Začínáme na samém počátku loňského podzimu ve městě v sázavském údolí, které jedno ze svých nejvyšších míst osázelo přinejmenším třemi pozoruhodnými stavbami. Jsme v Týnci nad Sázavou.

Nejvýznamnější památkou je tu již zdaleka viditelný hrad. To co zaujme na první pohled, je hranolovitá kamenná věž, ale k vidění – když se člověk vydá na bližší průzkum – je toho víc. Vedle věže i pod ní stojí kaple, která vnikla na přelomu 12. a 13. století z původní románské rotundy (11. století). Kapli lze obdivovat nejen zvnějšku, ale i zevnitř.

Tím týnecká nabídka nekončí. V těsném sousedství stojí dům, na němž rovněž nelze neulpět pohledem. Na mysli mám pseudorenesanční dům čp. 5 U Micků se sgrafitovou výzdobou.

Od domu je to už jen pár kroků ke kostelu sv. Šimona a Judy. Zpočátku se jednalo o svatostánek gotický, ovšem v roce 1755 získal barokní podobu. Od kostela či ještě lépe ze svahu nad kostelem je velice pěkný výhled na město. Trojice zmíněných staveb se z uvedeného místa vejde pohodlně do jediného záběru.


:. Týnec nad SázavouAutor: Miroslav Šára

Čeká nás zhruba pětikilometrový přesun proti proudu Sázavy směrem na sever. Kolem řeky s vodáky míříme ke Zbořenému Kostelci.

Navzdory svému jménu je ze zříceniny hradu na vysokém ostrohu k vidění opravdu dost. Dochovaly se tu mj. zbytky zdí paláce, brány i okrouhlé strážní věže. Turisty sem láká i vynikající výhled na Sázavu a zvlněnou krajinu kolem ní.

Ještě k názvu místa. Hrad byl založen v první polovině 14. století a neví se, kdo za tímto počinem stál. Zato je známo, kdo podnítil zánik hradu. V roce 1467 hradní objekt neodolal náporu vojska krále Jiřího z Poděbrad – byl dobyt, zbořen a od těch dob již zůstal v rozvalinách.


:. Zbořený KostelecAutor: Miroslav Šára

Po deseti kilometrech cesty na severozápad vjíždíme – již v reáliích letošního ledna – do bývalé středověké hornické osady, kolem roku 1348 povýšené Karlem IV. na královské město. Jsme v místech, kde jsou v okolí k vidění památky po dávných zlatodolech (k nim se ovšem vydáme až příště), takže každý snadno uhádne, že jsme přibyli do Jílového u Prahy.

Z okolních návrší působí město – zvláště je-li zalito slunečními paprsky – velice úhledně. Dojem nemizí ani v okamžiku, kdy se člověk ocitne v centru Jílového. V dolní části náměstí je nepřehlédnutelný kostel sv. Vojtěcha, pozornost tu ale upoutají i další stavby. Zejména původně gotická radnice s barokní věží z roku 1724.

Nejen architekturou, ale i přírodními scenériemi se jedná o oblast bohatou. Kolem Jílového vedou trasy, které upozorňují na 14 vyhlídkových míst. My se dnes podíváme jen na jedno jediné, ale zato s parádním výhledem. Znamená to, že vykročíme na modře značenou turistickou stezku na vydáme se jižním směrem.

Po zhruba dvou kilometrech již budeme v bezprostřední blízkosti vrchu zvaného Pepř (448 m. n. m.). Už zde je vidět leccos s okolí, které se začíná pozvolna propadat pod chodce. Což teprve když tentýž chodec zdolá 90 schodů na vrchol zdejší rozhledny. Má-li štěstí na počasí (a to jsme tentokrát opravdu měli), naskytne se mu nádherný pohled na zvlněnou krajinu Dolního Posázaví.

Pohledům dominuje již navštívené Jílové, ale také rozsáhlé Hornopožárské lesy či vrch Medník, za níž v dáli se matně rýsují vrcholy Brd.


:. Jílové u PrahyAutor: Miroslav Šára

PŘÍŠTĚ sestoupíme z Pepře dolů k Sázavě a porozhlédneme se po obci Žampach a jejím blízkém okolí. Další naše kroky mj. povedou od Sázavy k Vltavě, na jednu z jejích kouzelných vyhlídek, a k zámku Konopiště.