Seznamte se s pestrou rodinkou populárních afrických fialek

Stejně jako africké fialky i tyto příbuzné rostlinky patří do čeledi podpětovitých (Gesneriaceae). Jsou to např. oblíbený honzík (Achimenes), také gloxinie, tořivka (Streptocarpus). Svoji cestu k většímu počtu pěstitelů si zatím u nás hledají episcie, alsobie, petrokosmea, nematantus, kohleria, chirita a mnohé další.

Při pěstování většiny podpětovitých rostlin je důležité rozptýlené světlo bez přímého slunečního záření, propustný, lehký substrát a střídmá zálivka.

Rostliny nikdy nesmějí stát ve vodě! Zaléváme odstátou vodou pokojové teploty.

- zahrnuje epifytické liány, keře a polokeře původem z Brazílie.

Květy některých druhů mají dlouhou, niťovitou květní stopku. Barva květů bývá žlutá, oranžová, červená nebo růžová. Vlhkost vzduchu by měla korespondovat s teplotou místnosti. Při 21 °C by měla dosahovat 50 %. Zvýšíme-li teplotu např. na 27 °C, musíme zvýšit i vlhkost aspoň o 10 %. Během vegetace stačí běžná pokojová teplota. V zimě rostlinám teplotu snížíme na 15 °C.

Pocházejí z tropických oblastí Střední a Jižní Ameriky. Listy jsou jemně plstnaté, zvonkovité květy s 2 až 5cm trubkou vyrůstají jednotlivě, ve svazečcích nebo hroznech. Některé tvarem připomínají náprstky. Barva květů může být růžová, oranžová, červená, žlutá, ametystová, fuchsiová, višňová, mahagonová, zelená v kombinaci s bílou či jiným odstínem.

Kohlerie nejsou náročné na vlhkost vzduchu ani teplotu. Vyhovují jim běžné podmínky našich bytů. Celoročně potřebují dostatek rozptýleného světla. V zimě je nenecháme zcela zatáhnout. Množíme je vrcholovými řízky, výsevy semen nebo dělením oddenků. Semena vyséváme do skleníčku na povrch substrátu (směs rašeliny, jehličnatky a písku), opatrně větráme.

se u nás pěstují málo. Tento rod zahrnuje množství dosti odlišných druhů. Zpravidla rostou v přírodě na vysokohorských stanovištích v tropech. Jméno rodu znamená „ozdoba skal“ - řec. petra - skála, kosmos - ozdoba. Často tvoří stěsnané, ploché růžice listů, ze kterých jednotlivě vyrůstají modré nebo bílé květy.

je vlastně sezónní rostlina. V zimě s ním nemáme starosti. Šupinovité hlízky odpočívají v suchém substrátu v teplé místnosti. Během února je opatrně vyjmeme a zasadíme do čerstvého substrátu. Dále je pěstujeme jako fialky. Honzíky kvetou celou sezónu a na podzim opět zatáhnou do podzemních hlízek. Existuje mnoho odrůd v pestré paletě barev.

jsou už méně známé. Tyto rostliny jsou převislé a hodí se spíše do závěsných nádob. Květy se objevují jednotlivě nebo po dvou. Hlavní okrasnou hodnotu mají listy, které mohou mít dvou až tříbarevnou kresbu. Střídají se tóny zelené, stříbrné, růžové, nachové až hnědé, zlatavé. Květy mohou být nejčastěji žluté, oranžové nebo červené.

se dříve řadila do stejného rodu jako Episcie. Na rozdíl od ní je epifytní (rozuměj: žije na těle jiné rostliny, ale neparazituje). Na převislých stoncích se tvoří jednotlivé růžice, které lze oddělit a nechat zakořenit. Bílé květy mají jemně třásnitý okraj koruny.