Majestátní hrad na masivním skalnatém ostrohu nad řekou Sázavou nelze minout, ať již připlouváte po oblíbené vodácké trase nebo přijíždíte po neméně oblíbené trati Posázavského Pacifiku, středověký hrad neminete. Právě z údolí je na něj nejkrásnější pohled a je to asi nejfotogeničtější místo pro tzv. selfie.

Kdyby nebylo Zdeslava z Divišova, neměli bychom nyní co obdivovat. To on se roku 1241 rozhodl, že si nad řekou postaví své šlechtické sídlo. Pojmenoval ho po osmicípé hvězdě, kterou se honosí rodový erb. Aby ho později rozlišil od moravského sídla, nazval ho Český Šternberk. Pochopitelně se Zdeslav i jeho potomci následně jmenovali ze Sternberga.

Vstup do hradu po mostě slouží jeho majiteli.

Vstup do hradu po mostě slouží jeho majiteli.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Raně gotický hrad pak vzkvétal k radosti svých majitelů. První ránu mu zasadily královské vojenské oddíly v roce 1467 poté, co se Zdeněk ze Sternberga vzbouřil proti Jiřímu z Poděbrad. Mezi příčiny porážky posádky hradu údajně patřily také nedostatek vody a jídla. Následovala rekonstrukce a zlepšení obranného systému. Asi se to stavitelům povedlo, protože Švédové v 17. století úspěšní nebyli a svou zlost si vybili na nebohém lidu v podhradí.

Sály hradu jsou bohatě zdobené

Sály hradu jsou bohatě zdobené.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Český Šternberk v 18. století na více než století dostaly do rukou cizí šlechtické rody. Od roku 1841 opět patřil Sternbergům a od počátku 20. století na něm začaly zámecké úpravy. Ale kdyby jen to. Na svou dobu zde byl zřízen moderní vodovod a elektrické osvětlení. Jednu z původních zásuvek můžete obdivovat při návštěvě hradu i dnes.

Soutěž na začátek

O několik roků později přišla na hrad další pohroma. Nejprve okupační německé úřady a následně komunistický režim, který hrad vyvlastnil. V restitucích Český Šternberk dostal zpět Zdeněk ze Sternberga v roce 1992. Stavení zmodernizoval a jedno celé patro otevřel pro veřejnost. Ve zbytku žije se svou rodinou.

Rodokmen rodu Sternbergů

Rodokmen rodu Sternbergů

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Cestu k hradu střeží severní věž, po příchodu do předhradí uvidíte po levé straně dolní zámek a po pravé vystupující část válcového bergfritu čili jakési strážní věže. V budově dolního zámku se můžete občerstvit v hradní kuchyni a koupit si za 125 Kč vstupenku.

O pár minut později se vás ujme průvodkyně, která přítomným dětem hbitě uloží úkol, a sice počítat šternberské hvězdy na nábytku, obrazech a stěnách. Zatímco děti zběsile hledají, dospělí si prohlíží první část hradu - rytířský sál. Je to taková perla Šternberku, jež je vyzdobena bohatými reliéfy s erby rodu. Na konci sálu je původní kaple sv. Šebestiána, která ale byla kdysi větší. Nyní není používána, protože hradní pán má svou vlastní.

Jedna z původních zásuvek Šternberku

Jedna z původních zásuvek Šternberku

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Následují další pokoje hradu a salóny. Za zmínku stojí určitě žlutý salón, na jehož stěnách je štuková výzdoba a pohádkové krajinné malby. Leckoho ohromí menší, ale útulná knihovna, v níž se najdou svazky různých jazyků. Čítá přes 2500 knih všech žánrů včetně rodové literatury. Neméně zajímavý je o kus dál rodokmen na dvou stěnách i s fotografiemi rodiny Sternbergů.

Ukázka dravců ze záchranné stanice

Ukázka dravců ze záchranné stanice

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Další kroky milovníků historie směřují do pracovny, kuřáckého salónu nebo pokoje Kašpara ze Sternberga, který byl významným přírodovědcem, botanikem a průkopníkem paleontologie. Pokoj tomu také odpovídá. Dalekohled, různá hejbátka, globus i speciální zařízení na uchování květin či listů. Ty se v přístroji zavakuují a tím vydrží i několik dní, než uschnou. Perličkou prohlídky je lovecký salón s exponáty, jež jsou opařeny datem zabití a jménem lovce. Některé trofeje jsou datovány do začátku 19. století.

Předsunutá bašta je kousek od hradu

Předsunutá bašta je kousek od hradu

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Bašta na Vraždě

Prohlídka perly Posázaví je tím u konce, jeden skvost ale na návštěvníky čeká jižně od hradu schovaný mezi smrky. Řeč je o předsunuté baště – hladomorně - na kopci zvaném Vražda. Znalec českých hradů Tomáš Durdík ji popisuje jako bateriovou polygonální věž s mohutným břitem, do které se vcházelo šnekovým schodištěm.

První patro bylo určeno pro děla. Najdete v něm také chodby rozbíhající se do všech stran, které jsou ukončeny střílnami. Těžká děla vojáci vytahovali nahoru pomocí trámu s kladkou. Hladomorna se jí pouze přezdívá, nikdo v ní hlady netrpěl.

Říká se jí hladomorna, věž ale sloužila hlavně vojákům.

Říká se jí hladomorna, věž ale sloužila hlavně vojákům.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Baštu by měli navštívit především milovníci hradů a vyhlídek. Za deset korun se projdete po již zmíněném schodišti, které je tak úzké, že někteří lidé by zřejmě mohli mít problém dostat se nahoru. V chodbách se střílnami si můžete vyzkoušet, jak se vojákům tehdy bojovalo. Pakliže vystoupáte až nahoru, budete odměněni krásnou vyhlídkou do údolí Šternberku. Bašta měla v minulosti své vlastní opevnění, jehož zbytky jsou okolo patrné, a také příkop.

Výhled z předsunuté bašty do údolí Sázavy

Výhled z předsunuté bašty do údolí Sázavy

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Když se nabažíte rozhledem a vojenským umem našich předků, můžete vyrazit po některé z turistických stezek nebo na kole do okolní krajiny či na lodi třeba na zámek v Ratajích nad Sázavou a ještě dál do Sázavského kláštera. Možností je mnoho. [celá zpráva]

Výlet najdete na Mapy.cz. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní.