Jak vás napadlo vyrazit na první cestu?

Pracoval jsem z Děčína pro firmu v Brně, což pro mě znamenalo svobodu, protože jsem nebyl vázaný na jedno konkrétní místo. Říkal jsem si, že bych vlastně ani nemusel být v Česku a přemýšlel jsem, že by bylo fajn si například pronajmout vilku v Řecku, pozvat více lidí, kteří mají podobné pracovní možnosti, a strávit společně několik měsíců.

Když jsem tuto myšlenku rozvinul, objevil jsem pojem digitální nomádství, začal jsem sbírat více informací a narazil jsem na stránku Nomadlist.com, která shromažďuje informace o různých zemích — kde konkrétně se v nich dá pracovat, jaká je jejich cenová náročnost a podobně.

Jaroslav Málek

Jaroslav Málek při první cestě procestoval Thajsko a Bali.

FOTO: Archiv Jaroslava Málka

Jaká je pro vás osobně podstata takového způsobu života?

Vyhledat zem, která je levnější než ta, ve které vyděláváte. Díky tomu jste schopni žít v levnějších podmínkách mnohem déle. Ve firmě, kde jsem pracoval, jsem potkal kolegu, který moje nadšení sdílel, a tak jsme se rozhodli, že vyrazíme na první cestu spolu. Koupili jsme si letenku a odjeli do Bangkoku. Chtěli jsme využít kavárny nebo takzvaný coworking space.

Mohl byste ten pojem vysvětlit?

Jedná se o prostory, kde se digitální nomádi sdružují a kde jsou vhodné podmínky k práci na dálku. V Bangkoku jsme nejdřív prolezli asi tři kavárny, ale moc jsme se nezdrželi. Je to šíleně velké město a moc se nám tam nelíbilo. Přesunuli jsme se proto na ostrov Koh Lanta, který se nachází mezi městem Krabi a ostrovy Phi Phi.

Zhruba před dvěma lety tam vznikl coworking KoHub, kde se scházejí lidé z celého světa. Pokud navíc nechcete nic řešit, můžete se tam rovnou ubytovat a také stravovat. Je to zhruba tři minuty od pláže. Mají tam více nezávislých internetových připojení, protože ta jsou pro digitálního nomáda jedna z mála věcí, kterou opravdu potřebuje.

Zůstávat dlouho na jednom místě není zajímavéJaroslav Málek, digitální nomád

Jezdí nomádi cíleně do takových center nebo mohou jet kamkoli?

Je lepší si cestu aspoň trochu naplánovat, většina lidí si dopředu dělá rešerše, aby dopředu věděli, jaké mají možnosti. Thajsko a obecně Asie je nomádsky populární, ale existují i destinace v Evropě, odkud se takto dá pracovat, třeba i severské státy. Pro nás jakožto pro Evropany to asi není tak zajímavé, hlavně jsou o poznání dražší.

Nomádství je o přesunu, jak dlouho tedy nomádi zůstávají na jednom místě?

To je různé. Potkal jsem lidi, co žili osm let v Číně nebo si našli v zahraničí vztah a usadili se natrvalo. Já myslím, že je dobré být na místě minimálně měsíc, maximální doba samozřejmě neexistuje. Jak říkám, člověk může najít lásku svého života a zůstat navždy.

Předpokládám, že se to také odvíjí od celkové délky pobytu.

Ano, záleží na časových možnostech — jestli máte vyhrazený půl rok a pak se musíte třeba vrátit kvůli jednání. Zůstat dlouho na jednom místě ale také není moc zajímavé. Já osobně byl dva měsíce v Thajsku a pak měsíc na Bali. Tehdy jsem byl vázán koupenými letenkami.

Jde vůbec být nomádem celý život?

Jsou lidé, kteří cestují opravdu dlouho. Mohou mít partnera, který má také možnost pracovat na dálku. Pro mě osobně je z dlouhodobého hlediska takový život neudržitelný. Digitální nomádství obecně láká spíše mladší lidi do pětatřiceti, kteří ještě nemají závazky.

Pracovat v houpací síti pod palmami, i tak může vypadat nomádství.

Pracovat v houpací síti pod palmami, i tak může vypadat nomádství.

Tvrdíte, že například Thajsko je nomádsky oblíbené. Jde se vůbec dostat ke skutečnému jádru kultury, když jste obklopen lidmi z nejrůznějších koutů světa?

To hodně záleží na vás, jak moc se jimi obklopujete. V coworcích nemusíte trávit každý den, dopředu si řeknete, jak moc chcete nebo potřebujete pracovat a pak můžete řešit cestování. Fakt, že jste na jednom místě, neznamená, že jste k němu připoutáni neustále. Navíc s lokálními obyvateli se potkáváte všude — v restauracích, městečkách či vesničkách.

Na první cestu jste jel v jednadvaceti, takže jste, předpokládám, začal poměrně čerstvě pracovat.

Už jsem měl rok a půl praxe v oboru za sebou.

Ptám se proto, že mě zajímá, jak nákladná je taková cesta pro mladého člověka.

Sčítal jsem to a tříměsíční trip mě vyšel na nějakých 70 000 korun i s letenkami, což je spousta lidí schopná nechat za život i v Česku a ještě se nikam nehnout.

Práce na dálku bude čím dál více běžnáJaroslav Málek, digitální nomád

Nomádi cestují spíše nalehko. Je složité nacpat svůj život do jedné krosny nebo batohu?

Minulý rok jsem svůj život nacpal do dvacetikilogramového batohu a bylo to zbytečně moc. Obecně se kvůli přeletům snažím vejít do co nejmenšího zavazadla, nejlépe příručního. Pořídil jsem si odepínací batoh, z nichž ten větší má 40 litrů a menší 17.

Je pouze na jednotlivcích, kolik hodin denně práci věnují.

Je pouze na jednotlivcích, kolik hodin denně práci věnují.

Jaké má digitální nomádství nevýhody?

Osobně žádné nevidím. Pro někoho může být na škodu, že není v případě potřeby fyzicky v kontaktu s klientem. I když nad tím přemýšlím a dnes se spousta jednání uskuteční třeba jen přes Skype či podobný komunikátor. Ono je možná jednodušší komunikovat online a potřeba se s člověkem opravdu vidět odpadá.

Vašim klientům nevadí, že pracujete z ciziny?

Ne. Navíc si myslím, že je tohle cesta, kterou se pracovní svět bude ubírat a stane se něčím běžným.

Nemyslíte, že pak nomádství ztratí kouzlo, když bude každý druhý pracovat na volné noze a na dálku?

Nemyslím, že může ztratit kouzlo. Pořád se jedná o stejné lidi, kteří se jen setkávají jinde, než kde bydlí.

Myslel jsem to spíš tak, jestli nebudou destinace freelancery až moc přehlcené.

To je dobré zmínit. Například v Thajsku už uvažují o speciálních vízech pro digitální nomády, která budou omezovat vstup a výstup do země za jedno krátké časové období. Ale sám pro sebe si myslím, že nomádi jsou pro Asii finančním přínosem, takže nevidím důvod, proč by se měly chystat nějaké restrikce.

Jeden čas byl také problém s tím, že v Thajsku nechápali, že nomádi nepracují pro firmy v jejich zemi, ale pro zákazníky ve svých domovech. Do nějakého coworku prý vtrhla kontrola a pomalu začala lidi zatýkat s tím, že tam pracují nelegálně. Muselo se jim vysvětlit, že pracují na dálku, nikoli pro lokální firmu.

V takzvaných coworcích se sdružují nomádi z celého světa. KoHub v Thajsku je jedním z nich.

V takzvaných coworcích se sdružují nomádi z celého světa.

Ve společných prostorách se mohou nomádi i najíst nebo si připlatit za ubytování.

Ve společných prostorách se mohou nomádi i najíst nebo si připlatit za ubytování.

Je ale takový životní styl pro každého?

Spíš je pro lidi, kteří se nebojí trochu riskovat a poznávat. Potkal jsem lidi, kteří otevřeně říkali, že je to nenaplňuje, pro mě je cestování životní esencí. Z hlediska profesí také není digitální nomádství pro každého. Existuje ale celá řada lidí, pro které práce na dálku problém nepředstavuje, ať už to jsou programátoři, grafici, spisovatelé, blogeři a podobně.

Shodneme se na tom, že nomádi hodně cestují. Ale samozřejmě v tom musí být zahrnutá i práce. Kde je rovnováha?

Člověk, který se tak rozhodne žít, musí uvážit, co to pro něj znamená. Já když cestuji někam, kde budu méně než měsíc, rovnou klientům řeknu, že budu offline, protože za takovou dobu je nemožné pracovat i poznat zemi. Proto je dobré jet na dlouhou dobu a žít v podstatě jako doma. Přes týden pracovat a o víkendech mít volno.

Znamená to pracovat osm hodin denně?

To je opět individuální. Já se ve finále dostal do pozice, kdy jsem víc pracoval, než si užíval pláže a moře. Celý ostrov jsem si totiž projel. Skončil jsem tak, že jsem se ráno vzbudil, šel do coworku, večer jsem odjížděl nebo šel s ostatníma na večeři.

Prosluněná pláž už tedy po čase není nebezpečným lákadlem?

Člověku to časem zevšední. Když víte, že máte před sebou ještě čtyři měsíce u moře, není to jako týdenní dovolená a začne se vám třeba i stýskat po horách.