První milé překvapení přišlo hned po přistání na letišti. Dlouho dopředu zamluvené auto bylo připravené, aniž by půjčovna chtěla zaplatit zálohu. Na příštích pět týdnů se naším domovem stala rok stará Kia Picanto. Vydrží to?

Jihoafrickou republikou jsme projeli, jak nejrychleji to šlo, a už druhý den nás vítala Namibie, mladá země, která svůj krok k demokracii udělala stejně jako my v roce 1989.

Silnice uprostřed divočiny. Dopravní zácpy tady nehrozí.

Silnice uprostřed divočiny. Dopravní zácpy tady nehrozí.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Liduprázdná Namibie

Řadicí páka na levou ruku, ovladač blinkrů na pravou, pozor, přednost zleva, na levostranné řízení si rychle zvykáme. Aniž bychom cokoli navštívili, máme na tachometru již 800 kilometrů. Vzdálenost v Africe se měří trochu jiným metrem. Jedeme na nízký rozpočet. Půjčili jsme si levné malé auto v naději, že celou cestu zvládne. Vezeme s sebou stan a doufáme, že bude kde ho postavit.

Druhé milé překvapení. V Namibii, ačkoli je desetkrát větší než Česká republika, žijí pouze dva milióny obyvatel. Převážně na severu země. Jedete celý den po silnici, po poledni poprvé lehce zatočíte volantem a nikoho nepotkáte. Stan si můžete postavit, kde se vám zlíbí. Není to země nikoho, všude jsou pastviny pro dobytek. A cestou jsou jen odbočky k farmám.

Stádo divokých pouštních koní. Ti žijí naprosto volně, bez zásahu člověka.

Stádo divokých pouštních koní. Ti žijí naprosto volně, bez zásahu člověka.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Můžete také využít kempů, kterých je všude nespočet, kde je možné doplnit pitnou vodu, umýt zaprášené tělo v teplé sprše či si v baru dát studené pivo. Kromě stanovacích míst nabízí místní provozovatelé i tzv. lodge, tedy něco jako hostelové pokoje. Vše v tradičním africkém nádechu. Je to krásné, romantické. Ale výrazně dražší.

Nejvyšší povolená rychlost 120 kilometrů v hodině s kvalitním asfaltovým povrchem hlavních silničních tahů dovoluje rychlou a pohodlnou cestu. Už dokážeme trochu plánovat trasu a čas. Velkou neznámou byly vedlejší štěrkové cesty, takzvané gravel roads, a samozřejmě benzín.

Pohled na druhý největší kaňon na světě - africký Fish river canyon.

Pohled na druhý největší kaňon na světě - africký Fish river canyon.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Další milé překvapení. Benzínové stanice jsou všude. I uprostřed nekonečné pustiny, 300 kilometrů vzdálené od nejbližšího asfaltu, na farmě. Jízda po štěrkové cestě je sice pomalá a na pozornost velmi náročná, ale člověk je zde sám s přírodou. Začíná se nám tu líbit.

Mobil, mikrovlnka, supermarket

I když jsme uprostřed Afriky, moderní evropský život, jak ho známe, tu o sobě dává znát na každém kroku. Pokrytí mobilním signálem je i v místech, kde byste to nečekali. A bohužel pro nás je to cítit i na životě místních lidí.

Těšili jsme se na tradiční africká jídla, ale místo toho na jednom rohu nabízí anglické fish&chips, přes ulici vynikající grilované kuře, které se ve fritovacím oleji asi i utopilo, McDonald’s, KFC i Burger King. Chcete jídlo rychle, není problém, vše ohříváme v mikrovlnné troubě. Celkem jsme ujeli deset tisíc kilometrů, na cestě strávili 35 dní, ale jen jednou se nám podařilo najíst se tradičního jídla, v Zambii.

Bohužel jsme odkázáni na ešus a vařič a nákupy v supermarketech. Seženete tu vše, co je k mání u nás. Vítejte v Africe.

Druhé pokračování cesty po Africe najdete v rubrice Cestování už ve čtvrtek.