Síť podzemních chodeb byla původně dlouhá přes 200 kilometrů, zachovalo se však pouze 120. Příslušníci Národní fronty osvobození Jižního Vietnamu — Vietkongu — je využívali pro rychlý a nepozorovaný přesun, jako skrýš, ale v rozlehlých prostorách měli také nemocnice, školy, kuchyně či sklady zbraní a munice.

Dnes jsou tunely jen tichou připomínkou jednoho z nejkrvavějších konfliktů v dějinách. Pro turisty jsou ovšem skvělou ukázkou toho, v jakých podmínkách museli příslušníci Vietkongu přebývat. Klaustrofobicky úzké a studené chodbičky byly pro americké vojáky noční můrou.

K vidění jsou také ukázky pastí, které partyzáni mnohdy umísťovali právě i do tunelů — zakamuflované díry s bambusovými ostny nebo granáty s nataženým drátem jsou jen zlomek toho, co Vietkong pro své nepřátele chystal. Návštěvníci si mohou v rámci prohlídky také vyzkoušet střelnici se samopaly.

Ukázka precizní taktiky

Mnoho turistů se na cestovatelském portálu TripAdvisor shoduje, že tunely Cu Chi jsou vskutku jedinečným zážitkem. „Je to povinnost pro každého, kdo navštíví Vietnam. Podzemní chodby jsou brilantní ukázkou, jak precizní taktiku zvolili partyzáni k přežití,” tvrdí jeden z návštěvníků.

Tunelový komplex je rozdělen na dvě části, Ben Dinh a Ben Duoc. První z nich byla pro turistické účely zrekonstruovaná a také zvětšená, aby se do ní turisté o něco lépe vešli. I tak podle mnohých návštěvníků dokáže vyvolat pocity úzkosti, kvůli zvýšené vlhkosti a špatnému proudění vzduchu.

Z tunelového komplexu Cu Chi vedli vojáci Vietkongu útok na Saigon (dnešní Ho Či Minovo město), jehož dobytí v roce 1975 symbolizuje konec války ve Vietnamu.