Slova místního průvodce Kao Janga dokazují, čím je provincie Che-nan pro Číňany – nic víc a nic míň než kolébkou jejich civilizace. Není divu: její severní oblast okolo Žluté řeky se stala centrem starověké Číny, domovem více než dvaceti císařských dynastií a dvou historických hlavních měst – Luo-jangu a Kchaj-fengu.

V Che-nanu, nejlidnatější provincii v Číně, se také podle legendy narodil Lao-c’, autor základní knihy filozofické školy taoismu Tao te ťing, již rumunský religionista Mircea Eliade kdysi označil za „nejobsažnější a nejtajemnější text v historii celé čínské literatury“.

Pomohl Sihanuk Che-nan je také kolébkou čínského buddhismu. Podle tradice se císaři Mingovi z dynastie Chan (28–75 n. l.) jednoho dne zdál sen o zářivém bohu vznášejícím se ve vzduchu. Když se od jednoho ze svých rádců dozvěděl, že jde o Buddhu, vyslal do Indie posly, kteří se vrátili se dvěma mnichy a buddhistickými texty, jež dovezli na hřbetech dvou bílých koní. Císař byl úspěchem mise tak potěšen, že na počest mnichů nechal v roce 68 n. l. postavit svatyni a pojmenoval ji Pchaj-ma-saj, chrám Bílého koně. Odtud se pak buddhismus postupně rozšířil po celé Číně.

Budhistický mnich před chrámem Bílého koně

Budhistický mnich před chrámem Bílého koně

FOTO: Zdeněk Nevělík, Právo

Areál kláštera je dnes oázou klidu na předměstí rušného 6,5miliónového Luo-jangu. Je rozdělen na několik pestrobarevných síní obklopených dvory, kde věřící obětují kouř z vonných tyčinek a kde v korunách starobylých stromů poletují ptáci a ze střech je zvědavě sledují kočky.

Nejstarší zachované budovy tu pocházejí z 16. století, areál ale prošel několika renovacemi a za kulturní revoluce byl vážně poškozen rudými gardami, které vyrabovaly i jeho vnitřní vybavení. Až když v roce 1973 Norodom Sihanuk, kambodžský král a zapálený buddhista, na návštěvě Číny požádal hostitele, zda by mohl chrám navštívit, nařídili zaskočení komunističtí úředníci narychlo svézt do kláštera na tři tisíce artefaktů z muzeí po celé Číně, aby monarchu pohled na vybílený chrám nezděsil.

Král byl návštěvou potěšen a všechny předměty tu nakonec na příkaz tehdejšího čínského premiéra Čou En-laje zůstaly. Asi tucet kilometrů od Luojangu se nachází další jedinečná buddhistická památka: jeskyně Lung-men. Tento unikátní komplex na břehu řeky Ji vznikal od 5. století n. l. po čtyři staletí a představuje vrchol čínského kamenoryteckého umění.

Sedmnáctimetrový Buddha ve skále

Ve více než dvou tisících jeskyních a výklencích soustředěných na zhruba kilometr dlouhém úseku se skrývá přes sto tisíc soch Buddhy – vysokých od několika málo centimetrů až po několik metrů – vytesaných do skály. Mnohé sice zloději a vandalové, mimo jiné také za kulturní revoluce, poškodili a připravili je o hlavy, to ale nic neubírá na majestátnosti a posvátné atmosféře místa. Jeskyně Lung-men navozují v návštěvníkovi pocit elegance, klidu a vznešenosti.

Dominantou celého komplexu je nepochybně přes sedmnáct metrů vysoký Buddha Vairóčana (jeden z transcendentálních buddhů ztělesňujících absolutno). Ten z jeskyně Feng Šian-Si se dvěma svými žáky a dvěma bódhisattvy (termín označující probuzené, kteří se rozhodnou zůstat v tomto světě, aby pomohli zmírnit utrpení ostatních) po stranách s lehkým úsměvem shlíží na horské svahy a řeku tekoucí pod ním. „Působí soucitně a laskavě jako měsíc a slunce,“ pochvaluje si průvodce Kao.