Pokojovky nosí radost nejen o Vánocích

Umění vždy hledalo krásu a inspiraci v přírodě. Proč se tedy spokojit s rostlinou otisknutou na plakátě, když se nám doma může zelenat originál?

Představujeme vám pět atraktivních pokojovek, které nasytí byt pohodou a vnesou do něj radost a osvěžení.

Úsloví, že stará láska nerezaví, platí o téhle takřka nezničitelné pokojovce bez výhrad. Slyší rovněž na jméno tenura nebo latinské Sansevieria. Na nový oficiální název Dracaena si teprve zvyká.

Tenura je pěkná šibalka. Z květináčů bez ustání vyplazuje dlouhé, proklatě špičaté jazýčky. Nejen jedovatě zelené. Tuhé kožovité listy často zdobí stříbrná či zlatá výšivka v podélných, příčných i cikcak proužcích a skvrnkách.

K populárním druhům patří tenura trojžilná (D. trifasciata), která si vystačí s malým množstvím světla a promine nám i zapomenutou zálivku. Vzešel z ní jeden z nejvýraznějších kultivarů Golden Flame, jehož v mládí celozlaté, později zlatě pruhované listy zažehnou ohníček pohody v bytě jakéhokoli ražení. Aby z nich nevyprchal jas, dopřejeme jim víc světla.

Hitem poslední doby je členka rodu kolopejek Kalanchoe thyrsiflora. Její bezřapíkaté listy, zakulacené jako uši Mickey Mouse, celkovým uskupením připomínají hlávkový salát.

Na sluníčku, které tento jihoafrický sukulent potřebuje k životu jako ryba vodu, se stydlivě červenají. Proč vypadají jako přepudrované křídovým práškem?

Nejde o plíseň, nýbrž o vrstvu vosku, kterou rostlina využívá podobně jako my opalovací krém. Nestíráme ji, ani listy nekropíme vodou. Kolopejku zaléváme v pokojových podmínkách celoročně, jinak začne usrkávat šťávu ze spodních listů a v zájmu přežití se jich zbaví.

Rozhodne-li se vykvést, odstraníme květenství hned v zárodku. Když to neuděláme, celá rostlina po odkvětu odumře, poněvadž je - stejně jako třeba netřesk - monokarpická. A to by byla škoda.

Není to jen otevřené okno, co dovnitř vpustí závan svěžesti. Totéž zvládne Ficus benjamina, zvlášť pokud zvolíme strakaté formy Variegata či Twilight s máslově žíhanými listy, které jsou takovými světluškami v početném rodě fíkusů.

Oblíbený pokojový stromek o dvou až třech kmíncích okouzluje korunou s jemně klenutými větvičkami. Pro velké množství listů dokáže už zamlada navodit dojem tropické džungle.

Kdo chce, může kmínek oholit a korunku zapěstovat do tvaru balonu. Co do pěstování není z nejnáročnějších, ale trucuje, když mu nedáme, co chce. Na nedostatek světla, průvan a příliš štědrou zálivku benjamínek reaguje shozením listů. Pokud se přešlapů nedopustíme, nebo je rychle napravíme, získáme v elegantním štramákovi s eventuální výškou přes 2 m dlouhověkého přítele.

Rozkošnému, češtinou nepojmenovanému dužnatci s vědeckým názvem Pleiospilos nelii bychom mohli říkat Jů. Tandem vypasených listů totiž připomíná ksichtík zeleného chundeláče, který se svým parťákem Hele baví děti už celá desetiletí.

Při nákupu pleiospilosů platí: čím je jich v květináči víc, tím víc šancí máme pro případ, že některé zahubíme. Jsou totiž háklivé na přelití.

Jakmile se do nich zakousne hniloba, je s nimi amen. Proto rostlinky okamžitě po zakoupení přesadíme do sukulentářského substrátu a podsypeme je drobným štěrkem, aby stály rovně a u kořenových krčků se nedržela voda.

Hlína nezůstane dlouho mokrá, zvolíme-li mělčí misku nebo malý květináč, který můžeme zavěsit ve vzduchu kdekoli, kam dopadají sluneční paprsky. Ty na rostlinkách vykreslují roztomilé pihy.

Starčeky si dnes můžeme přinést spolu s rohlíky ze supermarketu. Každý z mnoha druhů se na sebe snaží upozornit něčím jiným, jak už to u sourozenců chodí.

Zatímco Curio rowleyanus vytváří záclony s hráškově zelenými perličkami, C. radicans rozvěsil do převislých šlahounů miniaturní banánky.

Naopak vzpřímeně roste Curio ficoides z jihoafrického Kapska. Jeho křehké listy jsou štíhlé, prohnuté a z jedné strany zploštělé jako čepel šavle. Díky bělavé vrstvičce ochranného vosku působí namodrale.

Unikátní odstín pěkně vyniká v hliněné nádobě. Aby mu nebylo smutno, spolčíme ho třeba s tlusticí Crassula ovata a rozchodníkem z Mexika Sedum hernandezii. Všem třem vyhovuje teplé, jasně osvětlené místo a střídmá, leč pravidelná zálivka, do které na jaře přimícháme slabou dávku hnojiva.

Může se vám hodit na Firmy.cz: