Cestování po Barmě na vlastním stroji není žádná hračka, jak z formálního, tak i z praktického hlediska. „Na Barmském ministerstvu hotelů a turismu jsme se dozvěděli, že je možné získat povolení, ale žádat o něj lze jen přes cestovní kancelář,“ popsal Novinkám Martin Měchura. Jenže tamní cestovky často neodpovídaly nebo požadovaly sumy ve výši mnoha desítek tisíc korun.

Po řadě komplikací, kdy už přesun do Barmy na vespě a tuktuku vypadal beznadějně, nakonec cestovatelská dvojice povolení ukořistila. „Barmská vláda má o turismu zvláštní představy. Turisté smějí spát pouze ve vládou schválených zařízeních. Ty jsou samozřejmě dražší. Když se rozhodnete přijet vlastním dopravním prostředkem, musíte mít nejen průvodce, ale také doprovod státního úředníka, který dohlíží na dodržování všech pravidel. Musí mít vlastní auto s řidičem a celý pobyt v hotelech včetně stravy mu hradí turista,“ vysvětluje Měchura.

A tak tedy v o něco početnějším týmu vyrazili na cestu. Předchozí důkladná údržba strojů je hotová, startu snad už nic nebrání. Vespa s tuktukem se pohybují průměrnou rychlostí 40 km/h, a tak byli členové výpravy rádi, že za první den zvládli asi 380 kilometrů, včetně překročení horského pásma mezi Thajskem a Barmou.

Barma se může pochlubit také krásnou chrámovou architekturou.

Barma se může pochlubit krásnou chrámovou architekturou.

Komplikace na sebe však nenechaly dlouho čekat. „Sjeli jsme z kopců a najednou mám brzdový pedál na podlaze — zlomená brzdová trubička. Při zastávce pod kopcem přibíhá ochotný chlapík a za syčení jako z pavilónu plazů brzdy prolévá vodou. Kromě nehody s brzdovou trubičkou máme ještě zavzdušněné brzdy. Při odvzdušňování se od našeho doprovodu dozvídáme, že nám to nebrzdí, protože jsme v minulosti málo chladili,“ vzpomíná Měchura.

Hlavní město bez obyvatel

Pak už se skupina dostala do města Bago. V oblasti začalo období dešťů, a tak každý den minimálně jednou pršelo. V dešti a potmě přestala jet vespa. Problém s rozdělovačem, který se neustále vrací. Předchozí pečlivá údržba byla evidentně málo platná.

Po vydatném dešti

Po vydatném dešti

Další den za doprovodu turistické policie navštívili čeští dobrodruzi místní tržnici a klášter. Později zamířili k hlavnímu městu Neipyijto. Protože motorky nesmí na dálnici, jeli po okreskách. „Tuktuk jezdí na LPG, ale čerpací stanice na plyn v Barmě nejsou. Museli jsme tedy jet na plyn na vaření. Naše průvodkyně na to nebyla připravená, takže hledání plynu trvalo dlouho,“ vypráví Měchura. Těsně před cílem se tuktuk po projetí hlubokou louží zastavil. Voda cákla do elektriky a bylo jasné, že ten den už se nevzchopí.

Po složité komunikaci při odtahu s profesionálním řidičem, který neuměl táhnout vozítko za svým autem na laně, se dvojice konečně kolem desáté večer dostala do města a do hotelu.

Barmské ženy odpočívající po práci

Barmské ženy odpočívající po práci

„Neipyijto je unikát. Podle staré válečnické tradice Barmánci vymysleli přesun hlavního města na nové místo. Za obrovské náklady vybudovali město v centru Barmy a přesunuli sem celý vládní aparát. Město je stavěné ve velkém stylu, ale má velmi nízkou populaci. Podobá se pompéznímu městu duchů. Jeli jsme se podívat na parlament a vyrazilo nám to dech! Podél několika kilometrů prázdných silnic rostou udržované trávníky a živé ploty vystříhané do obrazců,“ popisuje Měchura.

Dále vypráví, že naddimenzované silnice se postupně rozšiřují a směrem k parlamentu vede celkem 10 pruhů v obou směrech. Během čtvrthodinové zastávky na focení projelo kolem českých mladíků pouhých 10 aut. Zácpy tedy opravdu nehrozí.

Dvě malá vozítka a gigantická silnice v Neipyijtu

Dvě malá vozítka a gigantická silnice v Neipyijtu

Nastal čas vyrazit dál, do regionu Mandalay a pak už rovnou k indickým hranicím. „Barma má jednu specialitu. Řidiči mají volant vpravo, přestože také jezdí napravo. Díky tomu existuje nepsané pravidlo, že jezdí nejméně ve dvou — řidič a navigátor. Nejvíce je spolujezdec potřeba při předjíždění. Když jede někdo sám, hned to poznáte na stylu předjíždění. Nejdříve si najede doprava do krajnice, aby ho nikdo netrefil v protisměru, tam chvíli pozoruje provoz, a když to vypadá dobře, tak vystřelí na druhou stranu silnice a předjíždí,“ vysvětluje Měchura.

Deštěm zmáčená půda vytvořila složitý terén.

Deštěm zmáčená půda vytvořila složitý terén.

Poslední etapa cesty po Barmě byla velmi komplikovaná — bahnitá, pomalá, plná objížděk. Tuktuk přišel v tomto nelítostném terénu o klakson. Přes všechny další zádrhely se však dvojice nakonec úspěšně dostala na hranice a jede dál vstříc neznámým dobrodružstvím, tentokrát v Indii.