Takhle silné paroží je i pro šumavské lesníky něčím výjimečným. Na hlavě je nosil jelen, kterému všichni, kdo ho zahlédli, říkali král lesa nebo jen zkráceně král.

Král strávil zimu v obůrce Beranky na Srní v Národním parku Šumava. Je to dvacaterák. To znamená, že na každé lodyze, což je základní část parohu, má deset výsad. Podle Jiřího Kece, vedoucího územního pracoviště Správy Národního parku Šumava, je starý zhruba jedenáct let a váží kolem sto padesáti kilogramů.

Bez paroží ztrácí samec výsadní postavení ve stádě.

Bez paroží ztrácí samec výsadní postavení ve stádě.

FOTO: Marek Drha - Národní park Šumava

„Jeleny v šumavských lesích sleduji přes čtyřicet let. Podobně krásné parohy jsem zde ještě neviděl,“ popisuje Jiří Kec.

V březnu jelen své paroží vážící kolem sedmi kilogramů shodil. Na jaře rostou jelenům parohy nové. Ty tvoří především kost, která může během jara vyrůst v průměru až o 2,5 centimetru denně. U dospělých samců se na parozích objevují i jakési výrůstky, kterým se odborně říká výsady a které s přibývajícím věkem rostou a přibývají. Od určitého věku jeleni o výsady začnou přicházet a nejsou pro lovce tolik atraktivní.

O zlatou ho připravil jelen z Německa

Zlatou medaili – což je pro parohy nejvyšší ocenění – ale král lesa nezískal. Na výstavě trofejí jelení zvěře ve Vimperku je na začátku března hodnotila odborná komise, stejně jako trofeje zvěře, která byla ulovena nebo uhynula v loňském roce na území Národního parku Šumava.

„Zlatá medaile unikla králi o kousek. Připravily ho o ni ulomené výsady, o které přišel během jelení říje, kdy bojoval o přízeň laní nejspíš s německým kolegou v oblasti Rokyteckých slatí,“ vysvětlil Adam Jirsa ze správy šumavského parku, který má péči o zvěř v parku na starosti.

„Když se nestane něco nečekaného, v dalších letech by mu zlatá medaile uniknout neměla. Král šumavského lesa má před sebou spoustu let života, budeme ho hlídat a jeho paroží bude ještě mohutnější,“ tvrdí Adam Jirsa.

Jelen žijící na území šumavského parku se může dožít i dvaceti let, což je v Česku rarita. „Devadesát pět procent jelenů v republice, kterým je okolo 18 let, žije na území Národního parku Šumava,“ tvrdí mluvčí správy šumavského parku Pavel Pechoušek. Důvodem je údajně fakt, že tu nejsou jeleni chováni kvůli trofejím jako v komerčních oborách. Během různých fází života je zkoumají odborníci.

Starší jinde nejsou

To, že na Šumavě žijí starší jeleni než jinde, potvrdil letos i odborník na stáří jelenů Vladimír Bádr. „Stáří jelena dokážu určit s přesností na měsíc. Zjišťuji to podle množství vápníku usazeného u kořenů zubů na jednotlivých čelistech zastřelených zvířat.
Víceméně přibývá vápník jako letokruhy u stromu, tedy v létě je jeho množství jiné než v zimě,“ popsal přírodovědec Bádr z Hradce Králové.

Z každé trofeje zkoumá Bádr šest až osm zubů. „Tím se jistota určení věku zvýší, než kdybych se zabýval třeba jen jedním zubem,“ dodává Bádr.

S nadsázkou řečeno, odhalil Vladimír Bádr i tajemství šumavských dvojčat. To jsou trofeje dvou jeleních kmetů zastřelených na území šumavského parku během září minulého roku. Jeden na Prášilech, druhý na Českých Žlebech. Parohy měli jeleni k nerozeznání podobné.

Protože laň může mít ve zcela výjimečných případech i dva kolouchy, mohlo se jednat o dvojčata. Světovou raritou se ale trofeje nestaly. „Ačkoliv si byly parohy k nerozeznání podobné, na čelistech byl nepatrný rozdíl, který se potvrdil v laboratoři. Tam jsem zjistil, že jednomu bylo patnáct a druhému devatenáct,“ vysvětlil Bádr.

Parohy míří do Prahy

Výstava, která má podtitul „Začátek sezóny v NP Šumava“, potrvá v galerii Písecká brána do 30. dubna. Vedle parohů dvacateráka tu návštěvníci uvidí i jiné zajímavosti pocházející ze Šumavy. Součástí akce bude například i výstava patnácti velkoplošných fotografií ze šumavské přírody.

Budou zde i letecké snímky suchého lesa, parohy ostatních zajímavých shozů či jeleních trofejí. Část prostoru výstavy bude zaplněna živými stromky – sazenicemi smrku, jedle, buku a jeřábu, kolem bude stát zmenšenina oplocenky. U „lesa“ bude i půlmetrový smrkový pařez se začištěným řezem – na něm bude možné počítat letokruhy, a tedy stáří stromu.

U oplocenky bude i koš s čerstvě naloupanou kůrou smrku, ve které budou zavrtaní brouci tolik diskutovaného kůrovce.

Bez paroží ztrácí samec výsadní postavení ve stádě.

Bez paroží ztrácí samec výsadní postavení ve stádě.

FOTO: Marek Drha - Národní park Šumava

„V prostoru u sazenic naaranžujeme i kameny z Vydry,“ uvádí Jiří Mánek, náměstek ředitele Správy Národního parku Šumava.

Součástí výstavy bude také vyřezávaný dřevěný tetřev hlušec, který byl letos zvolen ptákem roku. V rámci doprovodného programu povypráví odborníci ze správy šumavského parku o vývoji lesa, o rysech, netopýrech, nebo životě jelenů.

V Praze bude i Bohouš

Názornou ukázku toho, jak se během deseti let jelenům mění jejich parohy, přiveze na šumavskou výstavu do Prahy sedmatřicetiletý šumavský lesník Marek Drha z Dobré Vody u Prášil.

I on chodí pozorovat zvěř do šumavských přezimovacích obůrek a fotí ji. Deset let takto sledoval jelena, kterého pojmenoval Bohouš. V roce 2001 si v pozorovací obůrce Paště severozápadně od Srní všiml jelena, který byl už tehdy starší než ostatní.

„Byli tam hlavně kolouši a laně, jelenů moc ne. Jeden z nich byl zhruba pětiletý a zvláštní v tom, že ačkoli zvěř chodila pohromadě, on byl vždy sám. Fotil jsem všechnu zvěř, ale tento jelen mě upoutal,“ vzpomíná Drha na první setkání s Bohoušem.

Devadesát pět procent jelenů v republice, kterým je okolo 18 let, žije na území Národního parku Šumava.

Lesník byl každý rok na podzim zvědavý, zda jeho oblíbený jelen znovu přijde. Fotil ho deset let a po celou dobu sbíral jeho shozené parohy. Poslední dva roky už byl Bohouš ve špatném zdravotním stavu. Byl hubený a vypadaly mu zuby.

„Čekal u krmení, aby tam byl první, protože jinak by ho ostatní vyhnali. Měl štěstí, že chodil do obůrky přezimovat, díky tomu se dožil 15 let, což je u jelena už vysoký věk,“ říká Drha.

Loni v září zastřelil Bohouše Drhův kolega nedaleko Javoří pily na Modravsku. „Existují jasná pravidla, jací jeleni se mohou lovit. Bohouš to už rok předtím kvůli zdravotním problémům splňoval,“ vysvětluje Marek Drha.