Rozmarýn, bylinka pro začátečníky

Rozmarýn (Rosmarinus officinalis) nebo spíše rozmarýna bývala téměř povinným vybavením každého venkovského okénka, protože to byla mimo jiné i rostlina svatební. Dnes celá řada těchto „obyčejných“ rostlin zažívá svůj velký návrat, protože jejich velmi hezký vzhled není vykoupen složitým pěstováním. Dobře se i množí, proto jsou levné, dostupné a bezproblémové.

Nové tvary, nové barvy

Původní tvar rozmarýnu je vzpřímený kompaktní keřík, který věkem dřevnatí. Dnes ale můžeme dostat i odrůdy převislé (odrůda ‘Prostratus’) nebo polopřevislé , které se hodí do závěsných květináčů. Klasickou barvou pyskatých květů jsou nejrůznější odstíny modré barvy, ale můžete mít rozmarýn s květem bílým (odrůda ‘Albiflorus’) nebo nádhernou růžově kvetoucí odrůdu ‘Majorcan Pink’ či ‘ Pinkie’. Keříky mohou být i dosti vysoké, kolem jednoho metru, které se od původní formy liší výraznou barvou květů a většími listy (‘Pyramidalis’, ‘Goriza’). Šlechtitelé zasáhli i do barvy listů, ty mohou být velmi tmavé i panašované – odrůda ‘Golden Rain’.

Pěstování

Jako středozemská rostlina potřebuje místo na plném slunci, s lehkou propustnou zemí, bohatou na živiny. Zálivka musí být střídmá i v plné sezoně, rostlina je na nedostatek vody dobře připravena – malé úzké listy snižují výpar na minimum, hluboko sahající kořeny čerpají vodu z hlubších vrstev půdy. Jeho přezimování je ve volné půdě problematické.

Sice se zkoušejí nové odrůdy, které slibují i mrazuvzdornost za podmínky uchování kořenů v suchu, ale zatím nám nezbývá než je na zimu přenést domů. Ideální je chladnější místo, jako je veranda nebo zimní zahrada. Pokud ale květináč nepostavíme přímo nad topení, přežije zimu i v bytových podmínkách. Nezaléváme ho téměř vůbec.