Po Keltech, Římanech, Byzantincích, Hunech a Avarech sem počátkem 7. století přicházejí Slované. Z roku 878 pochází první písemná zmínka o Bílém městě v dopisu papeže bulharskému knížeti Borisovi.

Během staletí se střídali na území dnešní srbské metropole hlavně Maďaři, Turci a Rakušané, a teprve v roce 1867 přechází definitivně do srbských rukou. Za 1. světové války je město okupováno Rakušany, v roce 1941 ho bombardují Němci, 1944 anglická a americká letadla, 1944 je osvobozeno s výrazným přispěním Rudé armády a v roce 1999 ho bombardovala letadla NATO.   

V současnosti je o málo větší než Praha

Dnes má město oficiálně 1,2 miliónu obyvatel, se započítáním nejbližšího okolí půldruhého miliónu, neoficiálně se ale hovoří o dvou miliónech - hodně přistěhovalců sem v posledních letech přišlo z Kosova.

Současným centrem města je bulvár nazvaný na počest knížete Michaila (Knez Mihailova ulica), pěší zóna s historickými budovami převážně z druhé poloviny 19. století. V těsné blízkosti je náměstí Republiky (Trg Republike) s budovou Národního divadla z roku 1869 a Národního muzea s bohatými sbírkami. Budova má stejné problémy s rekonstrukcí jako její pražský sourozenec.

Náměstí vévodí monumentální socha jezdce - knížete Michaila Obrenoviče, za jehož vlády získalo Srbsko nezávislost. Obyvatelé města si proto dávají schůzky "u koně". Proslulá je také jedna z hlavních ulic, Terazije, se secesní budovou hotelu Moskva. V centru jsou i vládní budovy: parlament (skupština), Starý a Nový dvůr, kdysi rezidence královských rodů, dnes magistrát a sídlo prezidenta.

Nad soutokem Dunaje a Sávy se tyčí vrch Kalemagdan (Turci mu říkali "kopec k přemýšlení"). Doménou Kalemagdanu je socha vítěze od světoznámého chorvatského sochaře Ivana Meštroviče. Plastika z roku 1928 představuje stojícího neoděného mladého muže s mečem v pravé a sokolem v levé ruce. Původně měla stát v centru města, ale tehdejší prudérní dámy z vyšší společnosti protestovaly, až bylo rozhodnuto umístit ji jinde, nad soutokem řek.

V tzv. Horním (vnitřním) hradu je turecká fontána ze 16. století, věnovaná městu Mehmed pašou Sokolovičem, bosenským Srbem, který byl jako dítě odvlečen Turky a vychován v Cařihradu. Za sultána Selima II. byl velkovezírem a díky němu byl kromě zmíněné bělehradské fontány postaven i proslulý most na Drině.

K významným sakrálním stavbám metropole patří katedrála sv. Archanděla Michaela z první poloviny 19. století s klenotnicí. Jsou tu pohřbeni členové panovnických rodů Nemanjičů a Obrenovičů a také klasik srbské literatury Vuk Stefanovič Karadžič.

Kostely a paláce

Mezi četnými pravoslavnými chrámy vyniká monumentální kostel sv. Sávy. Jeden z největších pravoslavných chrámů na světě začal být budován před téměř sto lety na místě, kde byly koncem 16. století na rozkaz Sinan paši spáleny ostatky svatého, který je srbským národním světcem. Interiér není dosud zcela dokončen.

Chrám sv. Marka v parku Tašmajdan byl mezi dvěma světovými válkami postaven na místě o sto let staršího kostela v srbsko-byzantském slohu a připomíná proslulý klášter v Gračanici. Jsou tu uchovány cenné sbírky srbských ikon. Jediná dochovaná mešita, Bajrakli džamija, je z konce 17. století, kdy město znovu ovládli Turci.

Prestižní městské části jsou Topčider s rozsáhlým parkem a palácovým komplexem knížete Miloše a chrámem Svatých apoštolů z roku 1830 a dále Dedinje s komplexem paláců postavených mezi dvěma světovými válkami pro panovnický rod Karadžordževičů. Starý palác a Bílý dvůr, evokující renesanční paláce, požadují v současné době potomci královské rodiny v restituci.