Článek
Kromě alpín založených předními českými skalničkáři se Pavel Rubeš vydal mnohokrát do světa, aby na vlastní oči spatřil krásu majestátních hor rozněžněných barevnými chumáči květů.
S vodou na dosah. Zvýšená vlhkost vzduchu prospívá většině skalniček. Pozor, jezírková fólie nesmí být ani kousek vidět!
V Dolomitech, Tatrách nebo třeba na Kavkaze či v marockém Atlasu ho kvetoucí obyvatelé spár, puklin, suťových polí a alpinských luk okouzlili natolik, že si zmenšeninu tohoto fascinujícího světa nutně musel přenést i do vlastní zahrady na jižní Moravě.
Skalka jako srdce zahrady
První kámen Pavel usadil před dvaceti lety. Za tu dobu skalku několikrát rozšířil a přestavěl. Dnes zabírá asi polovinu nevelké městské zahrádky u řadového domku a je o to obdivuhodnější, že vyrostla na absolutní rovině.
Vznešená lewisie (Lewisia cotyledon). V poslední době je po ní velká sháňka. Divíte se? V zimě potřebuje sucho.
Základ tvoří půl metru vysoká drenážní vrstva, k nezbytné modelaci terénu majitel použil směs hlinitopísčité ornice, hrubého písku a vápencové drti.
Hlavní surovinou, která vytváří atraktivní kulisu pro kvetoucí i nekvetoucí drobotinu, je těžký, živly ošlehaný vápenec s popelavě šedivým nádechem.
Zelený ježek. Zakrslá borovice se musí pravidelně vyštipovat, aby ze skalky časem nevypudila něžný hvozdík (Dianthus).
Tím, jak se zde střídají vrcholy s roklinami, plochá suťoviska a strmé skalnaté partie, doplněné poklidným jezírkem i zurčícími potůčky, budí skalka přirozený a harmonický dojem.
Působivý patchwork. Dejte skalničkám dost času a splynou v jednu hodně zajímavou hmotu.
„Nepatřím k ortodoxním skalničkářům, ti by mi jistě vyčetli mnohé nedokonalosti,“ myslí si Pavel, kterého to k přírodě a horám táhlo už od dětství.
„Jednak je to záležitost rodová, jednak v té době nefigurovaly počítače a tablety. Ani televize moc ne. V akváriu a v přírodě je na rozdíl od ní pořád na co se dívat.“ I to je důvod, proč ke skalce směřují velká okna z obýváku.
Relaxační koutek. Uprostřed skalky je k odpočinku nachystaná lavička, odkud lze celou nádheru bez vyrušení pozorovat.
Malé vzrůstem, velké krásou
S každým nášlapem po kamenech a pěšině z dřevěných latí, která alpínum protíná, máte chuť zpomalit čas, abyste nepřehlédli ani jediný z droboučkých skvostů, kterých jsou tu stovky.
Vlastní kousek Dolomit. Také vidíte majestátní skály s horskou loukou plnou modrých zvonků?
Z vápencového podkladu zřetelně vystupují zlatožluté kosmatce (Delosperma) a karmínově růžové květy trávniček (Armeria), hvozdíků (Dianthus) nebo třeba líbezných kyselomilných lewísií (Lewisia cotyledon), které zde k úžasu mnohých pěstitelů prospívají u vápencových kamenů, a navíc bez zimní ochrany.
„Právě tahle hra s přírodou o to, kdo nakonec zvítězí, mě láká a baví,“ říká Pavel a dodává, že nejlepších výsledků člověk získá metodou pokus – omyl.
Kosí host. V tůňkách mezi kameny se rád koupe. Teď je ale zrovna zaneprázdněný hledáním potravy pro své potomky.
Rok od roku se větších plošek zmocňují zvonky (Campanula), mateřídouška, sivutka (Aethionema), huseník (Arabis), tařička (Aubrieta), koulenka (Globularia) a také nesčetné množství netřesků (Sempervivum), rozchodníků (Sedum) či lomikamenů (Saxifraga). Jako v žádné klasické skalce nechybí ani tady běloplstnatá protěž (Leontopodium) či modravé hořce (Gentiana).
Bez slunce ani ránu. Jakmile oblohu překryjí mraky, začnou se květy kosmatce (Delosperma) zavírat.
„Skalku osazuju tak, aby se líbila především mně, i když to znamená porušení některých pravidel,“ přiznává Pavel. A odkud jeho obdivuhodná sbírka skalniček a trpasličích dřevin, jako jsou borovice, jedličky či ginkgo biloba, pochází?
„O přesazování z volné přírody samozřejmě nemůže být řeč. Kvůli nesnadné aklimatizaci jsou takové rostliny předem odsouzeny k záhubě, navíc většinu z nich chrání zákon. Proto materiál kupuju u specializovaných firem nebo směňuju s přáteli a pak i sám množím, ať už dělením trsů, řízkováním či semeny.“
Vlastní výpěstky. Z řízků, oddělků a semen se šikovnému Pavlovi rozrůstá pěkná sbírka rostlin do zásoby i ke směně s přáteli.
Na otázku, zda je skalničkaření disciplínou vhodnou pro lenochy, Pavel odpovídá: „Vypěstovat salát nebo ředkvičku dá určitě víc práce, nemluvě o trávníku. Vlastní kousek Sněžky nebo třeba Dolomit může mít na zahradě, a dokonce i na balkóně, úplně každý.“
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.