Přestože Boskovice jsou známy mimo jiné i přilehlým westernovým městečkem, byla by velká chyba blíže neprozkoumat zákoutí tohoto malebného města, které nabízí ideální procházku letem světem historií pro malé i velké.

Atmosféra židovského města

Putování zahájíme, jak jinak, na náměstí. Tomu dominují dvě věže, jedna z nich je hned vedle místní radnice, druhá se vypíná nad kostelem sv. Jakuba, o němž jsou první zmínky už z druhé poloviny čtrnáctého století. Stačí jen pár kroků z rynku a návštěvník se ocitne v bývalém židovském městě, které dnes tvoří několik ulic, synagoga a hřbitov.

Někdejší židovské město má i dnes svoji neopakovatelnou atmosféru vypilovanou úzkými uličkami a typickými budovami. Boskovická židovská obec patřila ještě na začátku druhé poloviny devatenáctého století mezi nejlidnatější na Moravě. Žily tu téměř dvě tisícovky lidí. Přestože se v průběhu dalšího století počet obyvatel židovského města snižoval, definitivní ránu mu zasadila až druhá světová válka a s ní spojený holocaust. Zpět do svých domovů se vrátilo pouze čtrnáct původních obyvatel.

Procházka Boskovicemi nabídne pohled nejen do několika historických epoch, ale i odpočinek v krásné přírodě.

Procházka Boskovicemi nabídne pohled nejen do několika historických epoch, ale i odpočinek v krásné přírodě.

FOTO: fotobanka Profimedia

K většině ze zachovalých domů se vážou více či méně úsměvné nebo naopak dojemné příběhy, však zde žili významní rabíni, talmudisté, a dokonce i mág. Vynechat bychom určitě neměli návštěvu synagogy a mikve, kdo má rád tajemná místa, jistě zavítá i na židovský hřbitov.

Vzhůru ke hradu

K boskovickému hradu vede strmé stoupání. Přičemž po cestě mineme jak místní zámek, tak i obrovské letní kino, které stále plní svou původní funkci. Využíváno je i při festivalech. Nejznámější je Festival pro židovskou čtvrť, který se koná již tradičně v první polovině prázdnin.

Hrad, nebo lépe řečeno zřícenina, navazuje na romantickou atmosféru židovského města. Jeho historie se začala psát na začátku třináctého století, ale z původní mohutné, respekt budící stavby se do dnešní doby dochovaly jen hradby a torzo hlavního paláce nabízející úchvatný výhled do krajiny na pomezí Moravského krasu, Drahanské vrchoviny a Českomoravské vysočiny.

Jen malou ochutnávku krásné přírody nabízí poté procházka Pilským údolím, které začíná pod hradem. Sevřeným, přibližně tři kilometry dlouhým údolím vede klidná cesta podél říčky Bělá, která zde protéká dvěma rybníky. Hradu je v říjnu otevřen jen o víkendech a svátcích mezi 10 a 16 hodinou.

Vládcem Pilského údolí je dřevěný hastrman plující na voru po jednom z rybníků.

Vládcem Pilského údolí je dřevěný hastrman plující na voru po jednom z rybníků.

FOTO: Petr Kozelka, Právo

Procházka je zpestřena několika malými vodními mlýnky, v jednom případě doplněnými i otáčejícími se lopatami větrného mlýna. Jejich umístění zde není náhodné, na Bělé totiž bylo hned několik pil a mlýnů využívajících vodní energii. Na klid v údolí pak dohlíží pravý hastrman důstojně usazený na voru uprostřed jednoho z rybníků. Stejně jako na konci každé správné pohádky zazvoní zvonec. My můžeme na závěr našeho putování zazvonit u místní zvoničky.

Návštěva Boskovic spojená s procházkou Pilským údolím zabere jedno klidné odpoledne, přitom nabídne pohled do několika historických epoch i malou nabídku krásné okolní přírody, na své si tak přijdou malí i velcí návštěvníci.

Cestu podél náhonu v Pilském údolí zpříjemní klapání několika mlýnků.

Cestu podél náhonu v Pilském údolí zpříjemní klapání několika mlýnků.

FOTO: Petr Kozelka, Právo