Horehroní: po stopách hradních pánů, ale i zbojníků

Začátky osídlovaní Horehroní se datují někdy okolo roku 2500 před naším letopočtem. Horský drsný terén nepředstavoval takové lákadlo jako níže položené oblasti a tehdejší obyvatelstvo potrápil při chovu dobytka a zemědělské činnosti.

Zlaté časy přišly až později ve 13. století. A to doslova zlaté. Velká část Horehroní byla totiž bohatá na zlato, které se v místních kopcích těžilo ve velkém. Například tehdejší obec Mýto pod Ďumbierom představovala jednu velkou továrnu o rozloze 600 hektarů, v níž se zpracovávala vytěžená hmota, a oddělovalo se zlato od hlušiny. Poprvé na světě byl pro tento proces těžby použit mlýn právě zde, díky čemuž je dodnes možné spatřit hory hlušiny, ale i pozůstatky štol v okolních horách.

Horehroní se nachází na historicky slavné obchodní cestě Via Magna. Za účelem ochrany této trasy byl postaven hrad Ľupča, který je dnes možné navštívit. Dalšími hrady v regionu jsou Tisovský hrad a hrad Muráň, z nějž však zůstalo již jen torzo. Přesto však představuje oblíbené místo turistů a milovníků koní, zejména pro své unikátní vyhlídky na okolní přírodu Muránské planiny.

Tak jako bylo panstvo součástí historie Horehroní, tak jimi byli také zbojníci, kteří někdy bohatým brali a chudým dávali a někdy jen brali a nikomu nic nedali. V sedle Zbojská „úřadoval“ zbojník Jakub Surovec, kterému je věnován naučný chodník při Salaši Zbojská.

A o pár kopců dál, nad obcí Klenovec v roce 1713 chytli Janošíka, který se skrýval u Martina Mravce, taktéž zbojníka. Oba byli odsouzeni a krátce na to popraveni. V každém případě i tyto osobnosti vešly do dějin regionu, i když pouze jako opozice tehdejší moci. Zůstaly po nich však, pro turisty oblíbené, Zbojnické chodníčky nedaleko Salaše Zbojská.

Do dnešních dob na nás dýchá i historie technické revoluce. Nejznámějším parním vlakem na Slovensku je Čiernohronská železnice v Čiernom Balogu. K jejímu znovuzrození výraznou měrou přispěl původně dobrovolný studentský brigádník a současný ředitel, rodák z Plzně, Aleš Bílek.

Pod jeho vedením vlaky jezdí celoročně, dokonce i v tuhých zimách, a představují lákadlo, jak pro malé děti, tak pro dospělé, jelikož jejich kouzlo je nezapomenutelné. Tratě železnice vedou dolinami Slovenského rudohoří a jednou z jejich zastávek je i Lesnický skanzen, který své návštěvníky vtáhne do tajů života lesa, těžby dřeva a nabírání nových znalostí o přírodě.

Před pár lety byla také dobrovolníky z dezolátního stavu oživena ozubnicová železnice. Tento světový unikát dnes jezdí z Tisovce k Salaši Zbojská, na trati vinoucí se viadukty ve výšce 30 metrů a na úseku 4,7 kilometrů, Bánovo - Zbojská, překoná neuvěřitelné převýšení 166 metrů. Oba parní vlaky mají svá muzea v Čiernom Balogu a Tisovci.

Z monumentů minulosti, dávné i ne tak dávné, do dnešních dob zůstaly hrady, hradby, ale i muzea. Tím největším je určitě Horehronské muzeum v Brezně nacházející se ve třech budovách na náměstí. Zajímavá je i zrekonstruovaná synagoga se stálou expozicí holocaustu, ale i dechberoucí prostory, ve kterých probíhají umělecké vystoupení a vernisáže.

Neméně zajímavým je Hutní muzeum v Podbrezové s vykopávkami z pradávných dob. Skvostem jsou i muzea: Zvonce na Šumiaci, muzeum miniatur v Pohorelej, ale také muzeum lyží a lanovek v Podkonici nebo Von Roll na svahu Chopku.