Například před dvěma lety se na El Capitan vydal pár Američanů Tommy a Becca Caldwellovi, oba ostřílení horolezci. I oni se rozhodli na svislé stěně utábořit, ačkoli ochrana na takových improvizovaných plošinách je prakticky minimální. Dobrodruzi musejí často čelit dešti nebo silnému větru, teprve tehdy ale dostává přenocování zcela nový rozměr.

Strach je pochopitelný

„V době, kdy se utáboříme, bývám většinou tak unavený, že si výhled už ani moc neužiju. Chci zkrátka zavřít oči a spát,“ řekl Caldwell Daily Mailu. „Když něco takového zkoušíte poprvé, je pochopitelné, že máte strach, ale časem si zvyknete. Je to jako táboření na zemi, akorát bez ohně,“ vtipkuje.

Při hezkém počasí se spí zkrátka pod širákem, horolezci ale často mají i plachtu, kterou přes plošinu natáhnou, aby se alespoň mírně chránili před přírodními vlivy. Dobrodruzi se k přenocování na stěně uchylují v případech, kdy výstup trvá třeba už dlouhou dobu a jsou moc unavení, aby zvládli jít dále. „Lidi to fascinuje, je to zcela nezmapovaný prostor k táboření s nejlepšími výhledy,“ uzavírá Caldwell.

K takzvanému vertikálnímu kempování se horolezci uchylují zejména, pokud jsou unavení.

K takzvanému vertikálnímu kempování se horolezci uchylují zejména, pokud jsou unavení.

FOTO: Profimedia.cz

Takzvané vertikální táboření je zejména na El Capitanu populární, jelikož se jedná o velmi složitou stěnu. Někteří se však chtějí utábořit hlavně kvůli novým zážitkům a výhledům.