Článek
K městu Kuching se v souvislosti s kočkami, které tam nelze minout, váže legenda. Jak už to u těchto příběhů bývá, má několik podob. Jedna verze praví, že město získalo svůj název, když domorodci vyvedli britského guvernéra Jamese Brooka na kopec, odkud se mu naskýtal dokonalý výhled. Přichomýtla se tam kočka, jejíž označení „kuching“ pochopil guvernér jako název města.
Jiná legenda příběh upravuje tak, že se Brook, který se stal v 19. století prvním bílým rádžou (vládcem) Sarawaku, plavil s jedním z domorodců po řece kolem osady. Když se zeptal na její jméno, domorodec se domníval, že ukazuje na kočku u břehu, a tak odpověděl „kuching“.
Tematický kýč
Ať už město ke svému názvu přišlo jakkoliv, obyvatelé ho ctí na každém rohu. Kromě bezpočtu kočičích soch rozličných velikostí, včetně nadživotní, tam funguje také kočičí muzeum, motiv obřích koček lemuje i vstup do některých obchodů a restaurací...
Nečekejte však elegantní umělecká díla, většina soch je nabarvená křiklavými barvami, některé mají také nepřirozený výraz v obličeji. Naopak živých koček v Kuchingu podle cestovatelů nijak abnormální množství nepotkáte.
Ve zmíněném kočičím muzeu se pak ze záplavy koček sotva stačíte vzpamatovat. K vidění tam jsou v provedení z různých materiálů, barevné, oblečené, plastické i na fotografiích či plakátech... K zakoupení jsou tam dokonce výrobky z kočičích kůží. Zkrátka — pokud hledáte bizarní místo pro exotickou dovolenou, Kuching si zařaďte mezi možnosti.