V italském Trentinu se otevřelo Muzeum Muse a v horách zněly Tóny Dolomit

Muzeum, které zabírá plochu 12 tisíc metrů čtverečných, je dílem slavného italského architekta Renza Piana. Ten je spoluautorem kdysi kontroverzního projektu Centre Georges Pompidou v Paříži (1972 až 1977).

Muse v Trentu, hlavním městě severoitalské provincie Trentino, je impozantní stavba, kde hlavní roli hraje světlo. Svým vnějším profilem s obrovskými skleněnými plochami připomíná Muse hory, které ho obklopují, v interiéru se doplňují pevné stěny s otevřeným prostorem, který ohraničují galerie jednotlivých poschodí.

Prohlídka začíná v nejvyšším patře, na ledovci a končí dole v údolí. Vertikální příběh, který Muse nabízí, tak vypráví i o změně vysokohorských ekosystémů. V jednotlivých patrech se mění i zvířena zavěšená na lanech uprostřed muzea.

Návštěvníci mohou při návštěvě zapojit doslova všechny své smysly – dotknou se ledovce, projdou se tropickým skleníkem, zaposlouchají se do zvuků lesa. Samozřejmě nechybí ani promítací plátna a tiskoviny ve 3D.

Děti a psi spící pod slunečníky, slečny v plavkách, piknikové koše s jídlem a pitím. I tak, díky sluníčku, které v severoitalské provincii Trentino svítí 300 dní v roce, vypadá hudební festival Tóny Dolomit. Už podevatenácté tak všichni posluchači musí i letos mezi vrcholky těchto velehor přijít pěšky.

Muzikanti z celého světa hrají u jezírek, na skalních převisech, ale i mezi vojenskými pevnostmi, které tu byly postaveny během 1. světové války. Trentino totiž v té době patřilo k rakouské monarchii a právě tady končila hranice mocnářství.

Aby si při hudebních zážitcích přišli na své třeba i vyznavači trekkingu, připravili pro ně organizátoři třídenní putování po náhorní plošině nad obcemi Folgaria, Lavarone a Luserna, kde po obvodu najdou hned několik vojenských pevností.

Každý den se koná na jiném místě jiný koncert. My jsme se zúčastnili jen vystoupení nad obcí Folgaria. Sluneční paprsky dělaly doslova žhavou atmosféru při hře například slavného čelisty Maria Brunella.

Na cestě nás doprovázel průvodce Jiří Leskovjan, rodák z Ostravy. „Průvodcem lze v Trentinu být až po čtyřech letech studií. Ta stojí asi 15 tisíc eur. Já jsem byl vzorný student, všechny zkoušky jsem dělal napoprvé, a protože profese průvodce je tu ceněná a podporovaná, dostal jsem zpět 60 procent investovaných peněz. Pak přišla krize a dnešní studenti už nemohou získat zpět nic,“ říká šestačtyřicetiletý Leskovjan, který se také podílel na odkrývání pevnosti na vrcholu Punte Linka nedaleko známého lyžařského centra Peja.

Průvodce dál vypráví, že tady dřív bylo vše pod ledovcem, takže se na hlídce u pevnosti za 1. světové války střídala stráž ve čtyřiceti stupňových mrazech po dvaceti minutách.

Dnes ledovec ustoupil a pevnost bude otevřená pro turisty. Dodává, že na Punte Linka sloužili i Češi: „Našli jsme tam dopis od dívky z Česka, která psala svému milému, že už se těší, až se vrátí domů. Hned vedle byl úmrtní list tohoto českého vojáka.“