Na ostrově Lesbos se narodila a většinu svého života tam strávila neobyčejná žena jménem Sapfo. Pocházela z aristokratické rodiny, a tak si mohla dovolit libůstky, které si jen tak každý dopřát nemohl.

Skládala básně a písně a také je sama přednášela. Nejen to. Shromáždila kolem sebe nadané dívky, které spolu s ní zpívaly, tančily a celé se oddávaly múzám.

Lyriku doprovází lyra

V oněch dobách, asi šest staletí před naším letopočtem, nebylo zvykem, aby se ženy takto veřejně předváděly. Sapfo toto tabu prolomila hned v několika ohledech.

Založila dívčí uměleckou školu a říká se, že se svými svěřenkami měla vztahy hlubší, než přátelské, což bylo - údajně - další prolomené tabu. To třetí spočívalo v obsahu jejich básní a písní.

:. Architektura ostrova. Foto: PRÁVO - Bohuslav Borovička

Neskládala eposy, oslavující hrdinné reky, ale písně a básně milostné. Láska, krása a k tomu odpovídající umělecká forma tvorbě Sapfo a jejích žaček dominovaly. Při přednesu se doprovázely na lyru.

Ještě zpět k Sapfo a její údajné lesbické orientaci. Historikové říkají, že o tuto pověst se umělkyni postaral antický bulvár. Tehdejší společnost se nemohla smířit s emancipovanou ženou, a tak jí přiřkli něco, co se nepovažovalo za normální a mravné.

Svým kritikům a nepřátelům uštědřila Sapfo tragický políček. Vystoupila na skálu a vrhla se z ní do propasti, protože jí mladík jménem Faón neopětoval lásku.

Na tenkém ledě

Pojďme se projít po ostrově Lesbos a po tenkém ledě "společenské korektnosti". Dokonce jeden z hotelů na jižním pobřeží ostrova nabízí na svých internetových stránkách programy "jen pro ženy". Jsou to výlety tam či onam, cyklistické vyjížďky, tenis, bowling, kurzy vaření, keramiky.

Rena se narodila v Athénách, ale už léta žije a pracuje na ostrově Lesbos. Na moje otázky ohledně "lesbického ostrova" reagovala dost podrážděně:

"To je pořád dokola, všichni se ptáte na totéž. Jo, jezdily sem. Sedmnáctý červen byl jejich svátkem. Provokovaly a byly dost agresivní. Brzy jim místní lidé začali dávat najevo, že tu nejsou vítány."

Hoteliér Giorgios to vidí jinak: "S těmi ženami nikdy nebyly problémy. Starají se samy o sebe a jsou to velmi dobré klientky. Jen musím zdejším gigolům vysvětlovat, že tohle pro ně není."

:. Socha Sapfo. Foto: PRÁVO - Bohuslav Borovička

Na promenádě v Eresu

Turistické instituce se brání tomu, aby ostrov získal pověst místa, kde se scházejí lesbičky a gayové, jejich mužské protějšky. Nepočínají si tak ostatně jen úřady na ostrově Lesbos.

Na chorvatském Hvaru bylo v roce 2006 podobné pozdvižení, když se tam takové mezinárodní setkání konalo. Hospodští a hoteliéři si ale pak onen týden nemohli vynachválit. Na jihu ostrova je městečko Eresos. Je tam moc pěkná pláž a nad ní dlouhá pobřežní promenáda, v níž je jedna taverna, kavárna nebo bar za druhým.

Eresos je rodištěm Sapfo a na promenádě je to vidět. Mezi korzujícími i u stolků v kavárnách jsou dvojice stejného pohlaví k vidění mnohem častěji, než jinde.

Bylo by ale zavádějící tvrdit, že tito návštěvníci na ostrově Lesbos převládají. To zdaleka nikoli. Že si jich člověk všimne, je možná dáno hlavně tím, že je právě tady jaksi podvědomě registruje.

Ostrov Lesbos je především místem pro ty, kteří dávají přednost klidné dovolené, mají rádi pokrmy z ryb a jiných mořských potvor. Patří mezi těch málo míst ve Středomoří, kam globalizace turismu ještě nevstoupila, a stojí za to tam jet na dovolenou dříve, než se tak stane.