Snadný a levný způsob, jak získat více oblíbených rostlin

„Proč se spokojit s jednou, když jich můžete mít víc?“ říká s úsměvem paní Olga Tichá.

Zahradnice s bohatými pracovními zkušenostmi ze skleníků u lednického zámku využívá každou příležitost, aby rozmnožila jakoukoli rostlinu, která jí přijde pod ruku.

Nejen její zahradu, ale i spoustu dalších v okolí Vyškova krášlí trávy, trvalky, letničky, růže, okrasné keře i popínavky, jimž vdechla život z nicotného semínka, oddělku nebo kousku haluze.

Paní Olga má nejraději okrasné rostliny, levandule, trávy, namnožila už desítky růží, stovky netřesků a tisíce krušpánků (Buxus). Těmi zčásti ozelenila hranice svého pracovního zázemí, jemuž dominuje pětice obdélníkových záhonů se zvýšenými okraji a nezbytný fóliovník. Ten sice není plnohodnotnou náhradou skleníku, pěstitelskou sezonu však také prodlužuje, asi o dva tři měsíce, a semenáčkům poskytuje ochranu před sluncem a deštěm do doby, než zesílí.

Jeho výhodou je, že nepotřebuje stát na pevném základu. K přesazování slouží stolek přetvořený ze starého šicího stroje. Nechybějí tu úložné prostory na nářadí a květináče ani oddychová lavička.

Už od rána sem přes koruny jabloní proudí příjemné sluneční světlo. Sazenicím slunce prospívá. V letním horku, zvlášť rostou-li v květináčích z terakoty, však potřebují dostatek vody, klidně i dvakrát denně. Olga používá výhradně vodu ze studny nebo nachytanou dešťovku. Kompost a hnojivo jsou rovněž domácí.

„Péče, jakou rostlinám věnujete v prvních týdnech a měsících, určí jejich sílu a krásu po zbytek života,“ zdůrazňuje zkušená zahradnice.

Mezi běžnými druhy jednoletek na sebe strhávají pozornost obří postříbřené listy artyčoků (Cynara cardunculus), které paní Olga předpěstovává ve fóliovníku, aby stačily do konce léta vykvést.

Zkontroluje jejich nadmuté pichlavé úbory, a pak se obrátí k odkvetlé slunečnici. Místo smutku se jí ve tváři zračí radost z bohaté úrody semen.

„To zase bude rostlinek,“ pochvaluje si, „a ještě zbude na zimu pro ptáky.“ Výsev zvládne každý. Nepředstavujte si za ním zdlouhavý proces.

Nejde-li o stromy, uvidíte výsledek snažení v řádu několika let, v případě letniček nebo zeleniny dokonce jen týdnů.

Z dřevitých a polovyzrálých řízků tady vyrostl bezpočet hortenzií, komulí (Buddleia), krušpánků, ořechoplodců (Caryopteris) a z bylinných třeba klematisy, levandule nebo šalvěje. I oblíbené růže si Olga množí sama.

„Nezdřevnatělý prut ze zdravé matečné rostliny nařežu po odkvětu na řízky dlouhé 15 až 20 cm. Po namočení spodní části do růstového stimulátoru je vložím do hluboce zkypřené, zalité půdy a přiklopím sklenicí od okurek. Růže a keře vůbec doporučuji množit do zásoby, abyste na jejich květy v případě potřeby nemuseli příliš dlouho čekat.“

„V zahradnictví instinktivně vybírám bohatší trsy,“ ukazuje paní Olga na kakost, ze kterého pro laika trochu surovým způsobem začne prsty odtrhávat nejmenší možné části. Voilá! Šest nových rostlin za cenu jedné!

Dělení trvalkových trsů a okrasných trav nebo třeba pivoňkových hlíz, odběr dceřiných růžic netřesků, cibulek mečíků a odnoží u kosatců, konvalinek či zákuly (Kerria japonica) patří k nejsnazším, nejrychlejším a zároveň nejvíc uspokojujícím metodám vegetativního rozmnožování rostlin. Tak směle do toho!