Hlavní obsah
Jako horský vánek osvěžuje pohled na duo tvořené sasankou a perovskií (Salvia yangii), která po doteku pronikavě voní. Foto: Adéla Mclintock, Právo

Pozvěte do zahrady sasanky, něžné princezny podzimu

Lesy se chlubí bohatstvím hub, v zahradách to zase pořádně rozbalily něžné princezny podzimu – japonské sasanky. Komu ještě krom našich očí dělají radost a jaký doprovod jim sluší?

Jako horský vánek osvěžuje pohled na duo tvořené sasankou a perovskií (Salvia yangii), která po doteku pronikavě voní. Foto: Adéla Mclintock, Právo
Pozvěte do zahrady sasanky, něžné princezny podzimu

Sasankám nakvétajícím od srpna do září a často ještě zkraje října se říká japonské, podzimní nebo také jednoslovně sasankovky. Snad aby bylo jasné, že nejde o jejich subtilní sestřičky kvetoucí na jaře v hájích a podél potoků.

Léta je známe pod latinským jménem Anemone, dnes se však botanici pro tyto vysoké dlouhověké trvalky snaží prosadit rodový název Eriocapitella.

V zahradnictví se spíše než s původními druhy potkáme s hybridními kultivary, které jsou vitální, odolné a nabízejí přehršel trvanlivých květů.

Kvetoucí vytrvalci

Sasankové slavnosti začínají během žní a končí v říjnu na šimonská chladna.

Jednou z prvních vlaštovek je odrůda Ouvertüre s pudrově růžovými, nesymetrickými květy, které jako u většiny ostatních sasanek připomínají tvarem mělkou misku balancující na vrcholu pevného, drátovitě štíhlého stonku, vysokého zpravidla kolem 70 až 120 cm. Růžová barva převládá, liší se jen proměnlivostí odstínů.

K nejbledším patří September Charm a pozdní odrůda Königin Charlotte, zatímco Bressingham Glow by svou sytostí uvedla do rozpaků i panenku Barbie.

Okázalostí nešetří ani Prinz Heinrich, po kterém je sháňka už víc než sto let především kvůli poloplným květům s lehce zkadeřenými plátky.

Kultivar Prinz Heinrich zkrášluje zahrady nevšedními poloplnými květy s lehce zvlněnými plátky už víc než sto let.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Podobně dlouho se v zahradách objevuje spolehlivá odrůda Honorine Jobert, bělokvětá a zářivá jako nepopsaný kus papíru. Když bychom ten papír nastříhali a trochu pomuchlali, vyšel by nám z toho útvar podobný květům kultivaru Whirlwind.

Každý sasankový květ je uprostřed zdobený princeznovskou korunkou ze zlatých prašníků s pylem. Ten dělá radost motýlům, včelám i jinému hmyzu, který nyní shromažďuje energii k přežití zimního nečasu.

Kombinace jako ze žurnálu

Když dáme sasankám čas a volnost, vytvoří pomocí kořenových výběžků husté kolonie a k tomu, aby náležitě vynikly, budou potřebovat už jen klidné pozadí v podobě zdi, živého plotu či okrasných trav.

Kdo by chtěl pro princezny garde, může zalovit v jejich vlastních vodách: v čeledi pryskyřníkovitých Ranunculaceae.

Takový modrý oměj Carmichaelův (Aconitum carmichaelii) s bronzově olistěným ploštičníkem (Actaea simplex) Brunette a fialkovou žluťuchou (Thalictrum delavayi) vystupňují půvab sasanek až do oblak. Snové kreace vznikají ve spojení s aromatickou perovskií lebedolistou (Salvia yangii), kterou botanici nově přeřadili do rodu šalvějí, s rudokvětým rdesnem (Bistorta amplexicaulis) Firetail či růžolícím kyprejem (Lythrum salicaria).

Štíhlá květenství všech tří trvalek strmí svícovitě vzhůru a s mističkami sasankových květů pěkně tvarově kontrastují.

Ani ten, kdo přizve dřeviny typu hlohyně (Pyracantha), brslen křídlatý (Euonymus alatus) či hortenzie, nespláče nad výsledkem, ať se jejich oranžové plody, červené listy a nadýchaná květenství shledají s trvalkami v záhonu, v nádobě, nebo v řezané kytici.

A proč jimi nepodsázet jeřáb, okrasnou jabloň či hrušeň vrbolistou (Pyrus salicifolia)? Stín pod řídkými korunami dělá sasankám dobře, úpalu neholdují. Plné slunce tolerují jen v živné, nevysychavé půdě.

Pozor na vítr a sucho

Půvab podzimních sasanek stojí a padá s množstvím půdní vláhy. Té potřebují hodně, aby své velké trojlaločné listy udržely svěží od jarního vyrašení, kdy můžeme rostliny namnožit rozdělením trsu, až do pokročilého podzimu.

Svou nespokojenost při nedostatku vláhy dávají najevo tím, že pomalu rostou, nedosahují dané výšky, nekvetou a vůbec působí jako mátonohy. Zejména na jaře jsou velice náchylné k dehydrataci. Průvan dokáže vysušit jejich listy na troud. Když se to stane, ostříháme je a rostlině zajistíme místo, kde nefičí.

V listopadu, po zavadnutí listů, seřízneme celý trs u země. Kdo vyčká až do konce zimy, může pozorovat, jak si s bambulkovitými souplodími, která na stoncích zůstala po odkvětu, pohrává jinovatka, i to, jak se z nich uvolňují titěrná semínka jakoby zachumlaná do vaty.

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků