Zahrada, která vznikla podle knížky

Tak pan Zdeněk říká své zahrádce. Ani velké, ani malé, prostě tak akorát, aby si v ní kromě práce člověk užil i trochu toho lenošení. Už od dveří vypráví, jak se tu kdysi modraly řady slivoní.

„Hledal jsem informace o šarce, která staré stromy dost trápila, když se mi do rukou dostala kniha Bydlíme na zahradě s černobílými plánky zahradních partií.“

A bylo rozhodnuto. Ze třiceti švestek nakonec zbyla jediná, památeční.

Zahrada co nevidět oslaví pětadvacáté výročí od založení a svému tvůrci, jemuž je skoro o padesát let víc, prý dává sílu do života už pouhý výhled do záhonů z okna.

Za vlídného počasí v ní tráví většinu svého času, ať už vyštipováním odkvetlých květů, sečením trávy, nebo poslechem audioknih a luštěním křížovek.

Nejvíc pozornosti si žádá trávník, který tu ve tvaru kruhu vyplňuje sytou zelení téměř třetinu plochy.

Po nájezdu krtků se už vzpamatoval, jen tu a tam v něm řádí jetel. Za pěkně hustým vzhledem pažitu stojí kromě přihnojování také časté sečení.

Aby pana Zdeňka neobtěžoval hluk ze sekačky, nasadí sluchátka a při práci poslouchá z iPodu své oblíbené historické povídky. „Než se nadějete, máte hotovo,“ pochvaluje si.

Trávník je podle jednoho z objevených plánků roubený širokými květinovými záhony, v nichž se to v návaznosti na cibuloviny už od časného léta hemží bělostnými kopretinami, růžovými máky a hvozdíky, žlutými vrbinami (Lysimachia), třapatkami (Rudbeckia) i oranžovými a červenými denivkami (Hemerocallis), liliemi či kohoutky (Lychnis).

S pýchou v hlase zahrádkář hovoří o bohatě kvetoucích stračkách (Delphinium), které svojí modrou barvou do bujných záhonů přinášejí zklidnění a současně potřebnou výšku, třebaže k nejvyšším prvkům téhle zahrady patří vícekmenný javor babyka a jeřáb.

Výhled od domu zpestřuje pouliční stromořadí temně olistěných myrobalánů třešňových (Prunus nigra). Zeleninu tady nenajdete. Jak sám majitel přiznává, v jeho věku už se prý mnohem raději podívá na rudou růži než na zablácenou bramboru.

Těsně vedle domu, v závětří u hraniční zdi ozeleněné popínavkami stojí částečně vytápěný skleník. V jeho vlídné náruči se už v březnu vysévá, při letních přeháňkách řízkuje a na podzim zase sepisuje seznam prací a semen na příští rok.

Na skleník navazuje skupinka trpasličích jehličnanů a dále dlážděné patio s lavičkou a sbírkou osázených květináčů. V nich prospívají violky, begónie takzvané ledovky a při poctivé zálivce také bohyšky, na kterých už by si jinak v záhonech pochutnávali slimáci.

V poledním žáru poskytuje úlevu zahradní domek usazený mezi kvetoucí zelení. Nechybí v něm rádio, varná konvice, větrák, dokonce ani mini chladnička.

Dalším zdrojem blahodárného stínu je rozkladitá jabloň sousedící s památeční švestkou. Pod nimi vznikl lehce vyvýšený záhon, odkud září několikero druhů panašovaných brslenů (Euonymus fortunei) se strakatou vajgélií (Weigela florida) Variegata, podsázených bergéniemi a plazivými zvonky. Zahrádkář myslel i na opeřence, kteří se tu s oblibou občerstvují v napajedle a na krmítkách.