I když město, mající dnes 422 000 obyvatel, nebude ještě dlouho turistickou destinací první třídy, je i tady leccos zajímavého k vidění. A navíc je vhodným tranzitním místem pro cesty do Pobaltí.

Od poloviny června ho lze také využít jako přestupní stanici při výhodných letech z Prahy a řady jiných evropských měst do Petrohradu a dalších vzdálených ruských měst a vyhnout se složitému cestování přes dopravně přetíženou Moskvu.

Cesta z izolace

Od svého založení bylo město pevností řádu německých rytířů a po celá staletí sídlem jejich velmistrů. V roce 1340 se připojilo k hansovním městům. Od 17. století tu sídlila pruská knížata, v roce 1701 zde byl korunován pruský král. Ke konci 2. světové války byl německý Königsberg značně poničen anglickými nálety i následným obsazováním Rudou armádou.

V důsledků poválečných dohod velmocí připadlo město s okolím Rusku, německé obyvatelstvo bylo vysídleno a jako Kaliningrad se stalo enklávou mezi Polskem a pobaltskými republikami tehdejšího SSSR. Celá oblast byla nepřístupná cizincům a do značné míry i obyvatelům ostatních částí země. Po rozpadu soustátí se stala z Kaliningradské oblasti zvláštní ekonomická zóna.

Svetlogorsk je turisticky velice oblíbená destinace. Foto: www.baltikum24.de

Obyvatelům vznikly obtížně překonatelné potíže při cestách do a z vlastního Ruska. Pro cesty vlakem přes Litvu byl po řadě jednání zaveden zvláštní režim, a tak nejjednodušším spojením je letecký most.

Dnes má oblast nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Úřady se proto snaží vyjít vstříc imigrantům ze zemí bývalého SSSR. Místní správní orgány se snaží posílit sounáležitost občanů s ostatními částmi země. Na jedné z tramvají je například nápis: Nejsme ostrůvek Ruska - jsme jedno Rusko. Skupiny dětí jsou posílány na letní prázdniny do Moskvy, aby poznaly "vnitrozemí".

Kant, Petr I. a jantar

Nejcennější památka - bývalý královský zámek - byl silně poničen koncem 2. světové války a jeho zbytky nechali tehdejší mocipáni odstranit v roce 1968. Dnešní dominantou je tedy románsko-gotická katedrála na ostrově uprostřed řeky Pregolja. U stěny chrámu je hrob a pomník nejvýznamnějšího rodáka města - filozofa Immanuela Kanta.

Místní si ho velmi považují a pojmenovali po něm i univerzitu. Další slavnou osobností, která měla s městem něco společného, je ruský car Petr I., který tam získával zkušenosti při své cestě do Evropy. K lákadlům pro turisty patří Muzeum jantaru s rozsáhlými sbírkami, mezi nimiž nechybí ani repliky částí proslulé Jantarové komnaty. Ve městě, které předloni oslavilo 750 let, lze vidět několik pozůstatků opevnění - bran.

Na Královské jsou tři mohutné skulptury, z nichž jedna zobrazuje Přemysla Otakara II. Ve vilových čtvrtích Amalienlau a Maraunenhof se zachovaly cenné objekty architekta Heitmanna z období mezi dvěma válkami. Nedávno byl vysvěcen pravoslavný chrám Krista Spasitele, postavený ve stylu Vladimiro-suzdalské chrámové architekruty.

Samoobslužné restaurace

Slabinou rozvoje cestovního ruchu je nedostatek hotelů. Lepší je situace se stravováním: v samoobslužné restauraci Obžornyj rjad si lze za 100 rublů v poledne a 130 večer naložit na talíř co hrdlo ráčí.

Z vlastní zkušenosti můžeme doporučit samoobslužnou restauraci Razguljaj (rozšoupni se) v budově magistrátu se širokým výběrem výborných jídel za ceny nelišící se prakticky od našich.

Vedle domácích značek piva je všude k dostání několik druhů piva z Česka. Dostane-li však turista dopoledne chuť na šálek espressa, má smůlu: nepočetné kavárny se otevírají v 11 či dokonce až ve 12 hodin.

Městskou dopravu zvládají tramvaje, zčásti československé výroby ze 70. a 80. let, široká síť mikrobusů a autobusy. Jde často o ojetiny dovezené z Německa, mnohdy ještě s původními nápisy a také plánky měst, kde dříve jezdily.

Rusko v malém

Kaliningradská oblast má pouhých 15 100 kilometrů čtverečních a necelý milión obyvatel, tedy sotva tři čtvrtiny procenta obyvatel Ruské federace. Nejzajímavějším místem pro turisty je zatím Svetlogorsk (původně německy Rauschen), lázeňské letovisko ve stylu obdobných polských a severoněmeckých středisek na Baltu. Stejně jako samotný Kaliningrad a Kurskou kosu ho navštěvují nejvíce turisté němečtí, část z nich jsou potomci bývalých obyvatel.

Prudce stoupá i počet návštěvníků z ostatních částí Ruska. Místní úřady mají rozsáhlé plány na výstavbu hotelů na západním pobřeží oblasti. Marina Drutmanová, vedoucí oddělení cestovního ruchu oblastního vedení, má vizi, jak porostou hotely poblíž pěkných písečných pláží.

Region se také má stát jedním z pouhých čtyř, kde se soustředí kasina - v ostatních částech Ruska bude jejich počet naopak výrazně omezen. Kaliningradská oblast i Kurská kosa jsou tradičním nalezištěm jantaru. Ten se dnes průmyslově těží z mořského dna. Kousky této zkamenělé pryskyřice lze koupit kdekoliv, někdy však jde o těžko rozeznatelné padělky.

Z Kaliningradu jezdí denně čtyři autobusové spoje přes Kurskou kosu do litevského přístavu Klajpeda.

Cíl i východisko, přístav Klajpeda

Přijedete-li z Kaliningradské oblasti do Litvy, prvním velkým městem je přístav Klajpeda. Z kosy do města, německy nazývaného Memel, vedou dva trajekty - jeden i pro auta a autobusy, druhý jen pro pěší a cyklisty. Nezamrzající přístav slouží exportu a importu nejenom Litvy, ale dalších postsovětských republik.

Má pravidelné spojení s Německem a Skandinávií. Pro turisty je cílovou stanicí putování z Kaliningradu po Kurské kose i východiskem k dalším cestám do historického Kaunasu, litevského hlavního města Vilniusu a do dalších pobaltských států - Lotyšska a Estonska.

Klajpeda má pozoruhodné Staré město, postupně renovované. Při toulkách městem můžete narazit třeba na pasáž pod otevřeným nebem s příjemnými kavárničkami, o níž nenajdete zmínku ani v oficiální brožuře.

Řeknete-li Kaliningrad, ne každému se hned vybaví konkrétní město. Přitom jde vlastně o geograficky nám nejbližší ruské město, navíc s pozoruhodným historickým vztahem k našim dějinám.