Na zamrzlou pevninu u Velrybí zátoky Rossova moře stoupl poprvé 27. ledna 1929, aby se jako vystudovaný geograf stal alespoň psovodem pro zásobovací spřežení Američanovy výpravy. Podruhé se už první český polárník na bílý kontinent nedostal. O tři roky později, pouhý den před odletem na výpravu na Aljašku, při tréninku s kánoí tragicky zahynul pod hladinou Labe…

Dnes je to jiné, Česko má v Antarktidě dokonce vlastní vědeckou základnu. Je tomu sotva měsíc, co naši vědci z Mendelovy polární stanice vzbudili celosvětovou senzaci objevem unikátních zkamenělin. Paleontolog Radek Vodrážka z České geologické služby, na stanici nováček, našel zkamenělé korály, zuby žraloků i fosílie vodních plazů.

 Radek Vodrážka nad hromádkou svých vzácných antarktických zkamenělin. .: Radek Vodrážka nad hromádkou svých vzácných antarktických zkamenělin. foto: ČTK

Druhohorní nálezy pocházejí z české polární stanice

Mezi nálezy jsou krásné, stále ještě perleťově se lesknoucí schránky druhohorních loděnek – ammonitů, petrifikované kmeny stromů či otisky listů kapradin. Dokazují, že Antarktida bývala kdysi zeleným, teplým kontinentem. S tou zelení je to zase na spadnutí. Tentokrát nejde o pohyb zemských desek, který ji během 390 miliónů let odsunul z rovníku na jižní pól, ale o dílo lidí.

Před několika lety zmohl jistého polského polárníka, bádajícího na antarktickém Ostrově krále Jiřího stesk po snoubence. Nemaje po ruce žádný strom, do jehož kůry by vyryl srdce a monogram své milované Magdy, sbíral (s prominutím) hovínka tučňáků a „napsal“ jimi na holou skálu alespoň pořádně velké M.

Koncem loňského roku pobývala na polské základně chilská expedice. Botaničce Luise Bascunanové učaroval podivně tvarovaný žlutozelený ostrůvek vegetace. Byly tam nejen mechy a lišejníky jako na jiných místech ostrova, ale hned dva druhy vyšších rostlin, které se v Antarktidě vyskytují vzácně a nikdy ne pohromadě: hvozdíku blízký Colobanthus quitensis a tráva metlička antarktická (Deschampsia antarctica).

Svěřila se hostitelům, kteří ji se smíchem vyprávěli historku o svém zamilovaném kolegovi. A Bascunanová byla rázem doma. Trus tučňáků posloužil jako vynikající hnojivo, díky němuž se na nehostinném místě uchytila „zahrádka“. Přítomnost metličky ji nepřekvapila, je to odolná tráva a relativně hustý porost vytvořila nepochybně jen díky hnojení. Matka příroda toho ale šikovně využila a pod touto ochrannou clonou do „zahrádky“ propašovala nízký a choulostivější hvozdík. Vida, jak málo stačí pro ozelení Antarktidy.

Minulý rok Antarktidu navštívilo 30 tisíc turistů

Václavu Vojtěchovi museli na cestu do Antarktidy přispět filantropové a přátelé české vědy včetně prezidenta Masaryka, a přesto musel cestou tam pracovat v lodní kotelně, dnes si výpravu může dovolit téměř kdokoliv. V sezóně 2007–2008 k bílému kontinentu vyrazilo kolem 30 tisíc turistů, což bylo čtyřikrát víc než na přelomu tisíciletí.

.: V Antarktidě se každou chvílí rozpadne ledovec.

Od předloňska se do antarktických vod můžete pohodlně plavit na luxusní výletní lodi. První byla Golden Princess o výtlaku 120 tisíc tun s pěti bazény, minigolfem, kasinem a 3700 pasažéry na palubě. Pro nejizolovanější kontinent to ale není žádná výhra.

„Tyhle velké lodě spotřebovávají při cestě spoustu paliva a přispívají tak k růstu emisí skleníkových plynů kolem pólu,“ kritizoval nejnovější destinaci turistických kanceláří John Shears z Britského antarktického střediska (BAS). „Antarktida je na globální oteplování extrémně citlivá – ztrácí ledovce a souvislý led v jejích mořích se rozpadá.“

Antarktický ledovec ročně přichází o 3,5 kilometru pevniny

Několik set kilometrů na západ od Vojtěchovy Velrybí zátoky začíná Země Marie Byrdové. Je to tisícikilometrová hladká rovina, ovšem jen zdánlivě. „Téhle oblasti se říká měkký podbřišek západoantarktického ledu,“ vysvětlil stanici BBC David Vaughan z BAS. „Pevnina pod ledovou vrstvou se tu zvedá do vnitrozemí nejpříkřeji z celého kontinentu,“ dodal s poukazem na několik velikánů, tyčících se – ovšem skrytě pod ledem – o tři sta kilometrů dále do výšky 3500 metrů nad mořem.

Červená a oranžová na kresbě Antarktidy ukazují místa, kde teplota stoupá nejvýrazněji..: Červená a oranžová na kresbě Antarktidy ukazují místa, kde teplota stoupá nejvýrazněji. foto: ČTK

Nehostinné místo, kde nejsou vědecké stanice a dlouhá desetiletí je nenavštívila ani žádná expedice. Minulé antarktické léto, tedy na začátku roku 2008, tam tři měsíce pobývala dvojice Britů. Každý na motorových saních najezdil asi 2500 kilometrů.
Rob Bingham za sebou na stometrovém laně tahal radar a na dvousetmetrovém přijímač. Radar vysílal dolů signál a přijímač četl z jeho odrazu topografii skryté pevniny a rozdíly v kvalitě ledu. Julian Scott navrtával vřelou vodou do ledu dvacetimetrové díry a v nich odpaloval malé nálože.

Seismografy, zapuštěné do ledu opodál, měřily sílu otřesů a polárník z údajů vypočítával profil ledu a vrstvu sedimentů mezi ním a skálou. Oba současně rozmisťovali na ledovcové pláni navigační přijímače GPS, které každých deset sekund měřily pohyb ledovce.

Zkoumali jeden z nejvydatnějších antarktických ledovců, několik kilometrů „hluboký“ a 30 km široký ledový veletok, který kdosi humorně nazval ledovcem Borovicového ostrova, i když nejbližší borovice rostou až někde na Ohňové zemi. Ročně se posune o tři a půl kilometru do zdejšího Amundsenova moře, kde se rozpustí. To alespoň vyplývalo ze satelitních měření z konce minulého století. Jenže ledový proud teď zrychluje.

K naší smůle se Antarktida otepluje rychleji než zbytek světa a její západní část ještě o pár setinek stupně víc. Jestli se rozpadne Wilkinsův šelf, voda z té jeho části, která dosud plave nad hladinou, roztaje a přispěje pár milimetry k jejímu zvednutí. Jestli ale i ledovec na Borovicovém ostrově sklouzne do moře, rozpuštěná voda zvedne hladinu moří výrazně. BAS tvrdí, že až o 25 centimetrů, i když by roztání všeho toho ledu trvalo několik desetiletí.