„V lednu jsme během jasmínové revoluce vyhnali zkorumpovaného prezidenta Zina Abidína bin Alího, jeho nenasytnou manželku Leilu a jejich klan. Jen se situace trošku zklidnila, začaly nálety na Libyi. Lidé v cizině se vyděsili. Podléhají zcela klamnému pocitu, že se válka přiblížila Tunisku,“ vysvětluje Samir Achour, průvodce cestovní kanceláře Firo-tour.

Usměvavý muž, který vystudoval Stavební fakultu ČVUT, stojí uprostřed obřího a obdivuhodně zachovalého amfiteátru v ElDžemu, po římském Koloseu a italské Capui třetí největší stavbě svého druhu na světě. Skvostu ze třetího století zub času ublížil překvapivě málo. Proto se může pochlubit čtyřmi patry, která pojmou podle některých zdrojů 27 tisíc diváků, podle jiných 35 tisíc, arénou o rozměrech 64 na 39 metrů a výškou až 36 metrů.

Velbloudáři truchlí

Ani v Douz, jehož okolí patří díky jedinečným saharským dunám k turisticky nejvyhledávanějším magnetům, nejdou věci o nic lépe. Provozovatelé vyjížděk do pouště na velbloudech mohou zaplakat nad výdělkem, a to doslova. Zatímco loni tu v polovině dubna svezli denně přes 800 zájemců, teď se tu zastaví nanejvýš jeden autobus za 24 hodin.

Projížďka na velbloudech k saharským dunám patří mezi nezapomenutelné zážitky.

Projížďka na velbloudech k saharským dunám patří mezi nezapomenutelné zážitky.

FOTO: Vladimír Plesník, Právo

„Některé dromedáry jsme už museli prodat. Není to ale žádná sláva. Uprchlíci z Libye, kteří si vzali s sebou k nám svá zvířata, ničí ceny,“ poznamenává trpce vodič velbloudů, který se představil jako Ahmed.

Severoafrické Tunisko bez zdrojů z ropných vrtů závisí na turistice neporovnatelně víc než kdokoli jiný v regionu. „Snem takřka každého mladého Tunisana je stát se animátorem v hotelovém komplexu, dívky touží po místech v recepci,“ potvrzuje Zdeňka Čechová, která si Tunisko zamilovala i díky létům v něm prožitým.

Britové chtěli den za cenu jedné kávy

Stát si je zlaté slepice v podobě zahraničních návštěvníků pochopitelně velmi dobře vědom a snaží se pomoci, jak jen to jde. Majitelům hotelů, obchodům se suvenýry, ale i taxikářským firmám státní banky už odložily o rok splátky úvěrů s tím, že jim úplně odpustí letošní úroky. Dali jsme jim šanci letos přežít, podotýkají bankéři. Hotely, resorty, penzióny se krizi brání tím, že snížily počet zaměstnanců, šetří na nákladech.

Koloseu v El-Džemu zub času příliš neublížil.

Koloseu v El-Džemu zub času příliš neublížil.

FOTO: Vladimír Plesník, Právo

Někteří podnikatelé šli s cenami výrazně dolů. Tak, že nabízejí den pobytu v kategorii all inclusive. Na veletrhu v Londýně se některé britské cestovky domáhaly ceny pouhopouhých pět liber (135 korun) za den pobytu. Mimochodem – za pět liber si v Londýně dáte dobrou kávu.

Ochlazení zájmu o nádherné písečné pláže, teplé a čisté moře a jedinečné historické památky přičítají psychologii davu. „Vidíte to sami. U nás je klid, naprosto bezpečno. Každičký hoteliér, prodavač, průvodce si hostů jaksepatří váží. Věřím, že jakmile se to rozkřikne, klienti se zase vrátí,“ neztrácí naději Hasan Mamrouí, recepční hotelu Vincci Taj Sultan v Hammametu.

Nejvíc strádá Džerba

Čím víc při pouti Tuniskem míříte na jihovýchod a blížíte se k libyjským hranicím, tím se turista stává vzácnějším úkazem.

Zatímco ve vyhlášených letoviscích na severu, třeba v Hammametu či Sousse, se obsazenost hotelů místy vyšplhá až na 40 procent, nejvíc strádá jižní ostrov Džerba se svými 96 hotely na 520 kilometrech čtverečních. Přitom i mnozí historici nepochybují o tom, že Džerbu neopomněl navštívit hodně dávno vzácný host – Odysseus.

Místní obyvatelé – Lotofágové – každého cizince vlídně přijali a nabídli mu svůj pokrm, sladký plod lotosu. Kdo okusil toto skvělé jídlo, nechtěl se vrátit a do smrti si přál žít v zemi Lotofágů. Ubozí plavci, vyslaní Odysseem, okusili plod lotosu a bránili se návratu. Museli je odvést násilím a spoutané položit na dno lodě. Pouta jim sňali teprve tehdy, když země Lotofágů zmizela z dohledu.

FOTO: Archiv, Právo

Mahmúdu Rásínovi patří obchůdek se suvenýry v hlavním městě Houmt Souk. „Jak se máš? Super ceny – skoro zadarmo,“ láká česky k utrácení tuniských dinárů.

Když si odbudeme povinný rituál smlouvání, nebo přesněji řečeno handrkování, stočí se řeč i na letošní nešťastnou sezónu. „Je to tragédie. Jako kdyby s despotou prchli z naší země návštěvníci ze zahraničí. Pokud nám chcete pomoci, nezajímejte se o naše volby, ale vraťte se na naše pláže,“ naléhá.