Italské klima je velmi příhodné pro lyžařské aktivity, neboť zimní krajině dominuje slunce více než kde jinde. Lyžařská velmoc dále láká na kvalitně postavené a krásné sjezdovky, které jsou ideální například na carvingové lyžování.

Najdete zde tratě mírné, středně prudké - ty převládají - ale i ostré padáky. Kdo hledá lyžařské vyžití a nepotřebuje stovky kilometrů svahů, bude se zde cítit jako ryba ve vodě. S dalšími alpskými konkurenty může totiž Itálie soupeřit i co se týče úrovně ubytování a gastronomie. Navíc cenou je často stále ještě předčí.

Všude se dosněžuje

Nejvýživnější tratě se obvykle vinou z vrcholu až do údolí. Porost končívá až ve dvoutisícové výši a to předurčuje, že většina tratí prochází lesním průsekem. Sjezdovky pod rozeklanými věžemi Dolomit sice jen zřídkakdy překračují dvouapůltisícovou hranici, přesto nedostatkem sněhu netrpí.

 O jejich bílý potah se v případě nouze postará artilerie sněžných děl, která lemují tisíc kilometrů sjezdovek (tedy asi 90 %). Můžete si být navíc jisti, že každé ráno bude celá sjezdovka precizně upravená, což italští rolbaři umí - v současnosti jsou alpskou špičkou.

Dolomiti Superski

Na všechna střediska v oblasti Dolomiti Superski vystačí jeden bezkontaktní skipas, ale ne vždy ho budete potřebovat - jen některé z 12 oblastí jsou vzájemně propojeny. V nejhustěji vybaveném prostoru je do společné sítě spleteno zhruba 300 km sjezdovek, v ostatních oblastech to bývá necelá stovka.

Většina středisek je však tak blízko sebe, že není problém každé ráno vyrazit skibusem do jiného. K Dolomitům většinou řadíme také o něco západněji ležící oblast AdamelloBrenta, která je celkovou délkou sjezdovek asi třetinová. Velmi agilně však propojuje a rozšiřuje svá střediska, letos se lanovkou spojí Passo Tonale s Ponte di Legno.

Výše položené sjezdovky, které začínají až ve výši tří tisíc metrů -dvakrát navíc prověřené mistrovstvím světa -, má údolí Alta Valtellina v Lombardii. Kromě starobylého Bormia a hotelové Santa Cateriny k oblasti náleží bezcelní zóna se špičkovým 115 km lyžařským areálem Livigno. Sjezd z nejvyššího bodu až do Bormia je jedním z nejdelších alpských sjezdů vůbec s unikátním 1800 metrovým převýšením.

Beton nezvítězil

Při hranicích se Švýcarskem a Francií mají ubytovací základny další rozsáhlejší střediska. Freeridovým rájem je Alagna-Gressoney, na jižním úpatí Matterhornu leží Cervinia, která je napojená na švýcarskou síť lanovek v Zermattu. Nejznámějším v této části Itálie je díky olympiádě bezesporu Sestriere a celá Mléčná dráha se 400 km sjezdovek.

Za lyžováním se v Itálii z místa ubytování většinou dojíždí, i když jsou četné výjimky. V jihotyrolské Itálii, do níž náleží především půl Dolomit, převládají stylové pensiony, jinde zase vedou apartmány či hotely. Střediska jako Marilleva, Tonale nebo Sestriere podlehla módě velkých ubytovacích komplexů, ale v míře jako ve Francii beton nikde nezvítězil. Naštěstí.

 

Čím může zklamat:
* málokde najdete v Itálii stovky kilometrů propojených sjezdovek
* nedostatek volných terénů (kvůli zalesnění svahů a často i sněhu)
Čím zaujme:
* ideální sjezdovky pro carving
* nejslunečnější alpské klima
* dobrá infrastruktura pro děti (výběr mírných tratí, slevy).