Jeden z nejbohatších italských regionů hodně investuje do své infrastruktury, není proto žádný problém dostat se po celý rok i do odlehlých horských koutů a vyzkoušet během několika dní úplně rozdílné oblasti. Naše lyžařské putování jsme začali v jižní části Trentina.

Na náhorních plošinách Folgaria a Lavarone, jež lemují hory Alpe Cimbra s nadmořskou výškou do 2000 metrů, se odehrávaly boje první světové války. V létě se tak mezi vojenskými pevnostmi prohánějí cyklisté, když napadne sníh, přicházejí ke slovu lyžařská střediska známá hlavně rodinám s dětmi.

Převažují lehké tratě

Na sjezdovky Folgarie jsme vyráželi z hotýlku Muu Village. Elegantní komplex s prosklenými dřevěnými štíty nabízí pokoje i apartmány, domácí stravu a ničím nerušený klid. Hotel je totiž na okraji městečka, v místě zvaném Costa, odkud je to jen pár metrů na první sedačku mířící na svahy střediska.

To má jen dvě černě označené, nejtěžší pisty, převládá modrá a červená barva se cvičnými loučkami pro děti. Třeba v horském sedle Passo Coe s nástupním místem Alpe di Folgaria, kde jsou i běžkařské tratě a trasy pro sněžnice, je pro nejmenší připravena cvičná sjezdovka s postavičkami prasátka Peppy.

Na 53 kilometrech si lyžaři a snowboardisté užívají dlouhé přejezdy. Tam, kde by snad museli kousek šlapat k další propojovací lanovce, jim provozovatelé postavili pojízdné koberce, kryté i před nepřízní počasí.

Před tou je možné se schovat i do mnoha horských bufetů a restaurací. Podává se typická strava: skvělá zauzená a sušená šunka zvaná speck, polenta, což je kukuřičná kaše, knedlíčky se špenátem, zvěřina, houby a samozřejmě víno. Vlajkovou lodí Trentina je červené teroldego neboli tyrolské zlato.

Kromě sportovních zážitků vás v Trentinu čeká také chutné jídlo.

Kromě sportovních zážitků vás v Trentinu čeká také chutné jídlo.

FOTO: Jana Hanušková, Právo

Podobně nenáročné je i středisko Lavarone. Černá je jen jediná sjezdovka, tři jsou červené, kde se lyžuje na 20 kilometrech upravených svahů.

Ohromující je pozornost, kterou tady věnují handicapovaným. Připraveny jsou pro ně speciální vozíky s lyžemi, vyškolení vodiči a instruktoři.

Jak se řídí psí spřežení

Další zábavu, tentokrát mimo sjezdovky, obstarají kola s širokými pneumatikami, tzv. Fat Bikes. Jízda na nich v zasněženém terénu vyžaduje určitou zručnost a alespoň nějakou fyzickou zdatnost. Ač se to na první pohled nezdá, mnohem méně adrenalinu vyloučíte do krve při jízdě na saních, které táhne psí spřežení.

V Passo Coe tuhle zábavu bez problémů absolvují i malé děti. Po krátké instruktáži může být každý musherem a zvládne nasměrovat psy tam, kam je třeba. Ti jsou nakonec ale na vašich povelech skoro úplně nezávislí, očima visí jen na svém páníčkovi a snaží se dohonit jeho sáně, které vždy jedou jako první.

Čekání na jízdu si můžete v Passo Coe krátit v nově postaveném baru popíjením Aperol spritzu, typického italského drinku s výraznou hořkosladkou chutí.

V zemi Ladinů

Po dvou dnech opouštíme jih Trentina a míříme na sever, do téměř 120 kilometrů vzdáleného Val di Fassa. Údolí dlouhé jen asi dvacet kilometrů má sedm obcí a necelých deset tisíc obyvatel.

Ti mluví jazykem, jehož počátky sahají do dob, kdy Římané dobyli alpská údolí a jejich lidová latina se smíchala s místním jazykem, rétštinou. Ladinové si svoji zvláštní řeč, spolu s některými kulturními obyčeji, uchovali dodnes.

Pro hosty je ve Val di Fassa připraveno 55 tisíc lůžek. S ubytováním, ať už v luxusním hotelu, penziónu, nebo na statku, tu proto nikdo nebude mít problém. My jsme zvolili Alpen Hotel Corona v městečku Vigo di Fassa.

Oblast Val di Fassa je v samém srdci trentinských Dolomit, obklopuje ji masív Gruppo del Sella s monumentálním ledovcem Marmolada (3342 metrů nad mořem). Na 124 kilometrech sjezdovek si užijou klasičtí lyžaři i vyznavači freeridu a extrémního lyžování. Mezi vrcholné zážitky patří prudký sjezd ze Sass Pordoi.

Ze svahů dobře zabezpečených umělým sněhem, kde se dá bez problémů lyžovat až do jarních měsíců, nastoupíte i na oblíbený okruh Sella Ronda. Ten nabízí dalších 400 kilometrů lyžování.