Famózní magenta v jarních květech

Na barevném kruhu sousedí z jedné strany s modrou a fialovou, z druhé s červenou a růžovou. Od každé si magenta krapet vypůjčila, proto má tolik tváří.

Nikdy nepůsobí klaunsky ani příliš vážně, zato vždycky zaujme. A protože je ráda středem pozornosti, zúžíme okruh jejích nápadníků na zelenou a bílou, případně pastelky v bledých odstínech.

Romantici zbystří, přichází jeho královská výsost šácholan liliokvětý (Magnolia liliiflora) Nigra.

Keř, který poměrně pomalu rozpřahuje větve do šířky 2,5 až 3 m a stejné výšky, působí tím urozeněji, čím méně mu mluvíme do vzhledu, takže nůžky necháme v šuplíku.

Bohatě nás za to odmění dvoubarevnými jakoby neúplně rozvitými květy a mohutnými listy. Kdybychom šácholan posadili na kmen vysoký 1,5 až 2,5 m, získáme siluetu okrasné jabloně (Malus) Royalty. Ta kvete současně s rašícími listy, jež si drží vínový odstín až do podzimu, a stejně jako u šácholanu i její koruně chybí geometrická přísnost.

Podíváme-li se na obě dřeviny z podřepu, pěkně proti nebeskému azuru, uvidíme v nich mraky. Nadýchané, červánkové, které se nikdy nekaboní.

Cítíte, jak se vám při pohledu na kalichy tulipánů vymalované magentou rozšiřují zorničky a zrychluje srdeční tep? Na kráse jim neubírá ani omšelý květináč z terakoty, v němž cibule strávily celou zimu.

Pokud některá z cibulí nevyraší, nebo jsme jich na podzim zasadili málo, vyplníme proluky roztomilými maceškami. Pak už jen vybereme místo, kde se květnaté sezonní parádě dostane zaslouženého obdivu.

Déle než jednu sezonu v nádobě vydrží javor dlanitolistý (Acer palmatum) Dissectum Garnet s lístky jemnými jako ptačí chmýří.

Barevně souzní se zvonkovitými květy hybridní čemeřice, do kterých šlechtitelé zakódovali vínovou verzi magenty. Vyladěné duo prospívá na rozptýleném světle, poradí si i v lehkém stínu.

První dojem svádí k myšlence, že jde o zákulu (Kerria japonica), což je taky nesmírně vděčný a spolehlivý keř. Čerstvé listy vypadají takřka na chlup stejně a květy se neliší velikostí ani dobou pučení.

Jenže zákula kvete žlutě. Patří však do stejné čeledi růžovitých. Když v ní zapátráme, narazíme na ostružiník.

A když v pátrání nepolevíme, zjistíme, že krom výhružně ostnitého křoví existuje ještě sličný chlapík z Ameriky Rubus spectabilis Olympic Double. Ten dobře ví, jak na majitele zahrádek zapůsobit! Kdo by odolal jeho bohatě nařaseným květům?

Rozkladitému keři s lehce shrbenými, až 2 m dlouhými výhony vyhovuje běžná zahradní zemina na slunci i v polostínu.

U rodačky z Kalifornie trojčetky (Trillium chloropetalum) napočítáme tři velké zelené listeny přizdobené mramorovanou kresbou a stejné množství korunních lístků ve vztyčených květech délky ukazováčku.

Ať jí zadáme úkol ozelenit stinný záhon, nebo oživit místo pod stromy, zhostí se ho bez odmlouvání.

Ve vlhčí úrodné půdě s dobrou propustností vytváří husté polštáře, vysoké okolo 30 až 40 cm. Dost se přitom loudá. Loudají se i slimáci, kteří si z ní občas uždibnou. Než si tuhle ne příliš hojnou trvalku pořídíme, měli bychom vědět, že na léto zatahuje.

Neobejde se tudíž bez sousedské výpomoci bohyšek, kapradí nebo třeba rodgerzií, jejichž listy jsou tou dobou už pěkně nakynuté a starají se o to, aby v záhonu nesmutněla holá zem.