Veselý život s fuchsiemi

Proč zrovna fuchsie získaly Janino srdce? „Úplně mě pobláznily svou pestrostí a veselostí. Hned z toho byla láska jako trám.“

Sběratelskou euforii odstartovala výstava fuchsií v Liberci. Dnes se fundovaná pěstitelka stará o šest stovek půvabných svěřenkyň, kterým chodí přát dobrou noc a každé ráno s nimi radostně vítá nový den.

Francouzského botanika Charlese Plumiera, který v 17. století sestřenice pupalek objevil při cestě po Karibiku, by jistě udivilo, že se dostaly přes půl světa až do vísky Syřenov na Lomnicku.

Myriády pestrobarevných buchet, trčavek, mrňousek a talířovek, jak botanická hantýrka popisuje fuchsie podle tvaru, obkličují chaloupku pod zříceninou hradu Bradlec ze všech stran a od června do září okouzlují v květináčích na zápraží, pod pergolou, v oknech, na plotě, u jezírka, pod stromy v ovocném sadu i mezi trvalkami v záhonech. Begonie s mračňáky, tořivkami, muškáty, levandulí a šparglem jim dělají uctivou společnost.

Jednobarevné i duhově pestré, titěrné či velké jako dlaň, štíhlounce trubkovité i doširoka rozevřené jednoduché až plné květy s dlouhými tyčinkami a pestíkem s bambulkou na konci pasují rostliny pojmenované po německém botanikovi Leonhartu Fuchsovi do jednoho z nejrozmanitějších rodů světa.

Patří mezi nejnadšeněji sbírané a fantazii dávají křídla.

„Zastavte se u nich jako před obrazem v galerii,“ doporučuje Jana. „Vidíte! Tady je džbáneček, tady elfí čepice, támhle zase kolibřík a mořský koník.“

Nadevšecko jsou to tanečnice. Stačí, abyste do květů zavěšených na stopkách cvrnkli prstem nebo aby jemně zafoukalo, rozvlní se v bocích a roztočí sukně v barvách od bílé přes všecky možné odstíny růžové po oranžovou, červenou až fialovou.

Stonky se zelenými, vzácněji strakatými listy směřují v závislosti na druhu vzhůru a do stran nebo splývají k zemi. Dají se libovolně zastřihovat a tvarovat. Stromkovité výpěstky jsou mimořádně atraktivní.

„Stačí pár lichotivých slovíček a celé se rozzáří,“ tvrdí o fuchsiích pěstitelka, která odříkává jejich jména v latině, jako když bičem mrská, a radí:

„Fuchsia magellanica je nejotužilejší, ale zimu venku nepřežije, pokud ji nezasypete aspoň půlmetrovou vrstvou pilin. Ostatní druhy přezimují ve skleníku nebo na prosklené verandě při ideální teplotě 4 až 10 °C.

Od poloviny května rostliny touží po čerstvém vzduchu. Vyhlédněte si místo, kam nepraží celý den slunce, a tam je postavte. Ve světlém stínu zůstávají fit a květy předčasně neuvadají. V letních vedřinách je zalévejte každý den buď brzy ráno, nebo až večer, jinak uvaříte kořeny,” varuje Jana a upozorňuje na důležitost přihnojování i obírání zavadlých květů.

Květiny to vyburcuje k založení dalších poupat a tím vám prodlouží radost z kvetení.