K malebným padrťským rybníkům se dostanete z mnoha směrů, vede k nim i značená cyklostezka. Nová chráněná krajinná oblast je zařadila do nejpřísněji chráněných zón, protože se zde nachází významné druhy fauny a flory. Kromě obojživelníků se setkáte třeba s volavkou, orlem, čápem, vydrou, ale i obrovským množstvím hmyzu.

Rybníky byly vybudovány v 16. století a jsou nejvýše položené ve středních Čechách (630 m n. m.). Padrť byla v 18. století důležitou železářskou oblastí, bylo zde až pět hamrů. Za první republiky sem přijížděli turisté a rekreanti, od 50. let 20. století si území zabrala armáda.

Při cestě k nim si pozornější cestovatelé všimnou malé cedulky upozorňující na benediktýnský klášter založený kolem roku 1350, kdy zdejší pozemky dostali mniši z kláštera Ostrov u Davle. Klášter utrpěl ránu během husitských válek, během níž byl vypálen, a k obnově již nedošlo. Mniši utekli do kláštera ve Svatém Janu pod Skalou.

Hořejší Padrťský rybník je větší a vede k němu cyklotrasa.

Hořejší padrťský rybník je větší a vede k němu cyklotrasa.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Vraťme se ovšem k Padrti. Rozlehlá vodní hladina je skvostná jak v létě, tak v zimě. Ověřili jsme si to již při naší lednové návštěvě, kdy hladinu pokryla ledová krusta a stromy bílá peřina. Tentokrát je vše barevné, plné života a (cyklo)turisté jsou všude.

Posezení vybízí k odpočinku, informační tabule zase k načerpání vědomostí. Do lesů a mimo cesty se však odtud dosud nedostanete, kvůli pyrotechnickému průzkumu, je volný pohyb omezen. S ohleduplností k přírodě je však třeba se pohybovat všude, poněvadž oblast má i evropský význam a je zapsána do soustavy Natura 2000.

Bývalá dopadová plocha Padrť

Bývalá dopadová plocha Padrť

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Cestou od Hořejšího padrťského rybníku k Dolnímu můžete po pravé straně pozorovat mokřad, rašeliniště či rákosiny. A když budete mít štěstí a dobrý sluch, i hlasy žab. Po silnici zanedlouho dorazíte až k hrázi dolního rybníku, odkud se lze vypravit nejméně do tří směrů. Na sever k zámečku u Tří Trubek, na východ k vrcholu Praha a na západ k Mirošovu.

Protitanková střelnice

Naše výprava se drží směru Mirošov. Smrkové monokultury střídají holoseče, louky či step. Ticho a klid jsou pro Brdy typické, sem tam projede nějaký cyklista, pěších turistů ovšem potkáváme minimálně. Občas je slyšet zpěv ptáků a zpoza stromů rostoucí mraveniště.

O chvíli později narážíme na památník rodu Krátkých. Píše se na něm, že v těchto místech stál po více jak 300 let statek a hospodářství rodiny. V roce 1941 ho museli opustit a stavení bylo srovnáno se zemí.

Památník rodu Krátkých, kteří měli v Brdech hospodářství.

Památník rodu Krátkých, kteří měli v Brdech hospodářství.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Další putování vede kolem střelnice Kolvín, v níž nejmodernější byla údajně pěchotní střelnice, která umožňovala střelbu na velké vzdálenosti. Byly zde i dvě protitankové střelnice. Modernější z nich měla devět drah a střílelo se z ní na vzdálenost až 2,5 kilometru. Trénovali zde také letci na letecké střelnici.

Se střelnicí za zády přicházíme k chatkám, před kterými však odbočíme do lesa. Chceme se totiž podívat na zbytky hradu Dršťka, který možná postavil jistý Dobrohost z Ronšperka. Archeologové určili původ stavby do poloviny 13. století. Historické dokumenty pak ukazují, že dalšími majiteli byli synové Dobrohosta.

O podrobnějších informacích historie mlčí. V roce 1421, kdy husité vypálili již výše zmíněný klášter, chtěli zničit také hrad Dršťka. Podle dostupných zpráv se jim to ovšem nepodařilo. V 15. století hrad získal král, po dalších sporech stavení rychle pustlo až do úplného zapomnění.

Na skále byl kdysi hrad Dršťka

Na skále byl kdysi hrad Dršťka

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Hrad stál na buližníkových skalách, respektive na dvou jejich vrcholech. Stopy po něm můžete najít třeba na severovýchodní skále, kde zřejmě stála věž. Dobře patrná je také skalní průrva, jež oddělovala části hradu. Jinak na Dršťce nic jiného nečekejte, jen stromy, keře, skály a ticho. Buďte však opatrní, kolem hradu se prý pohybují víly a kostlivci, kteří s kříži v rukou otřásají skalami, až z nich padají ohnivé koule.

V Brdech žije mnoho vzácných i méně vzácných živočichů. Zde například konipas bílý.

V Brdech žije mnoho vzácných i méně vzácných živočichů. Zde například konipas bílý.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Dost bylo pověstí. Čeká nás poslední část cesty do Mirošova. Jakmile vyjdeme z lesa, napojíme se zanedlouho na žlutou turistickou značku, která nám usnadní orientaci.

Svatba na zámku

Po pár kilometrech kolem polí se všudypřítomnou řepkou stojíme před Mirošovem. Ještě než se vydáme hledat nádraží, obhlédneme místní zámek. Mimochodem Mirošov v době svého vzniku v polovině 14. století patřil právě k hradu Dršťka.

O století později získal panství rod Gryspeků z Gryspachu. Kolem roku 1594 dokončil Ferdinand Gryspek stavbu renesanční tvrze, která dnes tvoří severní křídlo zámku. Rod však zámek nedržel dlouho a prodal ho za 45 tisíc grošů Vratislavům z Mitrovic. Výčet dalších vlastníků zámku by vydal na další článek, a tak se zmíníme jen o předválečném vlastníkovi.

Na prohlídku do mirošovského zámku se musíte objednat.

Na prohlídku do mirošovského zámku se musíte objednat.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

V roce 1939 ho koupil Ladislav Feierabend šéf tehdejšího ministerstva zemědělství. Ten musel utéct před nacisty a byl následně ministrem financí v exilové vládě. V roce 1948 utekl před komunistickým režimem a zámek byl vyvlastněn. Zámek chátral i přesto, že byl památkově chráněn. V restitucích ho dostala zpět dcera Feierabenda.

Za přispění jejího syna byl zámek rekonstruován a pro veřejnost zpřístupněno hlavní křídlo. Není ovšem otevřen stále, nýbrž pouze na objednání. Zařídit si tam lze ale svatbu či jinou akci.

Putování Chráněnou krajinnou oblastí Brdy je u konce. Našlapali jsme asi 20 kilometrů.

Výlet najdete na Mapy.cz. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní.