Článek
Fabric funguje už od roku 1995 a jeho dveřmi prošlo už více než sedm miliónů lidí. Nyní se ale nachází pod pohrůžkou uzavření — stejného osudu, který potkal už mnohé londýnské kluby. Téměř půlka jich už z různých důvodů od roku 2005 skončila. Fabricu nijak nenahrává ani to, že v roce 2014 zemřeli dva návštěvníci na předávkování drogami.
Úřady to dotlačilo k vyžadování zhruba padesáti striktních pravidel. Ať už ke zmíněné věkové hranici, otevírací době nebo k pravidelným zátahům se speciálně vycvičenými psy. Klubu hrozila i ztráta licence, ale vedení Fabricu se odvolalo a případ vyhrálo. Přesto stále panují obavy o pokračování provozu.
Podniky jsou zranitelné
„Úřady, správní orgány či policie změnily své postoje. Dříve s kluby společně na problémech spolupracovaly. Když se vyskytly komplikace v podobě násilí nebo drog, hledaly společnou cestu, jak je vyřešit,“ řekl jeden z manažerů Andy Blackett pro agenturu AP. Dodává, že došlo k náhlé změně a nyní úřady ihned kluby penalizují a vztahují tak vinu jednotlivce na celý podnik.
Vzhledem k tomu, že jsou velké části měst přizpůsobovány životu střední třídy, stávají se kluby zranitelnými. Lidé, kteří je nenavštěvují, je často považují za rušiče veřejného pořádku.
V ohrožení jsou ovšem i menší kluby, například podnik Dance Tunnel byl donucen v srpnu ukončit činnost, navzdory své nesporné popularitě. „Pokud nás tu úřady nechtějí, možná se někde jinde najdou lidé, orgány, které s námi budou pracovat progresivněji a uzpůsobí situaci tak, aby vyhovovala všem,“ tvrdí majitel klubu Dance Tunnel Dan Beaumont.
Připouští, že existuje celá řada faktorů, která přispívá k uzavření podniků, ať už změna obecných chutí a nálad, seznamovací aplikace nebo i to, že spousta barů otevírá v pozdějších hodinách. Ideální situací by podle Beaumonta bylo, kdyby londýnská policie chránila kluby jako kulturní dědictví, ale zároveň zajistila prevenci před negativními vlivy nočního života.