Návštěvníci zejména ocenili, že bylo sice teplo a slunečno, avizované tropické teploty však do Orlických hor nepřišly. Sklářům by ale nevadily. „U sálající pece je celkem jedno, zda je 26 či 32 stupňů,“ usmál se ředitel pořádajícího deštenského muzea Bohumír Dragoun.

Skláři začali pec postupně roztápět již ve středu po poledni, sklářské píšťaly se daly do práce v pátek odpoledne.

„Je nás tu asi 30. Na akci se připravujeme celý rok. Už na podzim připravujeme dřevo, aby přes zimu promrzlo a vyschlo, na jaře nás čekají opravy pece,“ upozornil sklář Petr Červený, majitel sklářského studia z Častolovic u České Lípy.

Skláři musejí být zruční.

Skláři musejí být zruční.

FOTO: Ludmila Žlábková, Právo

Technologický postup tavení skla dřevem má stejně jako sklářství coby řemeslo v Orlických horách čtyřsetletou tradici, dnes tu však již nepracuje jediná sklárna.

„Když jsem sem před 20 lety začal jezdit, přišlo za víkend třeba 70 lidí. Teď dorazí i několik tisíc. Snad si lidé odnesou nejen poznání, že tradice českého sklářství tu stále je, ale také to, že je sklářství dobré řemeslo a kluci, kteří ho ovládají, jsou žádaní. Máme tu i školy, kam mohou dát učit své děti,“ přeje si Petr Červený.

Novinky pro návštěvníky

Aby skláři mohli pracovat a v pánvi měli připravenou surovinu optimální teploty, musí se do pece správně přikládat.

„Hlavně žádné výkyvy. Na počátku musíme pomalu teplotu zvedat, aby pánve nepraskly. Až pec vytopíme do zhruba 1200 stupňů,“ říká upocený Bohuslav Arnošt, který právě přiložil do pece. Původní profesí je strojní zámečník z Nového Boru.

Rozžhavená pec.

Rozžhavená pec

FOTO: Ludmila Žlábková, Právo

„Na průběh hoření a vytápění má vliv mnoho faktorů, včetně počasí. Je to o zkušenosti. Už víme, jak naložit do pece, jak dřevo hoří, jestli je vítr na správnou stranu a učíme to své nástupce,“ doplnil ho Pavel Novotný z Hejnic. Do Deštného přijel poprvé před 18 lety na pozvání jednoho z borských sklářů, s nímž se setkal na horách v Bulharsku.

„Jsem strojař, ale protože jsem ve volném čase dělal v lese s pilou, uměl jsem se dřevem,“ vysvětlil.

Spolupráce je i ve sklářském řemesle důležitá.

Spolupráce je i ve sklářském řemesle důležitá.

FOTO: Ludmila Žlábková, Právo

„Také my skláři jsme si museli zvyknout na specifika topení dřevem. Teplota hodně kolísá, musíme proto přizpůsobovat tvary a design nižším teplotám než máme v plynových pecích. Podobně se projeví, že děláme na vzduchu, na průvanu, proto musíme výrobky víc prohřívat, aby nepraskly. Je s tím víc práce,“ dodal Petr Červený a upozornil, že každý rok se snaží přijít v programu s něčím novým — předvést novou technologii nebo nové řemeslníky.

„Letos jsme předváděli výrobu sklářských forem, poprvé tu byly také naši brusiči českého křišťálu, kuliči. Zkoušeli jsme také dělat vinuté perlička na dřevěném uhlí,“ uzavřel Červený.