Dříve než se vydáme na procházku centrem, jejíž součástí bude i pohled na zmíněný slavný dům, zastavíme se na místě zhruba o šest kilometrů jižnějším. Důvodem je zámek Hellbrunn postavený v letech 1613 až 1619 podle vzoru vil v okolí Říma a Benátek.

Stavba hýří skvostnými exteriéry i interiéry. Svými obrazy, plastikami a dalšími artefakty je pravou pastvou pro oči i objektivy, přesto považuji za svou povinnost včas upozornit, aby se tu každý návštěvník měl na pozoru. Důvodem jsou nenadálé vodní útoky.

Kdo chce na vlastní kůži zažít, jaké je to ocitnout se pod palbou vodního děla, ať neváhá a jede právě sem. Pravda, vodní sprchu zažije o dost méně razantní, přesto ale takovou, že méně nároční jedinci se oprávněně budou domnívat, že právě zažili chvíle plné adrenalinu.

Zámek je jedinečný právě různými zábavnými zařízeními, která chrlí, vylévají, ale i vysloveně metají vodní živel. Při vstupu do parku ostatně turisty varuje i speciální značka (vypadá jak dopravní), ale ne každý jí věnuje náležitou pozornost. A tak takový jedinec jde, kochá se sochami, altány, jezírky, v nich plovoucími jesetery a najednou - prásk! A zásah vodou je na světě. Někdo se baví, jiný o něco méně - to když například zjistí, že elektronický lovec statických či pohyblivých obrázků se po ataku zdráhá plnit stoprocentně své funkce. Pro tuto část návštěvníků jsou rady v podstatě jen dvě: buď nefotit (netočit), nebo své stroje opatřit vodotěsnými pouzdry, jaká užívají například potápěči.

Video

Zámek Hellbrunn

Miroslav Šára, Novinky.cz

Půltucet kilometrů zůstal za námi a již projíždíme hluboko pod pevností Hohe Salzburg. Nad Mozartovým rodným městem se tyčí již od sklonku 11. století, kdy byla založena, ovšem dokončena byla až někdy kolem roku 1500.

Hrad, pevnost, muzeum, sakrální stavby – návštěvník tu nalezne celou plejádu architektonických vjemů. Krásných vjemů. Ovšem pak stačí jeden pohled z 542 metrů vysokého kopce dolů, na šedo-bílo-béžové stavby obkličující řeku, aby byl znám vítěz mezi dojmy. Vyhlídka je odtud jedním slovem fantastická. O to víc se člověku chce seběhnout dolů a další krásy Salcburku vidět hezky zblízka. A že jich je!

Určitě se zmiňme o dómu sv. Ruperta na jižní straně centrálního náměstí Rezidenzplatz. Stavba z počátku 17. století má podobně jako Hellbrunn římskou předlohu a od poloviny téhož století ji výrazně zviditelnily dvě 79 metrů vysoké věže. Nepřehlédnutelná je i jen o sedm metrů nižší kopule. V roce 1944 byl dóm těžce poškozen při bombardování, ale během patnácti let byl opraven do původní podoby.

Dalšími objekty, které na náměstí upoutají, jsou Arcibiskupská rezidence na západní straně a Herkulova kašna v samém centru plochy.

Salcburk je nádherné místo na procházku. Desítky budov se vás snaží oslovit a vy se nebráníte, i když třeba ani netušíte nic o jejich původu, a je vám dobře... Asi za to může duch města, na každém kroku před návštěvníky staví nové fotogenické pohledy, takže lovci záběrů se tu mohou docela snadno zbláznit.

A pak třeba dorazí do zahrad zámku Mirabell a mají další porci pro objektivy. Už sama zahrada, zejména v čase, kdy vše kvete, je poutavým místem. Navíc je odtud nádherný výhled na hrad a pevnost nad městem.

Na svého slavného rodáka jsou tu náležitě hrdi – každou chvíli se na vás zadívá z nějakého obrázku, výjevu. A pak společně s davy stojíme před památným domem čp. 9, kde to všechno začalo. Vše, co se Wolfganga Amadea Mozarta týkalo. Hledíme na jeho rodný dům a v duchu slyšíme hudbu, která sice vznikala ve druhé polovině 18. století, ovšem všem nám, kteří na dům hledíme, se zdá, že k Salcburku patří už odnepaměti.

Video

Salcburk

Miroslav Šára, Novinky.cz

PŘÍŠTĚ rakouskou cestu zakončíme. Nejprve se zastavíme asi čtyřicet kilometrů jižně od Salcburku a prohlédneme si hrad Hohenwerfen, poté se vypravíme k obci Krimml ke známým a mohutným vodopádům.