Zvěst o ostrově věčného jara se roznesla po Evropě a mezi návštěvníky, kteří přijížděli do lázní v Atlantiku, se v 19. století začaly objevovat i korunované hlavy a další významné osobnosti. Byla mezi nimi např. rakouská císařovna Alžběta, krásná Sisi, britský dramatik George Bernard Shaw a v roce 1950 jeho krajan, válečný premiér Winston Churchill.

Dokud se přes moře cestovalo jen na parnících, byla Madeira opravdu exkluzívním místem, kam se dostal jenom ten, kdo měl na takové prázdniny dost peněz, ale také dost času. V roce 1964 začalo na ostrově fungovat letiště. Dosavadní zámožná lázeňská klientela přišla do značné míry o svou výlučnost.

Cestovní ruch roste, atmosféra naštěstí zůstává

Počet návštěvníků Madeiry se v posledních třech desítkách let zmnohonásobil a dále roste. Na jižním pobřeží se stavějí nové hotelové komplexy. Ostrov se ale i dnes snaží svou lázeňskou atmosféru a výlučnost udržet. Nejsou tam hlučné diskotéky ani jiná podobně masová konzumní zábava.

Cabo Girao na jižním pobřeží Madeiry je druhý nejvyšší útes v Evropě. Měří 590 metrů.Cabo Girao na jižním pobřeží Madeiry je druhý nejvyšší útes v Evropě. Měří 590 metrů.foto: Právo/Bohuslav Borovič

Na Madeiře se navíc v téměř neporušeném stavu zachovala i velká část tamní přírody. Rostlinné společenství zvané laurisilva je tvořeno téměř 150 druhy stromů, keřů a dalších rostlin, které nejsou jinde k vidění. Jejich součástí je především několik druhů vavřínu a madeirského mahagonu, ale také cykasy, přesličky a další rostlinné relikty.

V tomto prostředí se člověk může pohybovat podél levadas, kanálů vybudovaných po vrstevnicích na svazích kopců, svádějících vodu z hor do zavlažovacích nádrží. Tento důmyslný systém je starý několik staletí a levadas měří přes dva tisíce kilometrů.

Na Madeiře je nejoblíbenější trasa z Pico Ariera

Výpravy podél levadas, do míst, kam se jinak než po svých nedostanete, mohou být opravdu jen vycházkami, ale jsou tam i mnohakilometrové úseky vhodné pro zdatné turisty. Podobné je to s vyskohorskými túrami.

K nejoblíbenějším patří desetikilometrová trasa z Pico Arieira (tam vás, do 1810 metrů, vyveze autobus) na nejvyšší vrchol Madeiry Pico Ruivo (1861 m). Z obou míst je za jasného počasí velmi hezký výhled na celý ostrov. Zčásti hezká vycházka, kousek vede těsným tunelem nebo po vytesaných úzkých terasách. Trasa se dá kombinovat a prodlužovat podle času a zdatnosti

Šarm a vznešenost

Dnes je Madeira někde nad propastí masového turismu, podobného tomu na jižněji ležících Kanárech. Vzhledem k tomu, že podmínky k lenošivému turismu nejsou tak příznivé, tak do oné propasti pravděpodobně nespadne.

Je tam celý rok jaro. I když je ve vnitrozemí sníh, na pobřeží dozrávají banány a kvetou orchideje. Na ostrově ale nejsou ty kilometry písčitých pláží pro lenošící rekreanty. Jeho přitažlivost je spíš v nabídce možností aktivního odpočinku. Nezanedbatelnou úlohu hraje i šarm a vznešenost, kterou ostrov zdědil.

ilMěstečko Camara de Lobos na ostrově Madeira.foto: Profimedia

Ač po většinu času portugalské území, existenčně bývala Madeira více spojena s Británií. Zdejší víno bylo jediné, které se mohlo vozit přímo do britského zámoří. Všechna ostatní se musela nalodit v přístavech Jejího Veličenstva.

Angličané se stěhovali na Madeiru jednak kvůli příznivému podnebí, ale hlavně proto, že to bylo obchodně výhodné. Také dnes jsou britští návštěvníci těmi, kteří v tamním turismu určují tón.

Metropole Funchal projdete za půl dne

Jediným skutečným městem na Madeiře je Funchal. Je proto samozřejmé, že je městem hlavním. Při pobytu na Madeiře je prakticky nemožné Funchal minout. Byla by to škoda, neboť ač pozoruhodnostmi zrovna neoplývá, pár jich tam přece jen za vidění stojí.

Samotný Funchal nad hlubokou zátokou je starosvětsky elegantní město s dlážděnými ulicemi, paláci, z nichž některé pamatují kolonizaci ostrova a jejichž tepané balkóny a mříže v oknech jsou díly skutečných kovářských mistrů. Je tam katedrála z počátku 16. stol. i bývalý františkánský klášter, v němž je dnes k vidění všechno, ce se týká proslaveného dezertního vína Madeiry.

V pátek dopoledne ožívá hlavní tržnice ve Funchalu

K nejvděčnějším atrakcím pro návštěvníky Funchalu patří Mercado dos Lavradores, hlavní tržnice, která ožívá především v pátek dopoledne. To se tam z celého ostrova sjedou pěstitelé zeleniny, ovoce a květin, řemeslníci, nabízející košíky, výrobky ze dřeva nebo krajky.

Je to nevídaná paleta barev, vůní, chutí a šikovnosti. K mání jsou i cibule, semena a sazenice, s nimiž pak návštěvníci Madeiry experimentují ve svých sklenících a zimních zahradách.

ilustrační fotoMadeirští rybáři zpracovávají svůj úlovek.foto: Právo/Bohuslav Borovička

Nejméně voňavou, ale pro nás suchozemce možná nejzajímavější je ta část tržnice, kde nabízejí svůj úlovek madeirští rybáři. Na plechových stolech jsou růžové špalky naporcovaných obrovských tuňáků, ryby malé i větší, včetně místní speciality – nevzhledného, černého a zubatého šupinoploutvce (pez espada).

Palacio del Monte, vysoko nad městem, bylo původně rezidencí britského konzula. Rozlehlý park je směsí Madeiry a Orientu. Můstky, altánky, Buddhové a draci, ale také stěny, na nichž jsou tradičními modrobílými obkladačkami ilustrovány významné chvíle portugalských dějin, např. dobývání Japonska.

Rady na cestu
Díky mírnému podnebí se denní teploty na Madeiře pohybují celý rok kolem 20 st. Celsia. V zimě je moře chladnější, ale hotely mají terasy na slunění a venkovní vyhřívané bazény. Madeira – klimatické lázně – láká především poklidnou atmosférou, dokonalým pohodlím a službami. Velmi oblíbené jsou vycházky ve vnitrozemí, místy, jichž se 21. století moc nedotklo.
Z pevniny se lze na Madeiru dostat prakticky pouze letadlem. Při individuální cestě to většinou znamená přiletět do Lisabonu a tam přestoupit na vnitrostátní linku do Funchalu. Cena zpáteční letenky se v takovém případě pohybuje kolem třiceti tisíc korun. Výhodnější je zájezd s cestovkou, který s veškerým zaopatřením pro týdenní pobyt vyjde zhruba na polovinu.
Vzhledem k hornatému rázu ostrova je doprava poměrně komplikovaná, zejména ve vnitrozemí a na severním pobřeží. Přibývá sice tunelů a rychlostních komunikací, ale dosud převažují poměrně úzké silnice, překonávající značné výškové rozdíly.
Autobusová doprava má docela hustou síť, ale vzhledem k době jízdy a k intervalům mezi jednotlivými spoji, je obtížně použitelná jinde než v okolí města Funchal.
Půjčení auta stojí zhruba tisíc korun na den. Návštěvníci této služby hojně využívají a místní řidiči se k nim chovají celkem ohleduplně.
Vstupní formality jsou stejné jako pro cestu kamkoliv do Portugalska, občan ČR nepotřebuje vízum, pokud se nemíní zdržet déle než 90 dní.
Čas je proti našemu o hodinu zpět. Letní čas platí od března do října.
Stránky: madeira-island.com, madeira-web.com, madeiratourism.org.