Hlavní obsah

Zahrada na střeše - estetický zážitek i praktická izolace

Zelené střechy se stávají stále oblíbenějšími. V létě dům příjemně ochlazují a v zimě ho naopak zateplují, takže neutratíme tolik za topení. A tam, kde je malý pozemek, mohou sloužit jako plnohodnotná zahrada. Aby tomu tak bylo, je nezbytné perfektní provedení takové střechy. Jinak by nám mohla přinést spíše problémy.

Zahrada na střeše - estetický zážitek i praktická izolace

Zahrada na střeše není žádný módní výstřelek. Naopak, jejich historie je velmi dlouhá. Oblíbené byly již v 6. století př. n. l. na Blízkém východě především pro své estetické vlastnosti. V severní Evropě se zase osvědčily díky jejich tepelně izolačním schopnostem.

Střešní zahrada tedy umožňuje efektivně využít prostor střechy a současně dům zateplit, a to nanejvýš estetickým způsobem. Zazeleněná střecha také zlepšuje mikroklima celé budovy. Zeleň na střeše totiž dokáže zadržet velké množství srážek. Odpařováním spadlé vody pak dochází ke zvýšení vlhkosti - výsledkem je lépe dýchatelný vzduch.

Právě z těchto důvodů v současné době architekti se střešními zahradami často pracují. Vidět je tak můžeme u mnoha polyfunkčních objektů, kanceláří nebo luxusních bytů a stále častěji také na rodinných domech. Buď přímo na domech jako takových, nebo na garáži či dílně.

Kvůli izolačním vlastnostem se hodně využívají u nízkoenergetických a energeticky pasivních domů.

A nemusí jít nutně ani o plochou střechu, i když sklon od 2 do 5° je ideální. U menšího by mohl být problém s odvodem vody. Ozelenit lze ale střechy až do sklonu 35 až 45°. U těch je naopak potřeba přidat zábrany, aby se při silných deštích půda neodplavovala.

Primární je nosnost

Ideální je, když se se střešní zahradou počítá již při stavbě domu, tedy přesněji už při jeho projektování. Základním předpokladem pro stavbu zelené střechy je totiž statika a nosnost objektu. U starších domů právě toto bude limitujícím faktorem.

Hmotnost zeminy po nasycení vodou je větší než jedna tuna na m2. Na střeše s nosností 150 až 300 kg/m2 lze založit pouze extenzivní zahradu - pohledovou. Na střeše s nosností nad 300 kg/m2 lze udělat i zahradu intenzivní, tedy rekreační, pobytovou.

Při výpočtu nosnosti střechy musíme brát v potaz všechny materiály na střeše ve stavu plného nasycení, maximální zatížení rostlinami, sníh a také nahodilé zatížení osobami.

Skladba střechy

Stejně důležitý je pro dobře fungující zelenou střechu správný postup při jejím vytváření.

U šikmé střechy se začíná na krokvích, které se musí pobít bedněním. U rovné pak nejlépe na betonové ploše, která je provedena v minimálně dvouprocentním spádu ke střešním výpustím nebo bočním chrličům.

První vrstvu tvoří hydroizolační fólie, která zabrání pronikání vody do spodní části objektu. Fólie musí být rozprostřena po celé střeše a jednotlivé pásy musí být dokonale spojeny.

Dále přichází na řadu extrudovaný, tedy nenasákavý polystyren. Lze ho vynechat v případě, že zahrada vzniká na objektu, ve kterém se netopí (např. garáž, dílna). Následuje drenážní vrstva - tvarovaná perforovaná polyethylenová fólie jako zásobárna vody.

Po okrajích se vše vysype pranými křemennými valouny, které odvádějí přebytečnou vodu do okapového systému.

U každé střechy se musí zajistit odvodnění, aby v případě trvalých dešťů mohla voda volně odtékat.

Poslední vrstvu tvoří substrát a následné osázení. Tato vrstva se bude lišit podle typu zahrady.

Typy zelených střech

První typ - extenzivní zahrada - není určen k aktivnímu užívání, tedy k chození po zahradě a odpočinku v ní. Takové zahrady jsou převážně na ozdobu, někdy se jim říká pohledové.

Na druhou stranu je lze umístit i na šikmou střechu. Pro tento typ střechy stačí vrstva zeminy kolem 20 cm.

Intenzivní střešní zahrady - pobytové, rekreační, jsou naopak pochozí, s minimálním spádem. Využívají se obdobně jako terasy. Na těch mohou růst keře nebo dokonce i menší stromy.

V takovém případě ale bude nutná mnohem silnější vrstva zeminy, pro keře aspoň 40 cm, pro stromy minimálně 60 cm. Stromy by měly dorůstat do maximální výšky 2-3 m, rozměrnější dřeviny by navíc měly být kotveny, ideálně přímo ke konstrukci střechy.

Jaké rostliny zvolit

Pro střešní zahrady, ať už extenzivní či intenzivní, volíme druhy, které snesou přímé a celodenní ozáření sluníčkem.

Pro extenzivní zahrady jsou vhodné méně šlechtěné, přírodě blízké rostliny, které dokážou existovat bez náročnější péče, např. rozchodníky, netřesky, lomikámen nebo různé trávy.

Na intenzivních zahradách se uplatní trvalky, skalničky, trávy, popínavé rostliny na konstrukcích, keře a dokonce i stromy. Rostliny (např. levandule, mateřídoušku, kosmatce, vlnatce nebo třeba okrasné česneky) lze kombinovat s dlažbou, oblázkovým nebo dřevěným zásypem, hodí se také zásyp z lehkého keramického kameniva, např. Liaflor.

Použít lze jak rostliny zasazené přímo do substrátu, tak i osázené nádoby. U architektonicky náročnějších střešních zahrad musíme počítat s instalací závlahového systému.

Střešní zahradu můžeme také zpestřit řadou prvků, aby odpovídala vkusu majitele a uživatelů. Originálním a v poslední době velmi oblíbeným prvkem je bylinková zahrádka. Hezky vypadá a zahradu dokáže krásně provonět, přičemž mnoho bylinek umí svojí vůní navodit klid a pohodu.

Atmosféru zahrady podstatně ovlivňuje také osvětlení, se kterým šikovný architekt dokáže doslova kouzlit. Nezapomeneme ani na vhodný zahradní nábytek.

Vertikální zahrady

Zelené nemusejí být jen střechy. Existují také vertikální zahrady, které vyrůstají přímo na fasádách domů. To je výhodné hlavně ve velkých městech. Vertikální zahrady fungují nejen jako tepelná, ale rovněž jako hluková izolace budovy. Navíc osvěžují a přirozeně čistí vzduch.

Zelenou fasádou se pyšní např. budova etnografického muzea v Paříži (Musée du Quai Branly). Architekt Jean Novuel tím chtěl vytvořit iluzi, že budova mizí v lese. Samotnou vertikální zahradu potom navrhl botanik Patrick Blanc, specialista na rostliny tropických pralesů, který vytvořil systém Mur végétal (česky rostlinná stěna), jehož svislé zelené stěny jsou uměle vytvořeným ekosystémem bez půdy.

Údržba takového systému je jednoduchá. Na svislých stěnách se totiž nezachycuje plevel. Stačí jednou za rok rostliny sestříhat a odstranit jejich suché části.

Jak celý systém funguje? Na kovové konstrukci jsou zavěšeny PVC desky. Na ně se připevní dvě vrstvy plsti se zářezy, do nichž se vkládají semínka rostlin nebo již výhonky s kořeny. Vhodné jsou např. kapradiny či begonie. Kombinovat se mohou rostliny rostoucí do výšky, převislé i plazivé. Zelená stěna je zavlažována systémem perforovaných trubek umístěných na vrcholu stěny.

Voda, obohacená živinami potřebnými pro růst rostlin, stéká po stěně a nasákne do plsti. Přebytečná voda se hromadí ve spodní části stěny, kde se vrací do potrubí. Tím vzniká uzavřený okruh, nenáročný na spotřebu vody. Konstrukce bez zeminy je velmi lehká, takže ji lze použít prakticky na jakoukoli fasádu.

Doplňky volíme podle účelu, pro který budeme zahradu používat.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků