Nejvýznamnější známé dílo Mistra Pavla, 18,62 metrů vysoký dřevěný oltář v kostele sv. Jakuba v Levoči, je na seznamu světového dědictví UNESCO a je nejvyšším dílem svého druhu na světě. Do rekonstrukce, která proběhla v roce 1950, stál oltář v kostele bez jakékoliv opory. Pak však byla jeho rovnováha zřejmě narušena a musel být ukotven.

Rozhodla dráha

Spišská oblast na západě východního Slovenska byla už od středověku krajem zámožným. Vzkvétalo tam zemědělství, řemesla i obchod. Levoča, Kežmarok, Spišská Sobota patřily k významným obcím tehdejších Horních Uher.

Pak přišlo 20. století a s ním železnice. Když se stavěla dráha z Prešova do Žiliny, měšťané z Levoči byli osloveni, aby na její stavbu poskytli obecní pozemky. Ti to ale odmítli jako bláznovství.

Světoznámý oltář Mistra Pavla v kostele svatého Jakuba v Levoči.

Světoznámý oltář Mistra Pavla v kostele svatého Jakuba v Levoči.

FOTO: Milena Blažková

Podobně se zachovalo několik spišských obcí. Tak přišel na řadu celkem bezvýznamný Poprad. Ten dal souhlas, a tím založil svou budoucí prosperitu, zatímco ta ostatní města se dostala na okraj hospodářského významu.

Ještěže měla Levoča sv. Jakuba, pár kostelů má i Kežmarok nebo Spišská Sobota, takže dnes se jim někdejší sláva alespoň přes zvídavé návštěvníky zase vrací.

Zápis z berňáku

O proslulém řezbáři Mistru Pavlovi se zachoval jediný písemný doklad – zápis z berního úřadu o zaplacené dani z vinohradu v tokajské oblasti. Všechny ostatní doklady, byly-li jaké, zničil požár.

O Pavlovi se neví dohromady nic. Není známo jeho příjmení, neví se, odkud přišel, mohlo to být odněkud z Německa nebo ze severní Itálie. Velký vliv měl na jeho tvorbu řezbář Veit Stoss, z čehož historikové soudí, že se Pavel učil v Krakově.

Jeden z měšťanských domů na náměstí v Levoči.

FOTO: Milena Blažková

Narodil se někdy ve druhé polovině 15. století, do Levoče přišel v roce 1500 a jeho přítomnost je doložena ještě v roce 1537. Jeho tvorba je zarámována v pozdní gotice, ale Pavel jako by už předjímal příchod renesance. Jeho postavy nejsou strnulé, ale často mají veselý nebo pobavený výraz, ve svých dílech pracuje s perspektivou a jeho oltáře jsou plné dění, jsou to živé scény.

Kromě hlavního oltáře a dalších prací v Levoči jsou Pavlova díla k vidění zejména ve farním kostele sv. Jiří ve Spišské Sobotě, ale i v dalších obcích na Spiši, na východním a na středním Slovensku.

Kultura a tolerance

Spišská města byla místem hospodářské prosperity, ale také významnými kulturními středisky a centry slovenského vlastenectví a náboženské tolerance. V Kežmarku jsou nedaleko od sebe katolické, pravoslavné i protestantské kostely. Kromě Slováků, Maďarů a Rusínů byla v kraji početná německá kolonie a silná židovská obec.

Z kostelů je pro návštěvníky nejzajímavější dřevěný protestantský kostel, vysvěcený v roce 1717. Je vynikajícím dokladem lidového baroka. Sbírkami na jeho postavení pomohli zejména protestanti ze severní Evropy.

Náměstí ve Spišské Sobotě

FOTO: Bohuslav Borovička , Právo

Švédští námořníci měli zavedeno, že odevzdávali část své mzdy na pomoc bratřím ve víře jinde v Evropě. Odtud překvapivé námořnické motivy ve vnitřní výzdobě kostela. V Kežmarku působila řada slovenských vzdělanců a buditelů, bylo tam i slovenské gymnázium.

Hospodářskou prosperitu kraje dokumentuje i expozice místního hradu. Je tam doložena existence 42 řemeslných cechů, což je nejvíce po Bratislavě a Košicích. Tyto tradice se město snaží uchovávat i dnes. Každý rok se o druhém červencovém víkendu koná řemeslnický jarmark a každý rok v něm dominuje jedno z tradičních řemesel.

Kde složit hlavu

Ne že by spišská města návštěvníky přetékala, ale kdo sem přijede, nemusí mít obavy, že by neměl kde hlavu složit. Mnohé z historických domů byly zrenovovány a přestavěny na penzióny a malé rodinné hotely.

Nahlédněte např. do penziónů Sabat, nebo Dagmar ve Spišské Sobotě. Zvenčí nenápadný dům je za domovními dveřmi krásnou renesanční usedlostí s ubytovací částí, restaurací, s velkým dvorem, kde si mohou hrát děti a kde mohou dospělí grilovat, hrát badminton nebo si jen tak povídat na svěžím podtatranském vzduchu.