Není dobré myslet si, že se o sebe rostliny postarají samy nebo že porostou všude, kde jim to přikážeme. Ovšem ani úzkostlivá starostlivost jim nesvědčí. Podobně jako lhostejnost totiž vede k omylům, na jejichž nápravu bývá mnohdy už pozdě. Jaké omyly patří k nejčastějším a jak se jich vyvarujeme?

Přehnojení

Hnojivem šetříme jako se solí, i tady totiž platí pravidlo všeho s mírou. Rozhodně jím neprojevujeme lásku a starostlivost k našim oblíbeným rostlinám, protože nadměrným vykrmováním větší květy ani zdravější vzhled nezískají. Naopak. S přemírou živin si nevědí rady a trpí tak víc než při jejich nedostatku.

Správné dávkování si vždy pozorně přečteme na obalu. Nikdy neodléváme podle oka, ale použijeme praktickou odměrku.

Hnojivo dávkujeme pomocí odměrky, nikoli podle oka. Díky čitelnému názvu nezaměníme nádobu s výživou za herbicid.

Hnojivo dávkujeme pomocí odměrky, nikoli podle oka. Díky čitelnému názvu nezaměníme nádobu s výživou za herbicid.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Růst bez dozoru

Většina okrasných rostlin necestuje po zahradě bez povolení, nepřerůstá nám přes hlavu. Existují ale druhy, kterým nejde o nic jiného než se šířit všude, kde jim to místo dovolí, ať pomocí semen, podzemních výběžků, nebo mocných výhonů.

Pnoucí vistárie dokáže rozdrtit okap, jako by byl z papíru. Dobyvačná škumpa se zase rozpíná svými výběžky na metry daleko, proto ji raději nesázíme do půdy bez bariér. Ráznou ruku potřebuje také hmyzí miláček zlatobýl. Ostříhat ho musíme dřív, než vytvoří semena a opanuje celou zahradu.

Úchvatnou vistárii pěstujeme tam, kde ji můžeme mít pohodlně pod kontrolou. Jinak zdivočí a napáchá škody.

Úchvatnou vistárii pěstujeme tam, kde ji můžeme mít pohodlně pod kontrolou. Jinak zdivočí a napáchá škody.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Zanedbaný řez

Přerostlé či přestárlé stromy a keře působí unaveným, nevzhledným dojmem, snáze se lámou a podléhají škůdcům i chorobám. Jejich ztráta by byla úplně zbytečná. Stačí vzít do ruky pilku, nůžky a šetrným tvarovacím či zmlazovacím řezem jim vrátit původní kouzlo a svěžest.

Chvilku možná budou dřeviny vypadat odrbaně, brzy však znovu obrostou. Navíc nás obdarují větším množstvím květů a plodů. To ovšem může v závislosti na hloubce řezu trvat i několik let.

Zanedbané dřeviny rychleji stárnou, hůře kvetou i plodí. Zachránit je může správný pravidelný řez.

Zanedbané dřeviny rychleji stárnou, hůře kvetou i plodí. Zachránit je může správný pravidelný řez.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Málo prostoru

Při osazování nových záhonů snadno podlehneme panice, že potrvá celou věčnost, než se zaplní. Předepsané rozestupy se však vyplácí dodržovat, protože rostliny k životu potřebují prostor stejně jako my. Jakmile zakoření, soustředí síly na růst nadzemních částí, a když spolu budou hned zápasit o světlo, vodu, vzduch, zakrní nebo uhynou.

Mezery dočasně zaplníme osázenými květináči, pěknou dekorací. Anebo povrch zasypeme vrstvou dekorativních oblázků, které navíc zpomalí odpařování vody z půdy.

Rostliny potřebují prostor, aby rozrostly do krásy. Dočasné mezery na novém záhonu vyplní pěkné dekorace.

Rostliny potřebují prostor, aby rozrostly do krásy. Dočasné mezery na novém záhonu vyplní pěkné dekorace.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Nevhodné půdní pH

Kyselomilné neboli acidofilní rostliny, jako jsou azalky, pěnišníky a vřesovce, vyžadují kyselou zeminu s pH nižším než 5,5. Vložíme-li je do zásadité půdy, odsoudíme je k zániku, protože se pro ně stanou mikroživiny včetně potřebného železa nedostupné. Nedostatek železa vede ke žloutnutí a opadávání listů.

Můžeme vykopat jámu a naplnit ji vřesovištním substrátem, dlouhodobé řešení to ale není. Půdu je nutné obměňovat, což vysiluje nás i rostliny. Pěstujeme proto jen takové druhy, kterým vyhovují půdní podmínky naší zahrady.

Choulostivky na sněhu

Každá rostlina je přizpůsobena klimatickým podmínkám své domoviny. Mnohé z nich můžeme přenést do prostředí s rozdílným podnebím. Díky tomu se za ploty českých zahrádek vídáme s dosnami z tropických oblastí Severní Ameriky nebo třeba s voňavými oleandry ze Středomoří.

Teplomilný oleandr na mráz nepatří. Musíme respektovat jeho nároky, aby nám dělal radost dlouhá léta.

Teplomilný oleandr na mráz nepatří. Musíme respektovat jeho nároky, aby nám dělal radost dlouhá léta.

FOTO: Adéla Mclintock, Právo

Aby u nás exotické druhy přežily, musíme respektovat jejich požadavky na výživu, zálivku i teplotu vzduchu. Experimenty typu uvidíme, co vydrží, se nevyplácejí. Necháme-li stát oleandr přes zimu venku, přijdeme o něj.

Nesprávná zálivka

Věnujeme-li zalévání jen pár minut, ulpí voda na listech nebo na povrchu hlíny, hlouběji ke kořenům proniknout nestačí. Stejně chybná je přehnaná zálivka, jelikož rostliny trpí kromě nedostatku vody i jejím přebytkem. Při přemokření se dokonce mohou udusit.

Zlaté pravidlo říká, že je lepší zalévat jednou za týden vydatně nežli často po troškách. Držme se ho a nebudeme zbytečně plýtvat vodou a dumat nad tím, proč se trvalky neustále kroutí suchem.

Neoznačené nádoby

Že není možné zaměnit lahvičku rostlinné výživy za zničující herbicid? Každému se to nepovede, ale stát se to může. Vesele hnojíme trávník nebo záhon a o několik dnů později se v něm nezelená zhola nic. Taková zkušenost člověka naučí překonat lenost, dojít si pro brýle na čtení a nevytahovat nádobky po paměti.

Pokud přípravky přeléváme, okamžitě nádoby opatříme štítkem s čitelným názvem. Píšeme-li přímo na lahve z plastu či skla, použijeme k tomu voděodolný fix.