Italské Gargano: průzračné moře a čistá příroda

Zdejší kraj býval pověstný svou chudobou. Marně byste hledali nějaký průmysl. Ovšem ani zemědělství se moc nevedlo. Byl tu hlavně klid, krásné moře, čistá příroda a vzduch. Relativně se dařilo jen pěstitelům oliv, rybářům a majitelům dolů na kámen.

S příchodem turistiky se tyto nevýhody staly devízou, která přitahuje návštěvníky. Vznikl tady i zalesněný národní park Foresta Umbra a spousta pláží obdržela modrou vlajku za čistotu a dodržování ekologických norem.

Gargano je půvabné i tím, že tu nestojí pásy hotelů, které vytvářejí betonové továrny na dovolenou. Ani oblasti soukromých rezidencí, kam se normální smrtelník nedostane. Naopak, uprostřed olivových hájů najdete obyčejné kempy se stany, karavany, chatkami, bungalovy nebo apartmány. Případně i jednotlivé hotely. Tedy ubytování s různým stupněm pohodlí, ale většinou cenově velmi přijatelné.

Kombinace čisté přírody a příznivých cen je hlavním důvodem, proč sem jezdí na dovolenou hodně obyčejných Italů i cizinců.

Zaplaval jsem si v zátoce pod Mattinatou, která je hned u kempu Villaggio Riccio. Průzračná voda byla už po ránu příjemně teplá. Cestou z pláže jsem míjel sportovní areál s půjčovnou potřeb, dětské hřiště s trampolínou a bar, ve kterém mají dokonce české pivo. Bungalovy, chatky i stany stojí v kempu mezi olivovníky a také citronovníky, které hezky voní.

Pokud chce rodina s dětmi strávit v Itálii u moře příjemně lenošivou dovolenou, je tohle pro ni jedna z příjemných a dostupných variant. Navíc velice bezpečných. V kempech dokonce vymýšlejí různé programy pro děti.

Víc než lenošení na pláži mě lákaly výlety do okolí. Vydal jsem se na skútru do Mattinaty a pak do nedalekého Vieste. Stojí na romantickém útesu vysoko nad mořem.

Cestou zastavím ve stínu borovic stojících na kopci nad skalami a fotím si několik kilometrů dlouhou pláž, která zatáčí v mírném půloblouku až k Vieste. Šplíchají na ni tyrkysové vody, jaké obvykle vídáme v katalozích cestovních kanceláří. Směrem k městu leží pláže s jemným pískem. Na opačnou stranu, cestou k Mattinatě, přibývají břehy s krásně se lesknoucími oblázky.

V létě zaplaví zdejší pobřeží spousty turistů. Přesto není velký problém půjčit si kolo, motorku nebo auto a zajet si stranou. Na malou divokou pláž, kde bude pár lidí anebo vůbec nikdo.

Než vjedu do Vieste, míjím vpravo velkou, mořem omletou skálu. Tyčí se na pláži jak starověký monolit. Místní jí říkají Pizzomunno. Váže se k ní legenda z dob, kdy město bylo ještě chudou vesnicí. Urostlý rybář Pizzomunno miloval krásnou Cristaldu. Na moři se ho snažily okouzlit svým zpěvem sirény. Chtěly, aby se stal jejich králem a milencem. Pizzomunno je odmítl.

Rozhněvané sirény unesly Cristaldu do moře a Pizzomunna proměnily ve skálu. Jen jednou za sto let se mu vrátí jeho lidská podoba a může spolu se svou láskou strávit noc plnou vášní. Dvojice, které se vodí za ruku po zdejší promenádě, opalují na pláži nebo tancují na diskotéce, to mají mnohem jednodušší.

Vieste je typicky uvolněné italské město, s malým přístavem, majákem a spoustou památek v centru, které netvoří skanzen pro turisty, kde jsou jen obchody, kanceláře nebo restaurace, jak to známe z řady evropských měst. Zdejší lidé v gotice, baroku nebo renesanci normálně bydlí.

Najdete tu hezká, poklidná zákoutí, dvorky, náměstíčka i uličky s vápencovými dlaždicemi nebo schody ohlazenými od bot. Také však můžete s místními lidmi sledovat u večeře nebo u piva přenos fotbalového utkání přímo na ulici, protože majitel hospody vynesl v teplém letním večeru televizi ven. Tady se na ulici žije.

Ve Vieste, stejně jako v dalších městech na Garganu, stojí řada hradů i dalších staveb z počátku tisíciletí. Postavili je výbojní Normané, potomci Vikingů. Pomáhali v bojích s Araby. Oblast Gargana, jež leží na ostruze Itálie, byla tehdy strategickým místem.

Stejný názor na to měli i piráti, kteří objevili zdejší kraj mnohem dřív než turisté (v 15. a 16. století). Ve Vieste hledali kořist, na členitém pobřeží nebo v liduprázdných horách pak úkryt. Město mnohokrát napadli. Nejkrvavější bylo léto roku 1554.

Na místě pojmenovaném místními Hořký kámen popravili pět tisíc lidí, stovky dalších odvlekli do otroctví.

Když zamíříte z Mattinaty do hor, přijedete po silnici, která se klikatí často v divokých serpentinách, k bělostnému městu na kopci. Monte Sant' Angelo se proslavilo jako poutní místo křesťanů. V rozlehlé vápencové jeskyni tady vznikl křesťanský chrám.

Biskupovi ze Siponta se v její blízkosti několikrát zjevil archanděl Michael, někdy kolem roku 500. Dokonce tu ukazují otisk jeho nohy ve skále. Jeskyně má zvláštní tvar a dodnes trochu tajemnou atmosféru. Možná i díky bohům nebo silám, které zřejmě uctívali před těmi křesťanskými.

Z chrámu je kousek k rozvalinám normanského hradu. Odtud se nabízí krásný pohled na moře a okolní krajinu.

Z malého přístavu pod Mattinatou se další den vydáváme do jeskyní. Na motorovém člunu. Mořský příboj je totiž vymlel do vápencových skal na mořském břehu. Vjíždíme do jedné z nich. Ohromuje nás svými bizarními prostory, liniemi stěn i barvami. Na zdejším pobřeží jich můžete navštívit spoustu. Je to další fascinující divadlo přírody, které navíc hraje v měnícím se světle různými barvami.

Každá jeskyně má svůj název. Dal jim ho buď její tvar (Velký zvon, Dvě oči, Spadlý strop) nebo legenda, která se k ní váže (Smaragdová, Pašerácká, jeskyně Sirén apod.). Součástí výletu bývá i koupání v půvabných zátokách.

Výlety sem pořádá řada společností z Mattinaty nebo z Vieste. Je to určitě jedna z věcí, které by si člověk neměl nechat uniknout. Něco podobného se v takovém rozsahu hned tak neuvidí.

Ve zdejších krámcích stejně jako na řadě dalších míst poloostrova prodávají sošku mnicha. Má na rukou krvavé rány. Je to páter Pio a jeho stigmata. Ta se prý objeví některým hluboce věřícím na těch částech těla, na nichž byl při ukřižování poraněn Kristus. Pia kvůli nim považovala část veřejnosti za podvodníka. Podezření, že si je způsobuje sám, museli vyvracet lékaři.

Žil v klášteře San Giovanni Rotondo, kousek od Monte Sant’ Angela, kde díky němu vznikla nemocnice. Proslavil se řadou věšteb a údajně i léčitelských zázraků. Papež Jan Pavel II. ho prohlásil za svatého. Místní klášter je jedním z poutních míst.