Japonské zahradě v Budyni nad Ohří vládnou jehličnany

Na pozemku o rozloze 700 m2 manželé svépomocí vytvořili během pěti let harmonický celek různě formovaných i svobodně rostoucích dřevin a rostlin v kačírkových lemech po obvodu zahrady a na dvou ostrůvcích, které odděluje brána tvořená dvěma smrky (Picea omorika a Picea abies).

V nejstinnějším místě zahrady nechybí uměle vytvořené jezírko obklopené lávovými kameny, ze kterých je také postavena kaskáda pro tekoucí vodu.

Stylově je tu umístěna pískovcová lampa (Rankei), nakloněná nad hladinu. V dřívějších dobách plnily tyto lampy praktickou funkci osvětlování cest a vodních hladin.

Zahrada je pro své obyvatele oázou klidu a pohody, z okolního světa ji vyděluje živý plot tvořený převážně tújemi (Thuja occidentalis). Před domem je tvůrce zahrady nechává vyrůst do výšky zhruba čtyř až pěti metrů. Dřeviny tak pohledově chrání pozemek z ulice a také před slunečním svitem, který je na této straně zejména v létě intenzivní.

Na bočních stranách a v zadní části zahrady jsou túje stříhány do stěny široké jen zhruba 20 cm, aby působily vzdušně a částečně jimi procházelo světlo. Tím je zajištěno minimální sesychání, a tudíž i jen malé množství odpadu.

Spolu s dalšími dorůstajícími jedinci borovice Armandovy (Pinus armandii), černé (Pinus nigra), lesní (Pinus sylvestris), japonskými jedlovci různolistými (Tsuga diversifolia) a jednou kryptomerií (Cryptomeria japonica) vytvářejí zelenou clonu před sousedními domy a prudkým letním sluncem, které silně vysušuje pěstěný trávník.

Dalším bonusem je, že živý plot z jedné strany zjemní výhled na vzdálené kopce. Je jistě příjemnější pozorovat okolní krajinu přes vršky zeleně než třeba přes střechy blízkých domů a sloup vysokého napětí.

Nižší úrovně živého plotu pak tvoří nejčastěji stálezelené bobkovišně (Prunus laurocerasus), japonské brsleny (Euonymus japonicus), různé druhy šácholanu neboli magnólie (Magnolia) a pěnišníků – rododendronů (Rhododendron).

Při vstupu do zahrady návštěvníka symbolicky pozdraví vítací sloup, který obklopují všude přítomné lávové kameny a rododendrony s bobkovišněmi.

Od vítacího sloupu se můžeme vydat třemi směry: přímo do domu, vpravo či vlevo do zahrady přes lávové šlapáky a dál po travnaté cestě. Vlní se pozemkem jako proud říčky, symbolizuje tok energie.

Zelenou cestu ohraničují obruby z trávníkové přídlažby, která opticky splývá s říčními kamínky kačírku. Brání také trávě v přerůstání, usnadňuje její sekání a zároveň drží kamínky tam, kde mají své místo.

Vykročíme-li vlevo po směru hodinových ručiček, zaujmou nás solitéry rozmanitých druhů jehličnanů – borovice, smrky, modříny, některé již zajímavě tvarované, ale také pár listnatých stromů jako magnólie (Magnolia), jilm (Ulmus x hollandica ,Wredei‘) a převislé japonské třešně sakury (Prunus serrulata, Kanzan). Nabízejí několik odstínů zelené, od tmavé až po nazlátlé, jako v případě listnáče jilmu po několikatýdenním mírném sežehnutí jarními slunečními paprsky.

Za zmínku stojí okouzlující druh jírovce (koňského kaštanu) s výrazně vykrajovanými listy a borovice Armandova (Pinus Armandii) s vlasovými jehlicemi.

Vydáme-li se vpravo, čeká nás setkání s krásnou borovicí černou (Pinus nigra). Zatím svobodně roste a ve vánočním čase ji zdobí venkovní LED osvětlení, ovšem v plánu je již průběžné zaštipování a tvarování jednotlivých vrstev do tzv. obláčků, čeká ji také zakřivení do prostoru tvarováním dráty na bonsaje.

Cestou dál oživují kamenitý povrch ostrůvky různých odrůd vřesů obecných (Calluna vulgaris), azalek neopadavých a poloopadavých (Azalea japonica), neopadavé listnaté japonské pierisy (Pieris japonica) a čarověníky z kultivarů smrku sivého (Picea glauca).

Lávové kameny žlutých odstínů se za deště opticky rozsvítí. Na několika nejpohodlnějších z nich se ráda sluní zvířecí obyvatelka domu a zahrady – britská kočka Nelča.

Oba směry se scházejí u brány tvarované dvěma smrky (Picea omorika a Picea abies) s extrémně štíhlou korunou a dlouhými jehlicemi. Zleva však ještě procházíme kolem kamenitého ostrůvku s menhiry, vysokou solitérní borovicí pinií (Pinus pinea) s typickou deštníkovitou korunou a modřínem s již tvarovanými obláčky.

Zprava se nabízí meditativní ostrůvek s Buddhou, bobkovišní, lískou tureckou (Corylus colurna), sekvojovcem (Sequoiadendron giganteum) a tisem (Taxus baccata).

V blízkosti živé brány je okrasné jezírko s koi kapry (Cyprinus carpio haematopterus) a se zlatými karasy (Carassius Auratus), lemované lávovými kameny, zdobnými dřevěnými samorosty kořenů stromů a s tradičními japonskými lampami.

Jezírko je průzračné díky naddimenzované filtraci. Vodu pohání čerpadlo na kamennou kaskádu, přes kterou se vrací malým vodopádem zpět do jezírka. Jezírko je dobré průběžně čistit od spadaných drobných nečistot a jednou týdně se odčerpává z filtrace kal. Nadměrnému růstu řas brání umístění jezírka v prostoru, který je drtivou většinu dne ve stínu.

Sluchu příjemné a duši prospěšné zurčení vody jezírka přitom slyšíme při posezení na venkovní terase a při otevřených dveřích dokonce až v obývacím pokoji.

Po lanku podél konstrukce terasy šplhá zimolez (Lonicera) a v květináčích na její horní konstrukci se daří jahodníkům (Fragaria vesca).

Majitelé si s pokorou uvědomují, že ještě uplyne mnoho let, během kterých je ještě čeká spousta kreativní práce, než se jejich zahrada co nejvíce alespoň přiblíží skutečným japonským zahradám.