„Ucpi si nos a vydechni,“ zavelel gestem Todor a ukázal směr dalšího sestupu. Tak jsme se postupně dostali až deset metrů pod hladinu. Cestou jsme si pohráli s krabem a s medúzou, z deseticentimetrové vzdálenosti jsme se vzájemně okukovali se zvědavými rybami.

O kus dál jsme z hloubky viděli, jak se příboj tříští o skalnatý ostrůvek. Ve velebném tichu podmořské zahrady, kde se člověk může pohybovat, jak a kam ho napadne, je snadné ztratit pojem o čase. Asi po půlhodině ale Todor zaklepal prstem na hodinky a pomalu, s několika zastávkami -„ucpi si nos a vydechni“ - jsme se vrátili na oblázkový výběžek, z něhož jsme se na podmořskou expedici vydali.

FOTO: fotobanka Profimedia

Tento unikátní zážitek můžete absolvovat v jižním Bulharsku, nedaleko Primorska. Skoro všude, u každého moře, si můžete za několik tisíc korun pořídit potápěčský kurz. Něco teorie, potápění v bazénu, jeden nebo dva ponory a pak vám dají papír, že jste potápěč.

Potápěčem jsem nikdy být netoužil, ale ponořit se hlouběji a na delší dobu, než to jde se šnorchlem, mě lákalo. Zaplatit za to několik tisíc mi však přišlo příliš rozmařilé. Vyřešil to Todor. Teď vím, jak funguje automatika a jak se člověk cítí deset metrů pod hladinou, a to mi docela stačí.