Jsou to místa s tou nejbáječnější atmosférou, příjemným personálem, který se vstřícně usmívá ihned, jakmile otevřete dveře, který se může přetrhnout, aby vyhověl každému vašemu přání.

Místa s výběrem nejtradičnějších nápojů, které když pijete, plyne vám před očima historie nejstaršího evropského národa.

Nedovedu si představit, že by z Dublinu zmizela průčelí hospod, které vás lákají na různá piva,řekl štamgast Michael

Irské puby přežily leccos: britskou okupaci, hladomor, velké vystěhovalecké vlny, ekonomický úpadek špatně rozvinutého hospodářství, boje v ulicích města, teroristické útoky, masové stávky.

Teď se ocitly v největší krizi novodobých irských dějin. Řada majitelů nedokáže pokrýt náklady spojené s provozem. Jak neirské a prozaicky smutné.

Ani čtvrt miliónu Irů závislých na alkoholu irským hospodám žádnou jistotu nepřináší. Když už musí dát to své té své drásající potřebě, kupují v diskontních prodejnách pivo nebo whiskey, které jsou zrovna v akci, a zavírají se ve čtyřech zdech svých domů. Kdyby šli do hospody, stálo by je to třikrát více.

Každý cent se obrací dvakrát

„Byli jsme jedním z prvních sektorů podnikání, pokud ne vůbec prvním, který vznesl požadavek vládě, aby pro zachování středního a malého podnikání snížila minimální mzdu,“ říká Ben, provozní dublinské hospody Black Crow, jižně od Dublinského královského hradu.

„Posledních pět šest let naši nově nastupující číšníci, servírky a pomocný personál dostávali jen 8,65 eura na hodinu. Když k tomu připočtete spropitné pro lidi, co jsou na place, během služby automatický nárok na jídlo a některé nápoje zdarma, i tak je to slušné, nebo ne?“ polemizuje Ben.

„Dříve, když nám nestačily židle a stoly a nemuseli jsme počítat každé euro, všechny počty vycházely. Dnes, kdy turistů v Dublinu ubývá, kdy někteří kamarádi z jiných hospod hlásí o 20–30 procent menší návštěvnost, kdy musíme počítat s každým centem, už to tak dál nejde,“ kroutí hlavou Ben.

U pěnivého moku se v pubech potkávají lidé různých věkových skupin.

U pěnivého moku se v pubech potkávají lidé různých věkových skupin.

FOTO: Vítězslav Kudláč

Výrobci nápojů a potravin snižují ceny, dodavatelé irských pubů se zákazníkům, na kterých jsou závislí, snaží vycházet všemožně vstříc promočními akcemi, ale po více než dvou letech ekonomické krize už ani toto nestačí; nebo si nemohou dále dovolit sponzorování jiných podnikatelských subjektů.

Desítky hospod v Dublinu byly nuceny zavřít

„Irské banky stále hlásají do všech koutů země, že půjčí každému, kolik bude chtít a na cokoliv. Zkoušeli jsme tedy získat půjčku v bance, abychom překonali nejhorší jarní měsíce, než přijde léto, ale nakonec z toho sešlo,“ povzdychne si Eamon, jeden z majitelů podniku, kterému štamgasti familiérně říkají Home – Doma.

„Když jsme si v bance sedli a všechno s bankovním úředníkem ještě jednou prošli, zjistili jsme, že bychom neměli na splátky. Takže nám nepůjčili. Naštěstí. Do června jsme měli otevřeno jen čtyři dny v týdnu, abychom ušetřili na provozních nákladech, teď budeme mít otevřeno zase celých sedm dní a uvidíme. Ale cítím v kostech, že po létě to tu budeme muset definitivně zavřít,“ je smutný Eamon.

Irské puby patří k symbolům země. To, že Irsko přišlo o titul keltského tygra, to Iry ani tak nebolí. Kdyby však přišlo o symbol všudypřítomných pubů, které jsou na každém rohu a můžete se v nich společensky vydovádět, kdykoliv vám to peněženka dovolí, byla by to ztráta mnohem citelnější.

Turisté nejsou spásou jako dřív

„Nedovedu si představit, že by z tváře Dublinu vymizela průčelí hospod, které vás lákají na různé druhy piv. Že by se kamsi do řídkého dublinského povětří rozptýlili lidé, kteří postávají a posedávají před hospodami a pijí tu naši (či spíše už britskou) černou špínu,“ říká Michael, štamgast z hospody The Porterhouse. Černou špínou nemá na mysli nic menšího než Guinness, který dnes patří britské společnosti Diageo.

„Zkoušeli jsme všechno, jak přilákat hosty, ale nejde to. Proč? Počty jsou jednoduché. X set hospod v Dublinu s x tisíci židlemi, x set tisíc turistů…,“ pokračuje Ben.

Lidé mají puby rádi.

Lidé mají puby rádi.

FOTO: Vítězslav Kudláč

„Hospod ubylo, ale turistů ubylo ještě víc. Navíc ti, co přijedou, v mnoha případech šetří: místo velkého menu si dají jen jeden chod, místo několika piv jen jedno. A to jsme zlevnili naprosto všechno. Míváme akce, kdy k jídlu zákazník dostane pivo za poloviční cenu, než za jakou se u nás pilo před dvěma lety.“

Dny bývají v Dublinu na začátku léta dlouhé. Je deset hodin a ještě nepřišla černočerná tma. V Temple Baru je živo jako v úlu. Má rozlohu několika málo arů, není obtížné ho zaplnit povadlým davem turistů. Avšak stačí udělat několik set kroků mimo návštěvnicky nejatraktivnější centrum a narazíte na prázdné ulice. Dokonalé turistické prázdno.