Hlavní obsah

Tým Moto Cestou necestou se přiblížil k Silnici smrti

Ráno po bivaku na solné pláni Salar de Uyuni bylo pro motorkářský tým Moto Cestou necestou poměrně dramatické. Večer, při hledání místa k přespání, Jan Révai totiž zjistil, že má jeho motorka opět poruchu. Nestartovala.

Foto: Moto Cestou necestou

Parta Moto Cestou necestou míří k Silnici smrti

Článek

Svítání přineslo nejenom novou výzvu v podobě dalšího dne v nespoutané krajině Jižní Ameriky, ale také velkou úlevu.

„Za úsvitu všechny probudil hluk motoru a radostný jásot Honzy Révaie,“ přiblížil Novinkám jeden z účastníků výpravy Tomáš Matějovský. To, že motorka několik hodin před tím nechtěla startovat, prý zřejmě způsobila voda, kterou je solná pláň částečně pokrytá.

Foto: Moto Cestou necestou

Sůl obalila motorky i auto.

Členové týmu, kteří bivakovali na solné pláni, se v chladném ránu dali do rychlého balení a zamířili do Uyuni za zbytkem výpravy doplnit palivo, důkladně nechat umýt prosolené stroje a vyrazit do Potosí, dalšího cíle naší cesty.

„Přidal se k nám kolumbijský motorkář German, který projížděl sám Jižní Ameriku odspodu nahoru a který na chvíli uvítal společnost motorkářů souputníků. Nakonec se z něj vyklubal fajn chlapík, který s námi prožil i den v Potosí,“ popisuje nové zážitky Matějovský.

Opět technický zádrhel

Cesta z Uyuni do Potosí uběhla motorkářům i jejich doprovodnému týmu rychle. Akorát se značně ochladilo a poměrně hustě rozpršelo. Pak už cestovatelé konečně minuli hranici hornického města Potosí. Za chvilku už se proplétali úzkými jednosměrkami, nečekanými krkolomně stoupajícími ulicemi a častými uzávěrkami. Důsledkem nekomfortní jízdy bylo malé položení motorky Pavla Lišky.

„Po příjezdu do hostelu zjistil Pavel unikající olej z krytu válce. Bylo jasné, že příští den začne opravou,“ říká Matějovský. Pod taktovkou Hanky Ptáčkové, jediné ženy-motorkářky v týmu, tedy Liška rozebral svůj stroj a zjistil, že kryt válce byl již jednou prasklý a poněkud neodborně zalepený, proto stačil malý náraz při pádu a „zranění“ se obnovilo.

Foto: Moto Cestou necestou

Potosí

Jakmile byla Liškova motorka zalepena a smontována, tedy skoro jako nová, nic už nebránilo návštěvě místních rudných dolů. Ty platí za atrakci, kterou nabízejí snad všechny cestovní agentury, a kterou si zdejší horníci přivydělávají k ubývajícím výdobytkům svých nalezišť nerostného bohatství.

„Horníci tady během své dvacetihodinové směny celý den žvýkají koku a popíjejí 96procentní alkohol. Setkání s nimi přímo v šachtách dolu je zážitek sice nemotorkářský, ale pro toto město naprosto typický. Například jsme se dozvěděli, že si kvůli pověrám nesmějí do dolu brát jídlo. Navíc, než sestoupí, obětují u místního oltáře lamu. Zřejmě ne denně,“ zhodnotil Matějovský.

Foto: Moto Cestou necestou

Návštěva dolu

Následovalo brzké ranní vstávání a pokračování v cestě. Dalo by se říct, že na této misi platí heslo: Cesta je cíl.

Protože je stále chladněji a deštivěji, rozhoduje se tým co nejrychleji dopravit do La Paz. Pokud možno bez přestávek. Tu nakonec stejně musel udělat, a to pod opuštěnými stánky trhovců ve městě Oruro, protože krupobití bylo příliš silné.

Kroupy přešly v déšť, a tak se parta Moto Cestou necestou rozjela dál. Do dopravního mumraje La Pazu dorazila až za tmy. Po dvou hodinách posouvání a občasného vaření motorek konečně motorkáři našli hotel ve starém městě.

„Večeře ve špinavých uličkách plných opilců byla trošku adrenalinovým zážitkem. Místní nám vyloženě nedoporučovali se v tento čas nořit hlouběji do uliček této části města, takže jsme vzali za vděk rychlým, a tady typickým, občerstvením - grilovaným kuřetem s hranolkami a rýží,“ popsal Matějovský.

Foto: Moto Cestou necestou

Wrestlingové zápasy žen

Po vydatném spánku absolvoval tým prohlídku La Pazu, jeho kouzelných uliček plných lákadel pro turisty i začínající čaroděje, výrobků z lamí vlny, keramiky apod.

„Najdete tam uličky plné propriet pro praktikování kouzel a černé magie,“ přiblížil Matějovský. Nejvýše položená kabinová lanovka na světě pak motorkáře svezla do města El Alto nad La Pazem, kde kromě trhů navštívili také nejvyhlášenější atrakci – wrestlingové zápasy žen.

A je to tu zase! Dvojí ceny jako před několika dny při kupování benzínu. Jedna pro místní, druhá (samozřejmě vyšší) pro turisty. Návštěvníci platí dvojnásobek ceny, tedy 40 boliviánů (asi 143 korun) na osobu.

„Zato jsme ale seděli přímo u ringu,“ pochlubil se Matějovský. Vzápětí doplnil, že celá zábava je panoptikem, které Evropana pobaví snad jen v případě, že je pod vlivem alkoholu nebo něčeho silnějšího. Místní však tímto způsobem zábavy žijí, takže nezbývá, než se vypařit „po anglicku“.

Silnice smrti

Novou metou je cesta tak trochu do džungle, respektive do městečka Coroico, kde končí (nebo začíná, záleží na zvoleném směru) světoznámá nejnebezpečnější silnice na světě – Camino de la Muerte, Death Road neboli Silnice smrti.

Foto: Moto Cestou necestou

Cestou z La Paz do Coroico - horské pasy a nepřízeň počasí

Pro dosažení cíle, kterým je v této fázi výpravy právě Coroico, musejí motorkáři překonat vysokohorské pásy (4700 metrů nad mořem), stále chladnější počasí spojené s deštěm i mlhou.

„Nájezd na Silnici smrti jsme minuli, zamíříme na ni později. Nejprve jsme se zanořili hlouběji do bující vegetace, připomínající, že už se blížíme k Amazonii,“ barvitě přiblížil Matějovský.

Foto: Moto Cestou necestou

Vjezd na Silnici smrti

Coroico je již mimo asfaltové cesty přibližně v nadmořské výšce 1600 metrů. Tým mile překvapilo, když teploměr i ve večerních hodinách ukazoval příjemnou teplotu okolo 20 stupňů Celsia.

Na cestách už poněkolikáté

Projekt Moto cestou necestou založil v roce 2009 producent Egon Kulhánek, přičemž v následujícím roce vyjeli na první cestu po světě Václav Noid Bárta, Lou Fanánek Hagen a Martin Zounar. Jejich motocykly tehdy směřovaly do Maroka. Cesta byla dokumentována, a poté také odvysílána na kanálu Prima COOL.

Od roku 2010 se podobná cesta konala ještě dvakrát. V roce 2012 vyrazili na dobrodružnou cestu celebrit na motorkách Filip Blažek, Pavel Liška a Egon Kulhánek. Tehdy objevovali Turecko. V roce 2013 pak projeli Kavkaz Pavel Liška, Jan Révai a Egon Kulhánek. Při nejnovější cestě objevují Liška, Révai a Kulhánek Jižní Ameriku a rozhodně si nedopřávají žádného luxusu.

Letošními mediálními partnery projektu jsou deník Právo a zpravodajský server Novinky.cz.

Stejně tak parta českých dobrodruhů nečekala na tomto místě tak pestrý večerní život. Únava jim však nedovolila víc, než ho sledovat zpovzdálí. Příští den přinese odpovědi na řadu otázek: Dostojí cesta smrti svému názvu? Zvládne ji tým Moto Cestou necestou?

Reklama

Výběr článků

Načítám