Vitráže přitom vyprávějí v jakési bibli na skle příběhy Ježíše, svatých a mučedníků. Mimochodem: okna se čistí vodou a alkoholem.

Náboženství založené na pokoře vdechlo život tak gigantickému chrámu. Měří 144 metrů na délku, 86 metrů na šířku, 157,4 metru na výšku a celková rozloha činí bezmála osm tisíc metrů čtverečních. Vnitřní podpěry architekti, mezi nimiž nechyběl Petr Parléř, jeden ze spolutvůrců hradčanského Chrámu svatého Víta, zařadili za sebou jako domino.

„Rozkládají tíhu stropu a snesou srovnání s pavoučí sítí. V klenbě na horním stropě naopak přišla ke slovu místo železa dutá litina,“ podotýká Monika Schmidová z kolínské marketinkové agentury.

Přečkala bomby i developery

Plných 632 let – tolik času uběhlo od položení základního kamene až po dokončení. Osud tomu chtěl, že po pouhých deseti letech katedrále odebral primát chrám v německém Ulmu s výškou 161,5 metru, dosud nejvyšší na planetě. Katedrála přečkala bitvy, bombardování, rozežírání, spady z ovzduší, působení developerů.

FOTO: Vladimír Plesník, Právo

„Za druhé světové války katedrála jako zázrakem přežila 14 přímých zásahů bomb. Klobouk dolů před gotickými zedníky, odvedli dokonalou práci,“ upozorňuje Schmidová a připomíná, že spojenecké bombardéry zničily 90 procent města.

Ve středověku nejbohatší a nejvýznamnější město v německy hovořícím prostoru se stalo klíčovým poutním místem poté, co sem v roce 1164 kolínský arcibiskup Rainald von Dassel z italského Milána nechal přemístit ostatky tří králů – Kašpara, Baltazara a Melichara. V severní Itálii je uloupil císař Fridrich I. Barbarossa, řečený Rudovous, a jako válečnou kořist na výraz vděku daroval arcibiskupovi.

A ještě něčím Kolín upoutá návštěvníky. Snad se na tom podepisuje fakt, že město v roce 1794 obsadila francouzská armáda. Zaskočit by vás tudíž nemělo pohodové, skoro by se chtělo říci středomořské ovzduší a la Azurové pobřeží.

Cášská spořitelna věnovala městu kašnu příznačně nazvanou Koloběh peněz.

Cášská spořitelna věnovala městu kašnu příznačně nazvanou Koloběh peněz.

FOTO: Vladimír Plesník, Právo

Bomby, v tomto případě zápalné, neušetřily ani chrám v Cáchách. Jedna dopadla bezprostředně vedle a vybuchla jen částečně. Druhá prorazila dovnitř a vylétla oknem. Studenti církevní školy spali na pytlích s pískem přímo v dómu a ihned začali hasit.

Za věhlas Cách tak trochu mohou nemocné klouby. Karel Veliký, francký král a premiérový císař západní Evropy, si ohněm a mečem podrobil dnešní Německo, Benelux, Francii a severní Itálii. Stal se světským vládcem západních křesťanů. Cáchy, v němčině Aachen, si vybral za sídlo i kvůli léčivým pramenům, objeveným už římskými legionáři a zmírňujícím jeho bolesti z nemoci vladařů – dny.

Důvod mohl být prozaičtější: jako předvídavý stratég velmi dobře chápal, že vládnout západní a střední Evropě z Říma by bylo značně nevýhodné, a tak se usadil v geograficky výhodnějších Cáchách.

Maličký Václav byl pořádný cvalík

Trůn, na němž Karel přijal v prosinci roku 800 císařskou korunu, není ani pompézní, ani noblesní. Na obyčejnou dřevěnou sedačku se pak uvelebilo, zpravidla po volbě sedmi kurfiřty, na třicet vladařů, aby stvrdili své postavení krále Svaté říše římské národa německého.

Nechyběl mezi nimi v roce 1349 ani český král a římský (německý) císař Karel IV. z rodu Lucemburků. Do Cách zavítal asi sedmkrát. Když v dubnu 1361 přišel na svět následník trůnu Václav, pyšný otec ho nechal vyvážit zlatem a šestnáct hřiven nejdražšího kovu věnoval právě cášskému chrámu Panny Marie. Znamená to, že maličký kralevic vážil přes čtyři kila!

FOTO: Vladimír Plesník, Právo

I jinak muž, jehož jsme v televizní anketě zvolili za nejvýznamnějšího Čecha, neskrblil. Město obdaroval skvostnou korunou, nejspíš dílem některého z pražských zlatníků – tou, jež právě tady stvrdila jeho postavení prvního mezi německými šlechtici. Dnešní Cáchy však nesnesou jen přirovnání k obrovskému a překrásnému muzeu. Hosté tu nepřehlédnou mladé lidi – každý šestý studuje. Místní technická vysoká škola se už léta drží na špici mezi vzdělávacími institucemi ve Spolkové republice.

Po dlouhé procházce či návštěvě termálních lázní si tady můžete posedět v nesčetných hospůdkách, kavárnách a pizzeriích, které se zařídily zejména na vysokoškoláky. V nejstarší kavárně Leo van den Daele vám k jedinečné kávě nabídnou místní pochoutku printen – medový kořeněný perník s cukrovou či čokoládovou polevou a kousky mandlí.

Hodovat jako král

Až na vás přijde hlad, naberte to směrem k radnici. Právě v jejích historických prostorách se skrývá jedna z nejlepších místních restaurací, Ratskeller, s vyhlášenou německou, ale i mezinárodní kuchyní.

Za skvělou chutí rýnských vín se skrývá péče vinařů: když je třeba, postará se o postřik i helikoptéra.

Za skvělou chutí rýnských vín se skrývá péče vinařů: když je třeba, postará se o postřik i helikoptéra.

FOTO: Vladimír Plesník, Právo

Mimochodem – královské korunovační hostiny se pořádaly v paláci, kde se dnes skví právě radnice. Jako první tam hodoval již zmiňovaný Karel IV. Tabule se skládala z padesáti chodů, z nichž deset bylo jen na ozdobu. Porce, které jedlíci v paláci nezbaštili, obsluha vynesla lidem na náměstí. Hostina se protáhla tak dlouho, dokud panovník hodoval.

Zkrátka a dobře: pokud máte slabost pro historické souvislosti, architektonické skvosty a kulturní zážitky, nebo poněkud prozaičtěji rádi nakupujete nebo labužnicky pojíte, pak jste v Cáchách na správné adrese.