedaleko jezera Kandalama, ve městě Dambulla se můžete pěšky vydat k jednomu z nejposvátnějších míst na ostrově, ke Královskému skalnímu chrámu. „Tohle místo má více než dva tisíce let starou historii. Právě z oné doby pocházejí první sochy Buddhů,“ vysvětlil nám Selva, náš místní průvodce.

Královský skalní chrám ve městě Dambulla je jedno z nejposvátnějších míst na ostrově.

Královský skalní chrám ve městě Dambulla je jedno z nejposvátnějších míst na ostrově.

FOTO: Tomáš Hájek

V pěti rozlehlých skalních jeskyních jich tu je asi sto padesát. Navíc se dvěma tisíci metry čtverečními se zdejší jeskyně může chlubit nejrozsáhlejšími malbami na světě.

Všechny jsou velmi zachovalé a od roku 1991 chráněné jako světové dědictví UNESCO. Počítejte s tím, že před vstupem do chrámů se budete muset zout a zahalit si ramena, stejně jako do jiných posvátných míst na ostrově.

Lví skála

Z vrcholku kopce nad Dambullou je za hezkého počasí vidět další místo, které byste měli navštívit, protože jednoduše stojí za to. Sigiríja neboli Lví skála je obřím monolitem uprostřed zeleného pralesa, z Dambully je vzdálená asi 20 kilometrů.

Cesta na vrchol může v sezóně trvat i několik hodinMichaela Šuléřová, majitelka cestovní kanceláře

Vypadá jako obří kostka vysoká dvě stě metrů, na jejíž horní plošině stával v 5. století našeho letopočtu palác a nádherné zahrady. Postavil je tam samozvaný vládce Kasijapa. Pevnost, kterou skála představovala, ho ale před trestající rukou spravedlnosti neochránila.

Lví skála je na seznamu UNESCO.

Lví skála je na seznamu UNESCO.

FOTO: Tomáš Hájek

„Cesta na vrchol může v sezóně trvat i několik hodin. To když se kromě vás rozhodnou vystoupat nahoru ještě další tisíce turistů. Pokud se ale na Srí Lanku vydáte mimo sezónou, můžete se davům vyhnout,” radí majitelka cestovní kanceláře Oriens Travel Michaela Šuléřová s tím, že zdejší sezóna začíná v prosinci a končí v březnu.

Osamoceni se ale na téhle skále neocitnete pravděpodobně nikdy. Také ona je skutečně právem součástí světového kulturního dědictví UNESCO.

Výstup začíná pozvolna po překročení umělého kanálu, následuje cesta bývalými vodními a terasovými zahradami, které se zčásti zachovaly a zčásti je pohltila džungle. Když dorazíte blíže skále, je třeba si zvolit tempo a neslevit. Čekají vás stovky schodů.

Cestou se můžete „osvěžit” návštěvou jeskyně s neobyčejně zachovalými skalními freskami. Zobrazují dívky představující buď nebeské víly Apsary, nebo konkubíny krále Kasijapy. Nutno říci, že jsou ztvárněny jako velmi vnadné. Poslední část schodiště vede mezi lvími tlapami vytesanými do skály. Údajně byly součástí obrovské sochy lva. Po něm je také Sigiríja pojmenována — Lví skála.

Z vrcholu Lví skály se vám naskytne jeden z nejkrásnějších pohledů na Cejlon. Ze země máte stále pocit, že civilizace je tu více než dost, ale až shora zjistíte, že vnitrozemí je celé zarostlé hustým, sytě zeleným pralesem.

Sloní království

Ze Lví skály je to velmi blízko do národních parků Kaudulla či Minneríja, kde žijí stovky divokých slonů, hejna ptáků, ale také levharti, ohrožená kočka cejlonská nebo medvěd pyskatý.

Slabší povahy by si před cestou měly vzít něco na kinetózu, divoká jízda národním parkem totiž často připomíná plavbu po rozbouřeném moři. Když se ale jen na pár metrů přiblížíte k slonímu stádu, na všechny problémy zapomenete.

Cejlon je ideální k pozorování stromů.

Cejlon je ideální k pozorování slonů.

FOTO: Tomáš Hájek

Srí Lanka je jedním z mála míst na světě, kde můžete na slony narazit jako u nás třeba na srnky. Často se pasou u cesty nebo je zahlédnete v krajině. Dnes jich na Cejlonu žije takto divoce kolem pěti tisíc, což je pouhá čtvrtina stavu z doby, než je začali vybíjet angličtí kolonizátoři.

Posvátný zub

Asi sto kilometrů jižněji v samém srdci ostrova leží město Kandy. Jako hlavní město posledního Sinhálského království odolávalo 300 let nejprve Portugalcům, pak Holanďanům, aby nakonec v roce 1815 podlehlo Angličanům. Město leží ve výšce 500 metrů nad mořem a zejména jeho centrum okolo kandyjského jezera je velmi malebné.

Většina Srílančanů se do Kandy alespoň jednou za život vydá na pouť. Důvodem je posvátný Buddhův zub, který je údajně uložen ve zdejším chrámu. Podle pověsti byl vytažen z popela Buddhovy pohřební hranice v roce 483 před naším letopočtem. Zub byl mnohokrát ukraden, ztracen a znovu nalezen a dnes je prý ukryt v dřevěné dvoupodlažní kapli s pozlacenou střechou uprostřed nádvoří chrámu Buddhova zubu.

Interiér chrámu Buddhova zubu ve městě Kandy

Interiér chrámu Buddhova zubu ve městě Kandy

FOTO: Tomáš Hájek

Na počest tohoto zubu se v Kandy každoročně koná jedna z nejúchvatnějších slavností v celé Asii — Parehara neboli procesí. Kandyjští bubeníci a tanečníci, mávající vlajkami, hrající na bubny a práskající biči, jdou v čele průvodu. Jsou jich tisíce. Následuje procesí až padesáti slonů ozdobených od hlavy až k patě.

Galle přežilo tsunami

Zůstat v Kandy by se dalo i několik dní. Jsou tu muzea, chrámy, dají se podnikat výlety po okolí, třeba do botanické zahrady Peradeníja, dříve určené jen pro královskou rodinu. Když se ale rozhodnete odjet k moři, nejrychlejší cesta vede přes hlavní město Kolombo. Odtud pak můžete zamířit na jih, do Galle, kam z metropole vede jediná dálnice v zemi.

Nejrychlejší cesta k moři vede přes Kolombo.

FOTO: Tomáš Hájek

Toto město je známé zejména opevněným historickým centrem, které v roce 1663 postavili Holanďané. Přestože staré město uprostřed pevnosti je ze tří stran obklopeno mořem, jako jediné díky vysokému opevnění odolalo ničivé vlně tsunami v roce 2004.

Rybáři na kůlech

Snad nejtypičtější fotografií pro Srí Lanku jsou rybáři na kůlech v západu slunce. Tato tradiční metoda rybaření se praktikuje pouze na jihu Srí Lanky v městečku Weligama a několika sousedních vesnicích, nikde jinde na ostrově.

Rybářské kůly u břehů se dědí z otce na syna. Rybáři chytají malé rybky, které připlouvají blízko ke břehu do mělké vody. Mají hodně kostí, a proto se používají zejména na rybí polévku. Na kůlech stojí rybáři proto, aby nemuseli dlouhé hodiny postávat ve vodě a neplašili si rybky. Dnes ale většinou rybáři vydělávají peníze od turistů za fotografování při tomto kuriózním představení.

Typický cejlonský výjev - rybáři na kůlech.

Typický cejlonský výjev - rybáři na kůlech.

FOTO: Tomáš Hájek

Procházka historickým centrem města s úzkými uličkami, zapadlými zákoutími vás dovede na pobřeží s majákem a Signální skálou — nejjižnějším bodem města. Právě tady působí skupina nadšenců, kterým se říká Cliff divers z Galle. Mladí muži z výšky několika metrů skáčou a potápí se do úzkého prostoru mezi skaliska. Za svůj výkon očekávají od turistů odměnu.

Hledání velryb

Jako místo pro pozorování velryb je Srí Lanka nováčkem, výpravy se za obřími kytovci vydávají na moře teprve několik let. Jisté však je, že zdejší pobřežní vody patří k místům, která mají rádi nejen největší žijící savci planety — plejtváci obrovští, ale také řada dalších velryb.

V místech, kam s vámi pozorovací lodě doplují z přístavního města Mirissa, se objevují asi nejpočetnější skupiny plejtváků, 30 metrů dlouhých a až 170 tun vážících savců. Kromě nich můžete vidět také vorvaně, kosatky a další mořské tvory. Cestou k velrybám jistě narazíte i na delfíny.

Výhodou Cejlonu je i jeho malá rozloha, takže se během pár hodin lze přesunout z bílých pláží třeba mezi divoké slony nebo sběrače čaje.