Sláva Karlových Varů je spojena s teplými léčivými prameny vyvěrajícími v údolí říčky Teplé. Symbolem lázeňského letoviska se stala socha kamzíka na vrcholku příkrého skalního útesu nazývaného Jelení skok. Podle pověsti stál za objevem nejvydatnějšího ze zdejších pramenů – gejzíru Vřídlo, samotný Karel IV. Legenda praví, že panovník na lovu ve zdejších lesích pronásledoval tajemného jelena až na okraj skály.

Paroháč se před ostřím šípů rozhodl pro odvážný skok do hlubin. V údolí však lovci namísto mrtvého zvířete objevili horký pramen. Kolem zázračného vřídla nechal český král zanedlouho postavit nové město, nesoucí na jeho počest ve svém názvu jméno Karel – Karlovy Vary.

Město patří do tzv. zlatého lázeňského trojúhelníku. Jeho symbolem i turistickou atrakcí je socha kamzíka na vrcholu skalního útesu Jelení skok.

Město patří do tzv. zlatého lázeňského trojúhelníku. Jeho symbolem i turistickou atrakcí je socha kamzíka na vrcholu skalního útesu Jelení skok.

FOTO: fotobanka Profimedia

Není však sebemenších pochyb o tom, že založení lázeňského centra nebylo náhodným činem, jak o tom vypráví pověst. Šlo o zákonitý jev, daný léčebným potenciálem tohoto místa. V průběhu staletí se tak Karlovy Vary díky síle minerálních pramenům proslavily po celém světě. Populární legendu vyprávějí průvodci přijíždějícím turistům většinou před obrazem, na kterém je dávný příběh zachycen. Umístěn je v jedné z pěti vyhlášených karlovarských kolonád. Jmenuje se Tržní a postavena byla ze dřeva ve švýcarském stylu roku 1883.

Nicméně nejznámější a nejnavštěvovanější karlovarskou kolonádu dostavěl o dva roky dříve architekt Josef Zítek. Mlýnská kolonáda se 124 korintskými sloupy a pěti minerálními prameny měří 132 metrů a patří k dominantám Karlových Varů. Stejnojmenný Mlýnský pramen (56 stupňů) léčil nemocné už v 16. století. Především byl využíván ke koupelím.

Jelen, nebo kamzík?

Ale zpět k legendě. Možná si říkáte, proč mají lázně jako symbol kamzíka, a ne statečného jelena? Vysvětlení je prosté. Karlovarští radní, řídící město okolo roku 1850, chtěli sice na skalisko nad řeku sochu jelena umístit, ale tak dlouho váhali, až je předběhl soukromý investor. Vášnivý myslivec baron August von Lutzov však odmítal teorii, podle které skočil ze skály jelen.

Nechal proto postavit podle jeho mínění daleko „věrohodnějšího“ kamzíka. Lázeňští hosté naštěstí symbol přijali za vlastní a Jelení skok – byť s kamzíkem – se stal od té doby oblíbeným místem procházek. Platí to doposud. K nejznámějšímu symbolu Karlových Varů dnes vede nejjednodušší cesta od mezistanice lanovky Diana.

V Karlových Varech vyvěrá na osm desítek teplých pramenů různé vydatnosti a teploty. Třináct z nich se používá k pitným kúrám. Nejteplejší – 73 stupňů horký gejzír Vřídlo, vyvěrá z hloubky od dvou do tří kilometrů takovou silou, že vystřikuje do výšky až 12 metrů. Základním složením jsou si všechny minerální vody podobné. Rozličné účinky získávají díky rozdílné teplotě a obsahu kysličníku uhličitého. Léčivou moc přisuzovali lidé místním pramenům nicméně už od pradávna.

Karlovy Vary z vyhlídky Petra Velikého.

Karlovy Vary z vyhlídky Petra Velikého

FOTO: Josef Hora, Právo

První doložená zmínka o léčebných účincích teplých zřídel se váže ke Karlu IV., který si ve zdejší minerální vodě koupal nemocné nohy. Teprve v 16. století se však autor prvního balneologického spisu o městě – doktor Václav Payer – zasadil o vnitřní užívání zdejších vod, které díky pitnému režimu dovedl k dokonalosti až doktor David Becher.

Nejčastěji dnes do karlovarských lázní přijíždějí nemocní s poruchami látkové výměny, obezitou, onemocněními zažívacího ústrojí, s nemocemi jater, žlučníku a žlučových cest, dále diabetem, dnou, s chorobami pohybového ústrojí a neurologickými onemocněními. K léčbě se používají jak staletími prověřené termální koupele a pitné kúry, tak moderní metody, jako jsou kryoterapie, floating nebo třeba laseterapie.

Třináctý pramen

K léčivým vodám se v Karlových Varech řadí také proslulý bylinný likér Becherovka – všeobecně označovaný za zdejší „třináctý pramen“. Před 202 lety ho poprvé svým zákazníkům nabídl drogista Josef Becher. Původně se užíval jako žaludeční kapky a díky blahodárné síle dvaceti tajemných bylin spojené s osvěžujícím likérem, se zanedlouho těšil velké oblibě. Aby ne! Do Karlových Varů si lázeňští hosté přijížděli léčit v hojné míře totiž právě neduhy se zažíváním. Za skutečného zakladatele firmy je však považován až Josefův nástupce – syn Jan. Jeho zásluhou pronikl likér v typické zelené lahvi také na světové trhy.

Rodinná tradice přetrvala až do konce 50. let. Po odsunu rodiny Becherů byla továrna zestátněna a dlouhých 57 let patřila Becherovka československému státu. Nová éra se začala psát až po sametové revoluci. Privatizace trvala dlouhých pět let. Úspěšně byla dokončena v roce 2001. Dnes je vlastníkem likérky francouzský koncern Pernod Richard. Bohatou historii připomíná Becher Muzeum, které najdete v sídle společnosti na karlovarské třídě T. G. Masaryka.

Ke karlovarským specialitám, těšícím se oblibě nejenom po celé Evropě, ale i na jiných kontinentech, patří bezesporu lázeňské oplatky. Ve městě na soutoku Ohře a Teplé je začal okolo roku 1850 vyrábět Karl Bayer. Zpočátku se jednalo o drobnou domáckou výrobu. Lahodné kulaté oplatky dodávala rodina lázeňským hostům jako lehce stravitelnou pochoutku ke kávě. Svoji typickou chuť a nazlátlý vzhled získaly ovšem až roku 1867.

První doložená zmínka o léčebných účincích teplých zřídel se váže ke Karlu IV., který si ve zdejší minerální vodě koupal nemocné nohy.

První doložená zmínka o léčebných účincích teplých zřídel se váže ke Karlu IV., který si ve zdejší minerální vodě koupal nemocné nohy. Nejteplejší pramen Vřídlo má teplotu 73 stupňů.

FOTO: fotobanka Profimedia

K výrobě oplatek se používaly tzv. klešťové oplatnice. V nabídce dnes objevíte křehké oplatky hned v několika variantách. Největší oblibě se však těší ty, které jsou vyrobeny podle původní receptury s oříškovo-cukrovou náplní.

Do některých obchodů jsou dodávány jako polotovary. Jejich výroba se pak dokončuje přímo před zraky kupujících. Ještě teplé patří k nejchutnějším. Návštěvníci si z vyhlášených západočeských lázní mohou domů odvézt také zajímavé suvenýry.

Štíhlá dáma a Zavalitý pán

Kromě chutných oplatek i něco trvanlivějšího. K tradičním karlovarským specialitám patří sklo značky Moser a porcelán Thun. Skleněné skvosty byly chloubou a ozdobou interiérů panovníků i prominentních osobností v mnoha zemích.

Zakladatel vyhlášené sklárny Ludwig Löwi Moser se zaměřil především na umělecké zpracování českého křišťálu, který se díky své tvrdosti nejlépe hodí k rytí, broušení nebo dekorování zlatem a barvou. Proslulé „moserovské barvy“ pocházejí až z pozdější doby.

Pod vedením syna Lea se začalo luxusní nápojové sklo z barevných sklovin vyrábět ve dvacátých letech minulého století. Výhradně rukodělné zpracování řadí zdejší dekorativní sklo ke špičkám na světě. Není divu, že získalo nespočet ocenění. K populárním patří rovněž moserovské obří číše, které odpovídají šesti fyziognomiím. Obdržely podle nich i své názvy – Štíhlá dáma, Dlouhán, Zavalitý pán, Dlouhý obličej, Tlustá Berta a Měsíční tvář.

Karlovy Vary

 Nejčastěji dnes do karlovarských lázní přijíždějí nemocní s poruchami látkové výměny, obezitou, onemocněními zažívacího ústrojí, s nemocemi jater, žlučníku a žlučových cest.

FOTO: fotobanka Profimedia

K tradičním specialitám patří v Karlových Varech také znovuobnovená výroba vřídelní soli. Určena je pro speciální výživu při onemocněních trávicího traktu. Jako koupelová sůl je v různých barvách využívána v lázeňských domech k inhalacím, aromaterapii, koupelím při únavě svalů nebo kloubů.

Z vřídelní vody se za přístupu vzduchu utváří velice jemný sintr. Tento usazovací efekt se využívá ke zkameňování předmětů. V podzemí Vřídelní kolonády je odpadní voda formou sprchy nanášena na zavěšené předměty. Během 5 až 15 dnů se tenká vrstva usadí na budoucí zkamenělé suvenýry. K vyhlášeným patří například růže nebo figurky.