Jedlé květy dokážou povýšit obyčejný pokrm na umění a všední oběd proměnit v zážitek pro všechny smysly.

Voní, překvapují nezvyklou chutí, především ale úžasně vypadají. Na dortu, v polévce i na krajíci chleba. Zkrátka na čemkoli. Přesvědčte se na vlastní jazyk!

Malebná všehochuť

Ostře pikantní, nakysle hořká, sladká po medu, oříšková, jablečná, dokonce mrkvová příchuť se ukrývá v květech jedlých trvalek, dvouletek, letniček. Do zahrady i za její hranice se pro ně můžeme vydat kdykoli od jara do podzimu. Někdy také v zimě, to se nebojí vystrčit nos třeba sedmikráska chutnající zlehka po citronech.

Ne všem květům byla dána do vínku výrazná chuť. Když jimi ale ozdobíme třeba zeleninový salát, podlehnou mu i skalní příznivci pečených žebírek a kýt.

Královna jedlých květů

Kdo ještě neokusil dort nebo palačinku posetou růžovými plátky v křupavé krustě z našlehaných vaječných bílků a moučkového cukru, ten nepoznal, jak chutná sen.

Hebounkými okvětními lístky růží (Rosa) si zpestřovali jídlo už staří Římané, kterým lahodila také levandule.

Růže (Rosa) a zvonek (Campanula). Na talíři jim to spolu sluší právě tak jako na záhonu. Čím víc růže voní, tím je chuť výraznější.

Růže (Rosa) a zvonek (Campanula). Na talíři jim to spolu sluší právě tak jako na záhonu. Čím víc růže voní, tím je chuť výraznější.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Na rozdíl od silně aromatického keříku chutnajícího tak trochu po mýdlu jsou růže nevtíravě jemné až lehce ovocné. Jaké druhy můžeme jíst? Všecky.

Platí přitom, že čím voňavější druh zvolíme, tím znatelnější chutí nás odmění. Toho využijeme při výrobě růžového cukru, želé či marmelády. Skvostným doprovodem růží nejen v záhonu, ale i na talíři, jsou modré zvonky (Campanula).

Klasika, která neomrzí

Měsíček (Calendula officinalis) je odvěkou léčivkou, vděčnou ozdobou letních záhonů a taky miláček šéfkuchařů, kteří jeho zlatožluté až sytě oranžové jazykovité květy s mírně kořenitou chutí používají k obarvení másla či rýže. Skvělé jsou na pečených bramborách i jen tak na chlebu s tvarohem.

Veselý měsíček (Calendula officinalis). Úbory použijeme celé nebo z nich otrháme jazykovité květy. Máslu a rýži dodává jásavou barvu.

Veselý měsíček (Calendula officinalis). Úbory použijeme celé, nebo z nich otrháme jazykovité květy. Máslu a rýži dodává jásavou barvu.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

O poznání peprnější zážitek přináší lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus). Nádherné květy opylované čmeláky hrají zářivými barvami od krémově bílé přes žlutou, oranžovou a červenou k temně purpurové.

K sýru, do salátu či pomazánky se hodí i zelené, řidčeji bledě melírované listy okrouhlého tvaru. Obojí přidejte k mrkvi opečené na slanině a máte oběd jako malovaný.

Pikantní lichořeřišnice (Tropaeolum majus). Pohledná sestřenka ředkvičky zdokonaluje nejen chuť sýru. K nakousnutí jsou i listy.

Pikantní lichořeřišnice (Tropaeolum majus). Pohledná sestřenka ředkvičky zdokonaluje nejen chuť sýru. K nakousnutí jsou i listy.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Květy jednoleté slunečnice (Helianthus annuus) ať žluté, červeně žíhané, nebo vínové, které utvářejí paprsčitý lem okolo tmavého terče se semeny, v sobě skrývají oříškovou příchuť. Krom salátu zajímavě oživí rizoto. Nebojíme se přidat hrstku do pánve k orestovanému masu.

Komu se v záhonech přesévá dvouletka divizna malokvětá (Verbascum thapsus) nebo ta velkokvětá (V. densiflorum), toho nejspíš bolest v krku netrápí příliš dlouho. Čaj z diviznových květů ji totiž spolehlivě zahání. Na talíři oslňují hlavně jásavě žlutou barvou, která pěkně kontrastuje se zelení čerstvých bylinek a salátových lupenů.

Léčivá divizna (Verbascum). Výluh z květů tlumí kašel. Čerstvé najdou uplatnění v ovocném i zeleninovém salátu.

Léčivá divizna (Verbascum). Výluh z květů tlumí kašel. Čerstvé najdou uplatnění v ovocném i zeleninovém salátu.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Je libo jiřinku?

Zasloužilá hvězda pozdně letních a podzimních záhonů svou poživatelností možná mnohé překvapí. Chuťově je stejně rozmanitá jako tvar a barva jejích úborů. Podle druhu a odrůdy v nich objevíme pečené jablko, meloun, hořké kakao nebo třeba mrkev.

Překvapivé jiřinky (Dahlia). Rozmanité jsou nejen tvarem a barvou, ale taky netušenou chutí, kterou lákají mlsné jazýčky.

Překvapivé jiřinky (Dahlia). Rozmanité jsou nejen tvarem a barvou, ale taky netušenou chutí, kterou lákají mlsné jazýčky.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Dobře si rozumí se saláty všeho druhu včetně ovocných a těstovinových, také s letními polévkami či vaječnou omeletou. Z rozličných barev si můžeme namíchat působivé konfety k posypání dortu a zmrzlinových pohárů.

Něco extra

Exoticky vyhlížející zavinutka (Monarda didyma) nabízí k ochutnání jak květy, tak listy. Voní i chutnají nahořkle po bergamotu. Tvoří originální dekoraci obložených chlebíčků, mís s ovocem, letních koktejlů. K tomu, aby trvalka prospívala, potřebuje dobře propustnou půdu na slunci, toleruje i polostín.

K méně obvyklým delikatesám patří něžné korunní plátky pivoněk (Paeonia). Lahodné jsou čerstvé nebo lehce podušené na másle s třtinovým cukrem.

Podlouhlá poupata nenáročné, rychle rostoucí trvalky denivky (Hemerocallis) zase rozvášní chuťové pohárky, když je krátce podusíme na másle se solí. Rozpoznáme v nich příchuť ředkviček zkombinovanou se zelenými fazolkami – ideální k nádivce, rybě, masu. Otevřené velké květy mají na skus příjemnou texturu a sotva znatelnou chuť ledového salátu. Na talíři vypadají luxusně.

Luxusní denivka (Hemerocallis). Když rozkvete, chutná jako ledový salát. Poupata jsou ostřejší a mají příchuť zelených fazolek.

Luxusní denivka (Hemerocallis). Když rozkvete, chutná jako ledový salát. Poupata jsou ostřejší a mají příchuť zelených fazolek.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Zdobíte rádi zákusky? Pak vám v repertoáru jedlých příkras nesmějí chybět chuťově sice nevýrazné, zato esteticky dokonalé luční chrpy (Centaurea cyanus), které každého okouzlí vesele střapatými květy v nadpozemsky modré barvě. Parádu nadělají i v salátu.

Atraktivní chrpa (Centaurea cyanus). Není výrazná ani tak chutí jako spíš vzhledem. Vyšperkuje dort i saláty všeho druhu.

Atraktivní chrpa (Centaurea cyanus). Není výrazná ani tak chutí, jako spíš vzhledem. Vyšperkuje dort i saláty všeho druhu.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Roste vám na skalce či v záhonu hvozdík (Dianthus)? Šup s ním do polévky, do pomazánky, na vajíčka, na topinku, k sýru nebo do jogurtové zálivky! Stejně jako oleji či octu i jim dodá slabounce štiplavý nádech. Použít lze květy hvozdíku bradatého (D. barbatus), péřitého (D. plumarius) i čínského (D. chinensis).

Pozor na jed a alergii!

Nikdy netrháme kytky u silnice, v místech, kam lidé chodí venčit pejsky, podél hnojených polí ani v zahradě ošetřované chemickými postřiky. Vyhneme se květům povadlým a zaprášeným.

Vždy sbíráme jen to, o čem stoprocentně víme, že nás neotráví! Některé rostliny totiž, ač se tváří nevinně, obsahují nebezpečné toxické látky. Patří k nim náprstník (Digitalis), pryskyřník (Ranunculus), lobelka (Lobelia), oměj (Aconitum), lilie (Lilium), hrachor (Lathyrus) i něžný mák (Papaver).

Štiplavý hvozdík bradatý (Dianthus barbatus). Voňavá hvězda babiččina záhonu oživí kdeco. Totéž umí jeho kolega ze skalky.

Štiplavý hvozdík bradatý (Dianthus barbatus). Voňavá hvězda babiččina záhonu oživí kdeco. Totéž umí jeho kolega ze skalky.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Alergickou reakci mohou vyvolat pylová zrnka. Proto nůžkami odstřihneme tyčinky a květy opláchneme pod tekoucí vodou.

Někdy musíme odstranit spodní část kalichu nebo bělavý okraj korunního plátku, jelikož bývají hořké. Vcelku můžeme jíst květy fialek, karafiátů, brutnáku, chrpy, sedmikrásky, měsíčku, lichořeřišnice.

Nejlepší začerstva

V horkém počasí sklízíme květy po ránu, dřív, než je unaví sluníčko. Vyklepeme z nich broučky, mšice, pyl nebo je opereme ve vodě a necháme oschnout. Nejlépe chutnají a vypadají v den sběru.

Chceme-li květy udržet o dva až tři dny déle, uložíme je v uzavřené nádobě do chladničky. Anebo ještě lépe: ze zahrady přineseme celé květní stonky, dáme je do vázy s vodou a květy z nich odstřiháváme podle potřeby.

Může se vám hodit na Zboží.cz: